Na začátku byl dopis. Dopis, který byl napsán vcelku úhledným rukopisem, leč na čtverečkovaném papíře a ještě – za Rakouska-Uherska jaká to opovážlivost – v češtině.
A tak se s jeho obsahem ředitel ústecké filiálky firmy Seidel & Naumann z Drážďan ani v nejmenším nemazlil, snad mu stačilo, když rozluštil, že pisatel zaměnil v oslovení jediné písmenko (z Naumanna učinil Neumanna) a bez rozpaků sepsal čtyřřádkovou odezvu v němčině. „Chcete-li od nás odpověď, žádáme Vaše sdělení v nám srozumitelném jazyce. Ústí, 9/7/94. Foerster.“
Dopis upozornil na trable s řetězem
Tečka. Schluss. A tak dopis i s reklamovaným bicyklem zase obratem putovalo zpátky do Železné ulice v Mladé Boleslavi k Václavu Klementovi. Ten měl přitom za sebou perné týdny – počátkem června se oženil s Antonií. Z jejího věna zkraje července definitivně umořil dluh za knihkupectví, které vedl, a teď se konečně dostal k tomu, aby poslal na opravu svůj velociped. Coby zkušený cyklista popsal potíže s hnacím ozubeným kolem. Upozornil, že „řetěz se každou chvíli vysmekne“, přidal garanční list a na závěr uctivě požádal: „Prosím vše rychle laskavě upraviti a mne zpět zaslati.“
Rychlé reakce se dočkal, laskavosti ale už méně.
Klement naštvaně bouchl do stolu, česky zaklel a ještě dodal: „Českým penězům rozumějí, české řeči nikoliv.“ A ono německé „Wenn Sie von uns Antwort haben wollen“ bylo klíčovým impulsem, aby se pustil do výroby kol po svém a nepotřeboval se doprošovat direktora Foerstera někde v Ústí.
Koneckonců bicyklům rozuměl, vášni k nim propadl už coby učeň u knihkupce Vokouna ve Slaném. V Mladé Boleslavi byl jedním ze zakládajících členů zdejšího cyklistického klubu a kola prodával také ve svém knižním království. A viděl, že velocipedy obzvlášť pro lidi z venkova představují atraktivnější artikl než knihy.
Tušil, že by jeho Tonička, jinak dcera liblického kupce Jakše, krám obstarala sama, ale chtělo to rozvahu. Navíc na pravidelných dýcháncích cyklistů slyšel, že se do Boleslavi žene jistý Václav Laurin. Byl společníkem v uznávané Továrně velocipedů z Turnova. Leč se zrovna rozhádal s „parťákem“ Josefem Krausem, a tak se s manželkou přestěhoval do Mladé Boleslavi, aby samostatné podnikání rozjel tady.
Klementa to znejistilo. O Laurinovi šly zvěsti, že je tuze šikovný řemeslník, dobrý technik, byť jinak spíš uzavřený „morous“. To Klement byl naopak náturou extrovert, zdatný obchodník, který si uměl spočítat, že dvě dílny bicyklů v provinční Boleslavi, kde pracovní příležitosti nabízely především menší textilky, cukrovary, lihovary a mlýny, jsou příliš.
Morous a extrovert, aneb protiklady se přitahují
A tak na scénu vstoupil ctihodný právník Zimmermann, pozdější boleslavský soudní rada a rovněž cyklistický nadšenec, který dvojici Václavů seznámil. A hned na první schůzce se oba dohodli na společném podnikání, protože protiklady se přece přitahují.
První žádost o povolení stavby strojnické dílny v Stakorské ulici jim městská rada v září 1895 ještě zamítla, protože v lokalitě nebyla zavedena kanalizační síť. Proti prostorům v Benátské ulici (dnes Pražské) už nic nenamítala, a tak se 17. prosince 1895 definitivně rozjela firma s pěti zaměstnanci včetně majitelů na opravu a výrobu kol s názvem Laurin & Klement.
Zrodila se legenda, která se už 130 let hrdě a nesmazatelně zapisuje do českých dějin i historie tuzemského a světového sportu.
Václav Klement
Narodil se 16. října 1868 ve Velvarech. Po smrti maminky ho nová manželka otce poslala ke kováři, aby u něj jezdil s potahem, naštěstí Klementův učitel Václavovi zajistil místo učně u slánského knihkupce Vokouna. V osmnácti letech Klement přišel do Mladé Boleslavi, aby tu vedl knihkupectví Jana Novotného, které od něj později odkoupil. Po založení společnosti L&K byl on tím aktivnějším obchodníkem, inspiroval se v zahraničí, a tak si oba partneři dělili zisk 3:2 ve prospěch Klementa. S manželkou zůstali bezdětní, Klement hodně tíhnul k Laurinovým dětem a byl i kmotrem jeho vnuka. Zemřel po záchvatech mrtvice 13. srpna 1938.
Václav Laurin
Narodil se 27. září 1865 v Pěnčíně u Turnova. Vyučil se strojním zámečníkem, později v Drážďanech studoval konstrukci a základy provozu parních strojů. Byl zručným řemeslníkem, který společnost táhl po technické stránce. Zároveň mu byla vlastní skromnost, i po úspěchu firmy zůstával uzavřeným a plachým mužem, který netoužil po společenském uznání. S Klementem oba bydleli v Husově ulici ob jeden dům. V roli technického ředitele působil ve firmě až do své smrti, zemřel 4. prosince 1930 na rakovinu tlustého střeva.
Škoda Auto slaví 130 let existence. U příležitosti jubilea nachystala sto třicet sportovních příběhů spjatých s historií mladoboleslavské automobilky. Vybrané cyklistické příběhy naleznete na WeLoveCycling.cz, všech sto třicet kapitol pak zde.
