Při nepřítomnosti Van der Poela a Van Aerta v první části zimy bojují v závodech, které jim vynášejí peníze i slávu, jiní experti. Specialisté jen a pouze na cyklokros. Tím, že se na rozdíl od dvou superstar odmítají věnovat naplno i silniční cyklistice, se stávají ohroženým druhem.
Toto téma nám málem rozbil Toon Aerts, čerstvý mistr Evropy, ale sezona 2025 byla jen pověstnou výjimkou z pravidla. Než Belgičan vlétl na podzim zase do terénu, na silničním kole odzávodil 33 dnů. To ale hlavně díky tomu, že letošek prožil v dresu druhodivizní stáje Lotto. Otočme ale list nazpět a počty jeho závodů na silnici markantně klesají: loni 21 (mimo jiné Okolo Jižních Čech), předtím dvě sezony vůbec nic, protože kvůli dopingovému trestu stál, ale v roce 2021 zapsal jen 14 startů. Prostě typický „bahňák“ s občasnými výpady na pevný podklad.
Silnice jako příprava na cyklokros
Naproti tomu o deset let mladší Thibau Nys, v Middelkerke stříbrný, vyrazil na asfalt letos ve 44 dnech, z čehož polovinu spolkla Tour de France. Jeho silniční sezona trvala jen od 5. dubna do 31. srpna, protože ještě pořád částečně lpí na disciplíně, která ho (stejně jako jeho tátu) udělala.
A do třetice počty. Osminásobný mistr republiky Michael Boroš, na Evropě čtrnáctý, měl letos poctivější vytížení včetně startu na mistrovství světa ve Rwandě. Na konci září! Za letošek tak v týmu Elkov-Kasper sesbíral 36 závodních dní. Pro představu: Pavel Bittner, asi nejpilnější silničář roku z týmu Picnic PostNL, jich stihl 77. A protože v každém textu o cyklistice musí být zmíněno jedno jméno, vězte, že Tadej Pogačar všechny své úspěchy vmáčkl do 50 závodních dní.
Zpět ale do terénu a k očekávanému (a dosud nespecifikovanému) comebacku dvou mega hvězd. Teprve pak nastane pravá show, do té doby se podává jen aperitiv. Toon Aerts, Michael Vanthourenhout, Laurens Sweeck nebo Joris Nieuwenhuis zahájili cyklokrosovou sezonu už začátkem října bez Eliho Iserbyta, toho času na marodce, který ale patří do stejné kategorie „full-time“ cyklokrosařů.
Jsou to skuteční profesionálové cyklokrosu, kteří silnici využívají jen jako přípravu na zimní sezonu. V Belgii a Nizozemsku raději vyhrávají krosy, než aby dojížděli padesátí nebo šedesátí na obyčejném silničním závodě.
Zatímco až do 80. let dominovali disciplíně spíše Švýcaři a Italové, zavedení MTB na olympiádu (v roce 1996) situaci změnilo. Alpské země upřednostnily rozvoj horských kol. Ne tak Belgie bez hor, která proto zůstala věrná lesům. Ve Flandrech je cyklokros skutečným náboženstvím, zimní sport číslo jedna. Jen vzpomeňme, kolik lidí přišlo nedávno na vyhlášený Koppenbergcross. Kolem 15 tisíc!
Full-time bahňák vydělá víc než domestik
Velké duely předminulé dekády – Sven Nys proti Bartu Wellensovi a později Nielsu Albertovi – živily tamní média a vytvořily kult osobností cyklokrosu. A vzor pro příští generace ve stylu: léto na silnici (tréninkově), cyklokros v zimě (naplno a na vítězství).
Silniční peloton je stresující prostředí, v posledních letech o to víc. A stejně vyhlídky pro potenciální přeběhlíky nejsou, kdo ví jaké. V jakékoliv stáji by byli spíš za domestiky, pomocníky.
A oběti, které by to vyžadovalo, se ne vždy vyplatí. V cyklokrosu se vše odehrává v Belgii. Jsou blízko rodiny, nemají dlouhá soustředění, závodí se jen v sobotu a neděli, zatímco silničáři stráví mimo domov klidně 200 dní. Puristé s blátem mezi zuby se pohybují v komfortní zóně.
Právě proto ale možná přicházejí o hezké věci. Zajíždět výsledky na závodech typu Strade Bianche, Tro Bro Leon, co jsou známy terénními vložkami, nebo na vlámských klasikách s krátkými a výbušnými úseky. Přesně jako kros. Jen šestkrát tak dlouhý. A to je právě to. Krosaři jsou technicky šikovní, ale silní na hodinu. Zvládli by těch 200 a více kilometrů? Možná jsou si vědomi svých limitů.
Být čistým cyklokrosařem ale není žádná ostuda. Můžou vyhrávat závody a vydělávat. Hodně vydělávat. Minulou zimu si Eli Iserbyt, který nakupil nejvíc prize money ze všech, přišel jen svými výsledky na 79 800 eur, v přepočtu bezmála 2 miliony korun. Spolu se startovným a gáží v týmu se tento full-time blátošlapka dostane často na vyšší příjmy než poslední silniční domestik. A to se pak těžko hledají důvody pro to opustit domácí hřiště a měnit něco na své životní filozofii.
