Patří do historie nebo bez nich bude cyklistika chudší a méně zajímavá? Konec sezony přinesl i odchod několika výjimečných pravověrných sprinterů ze silničního pelotonu. Představuje konec spurterů ze staré školy i pomyslnou změnu v přístupu?
Vyhrávali etapy na italském Giru, španělské Vueltě i Tour de France. Sbírali triumfy ze slavných klasik jako Milán-San Remo, Kolem Flander. Někteří byli mistři světa. Minulý rok opustili peloton Edvald Boasson Hagen, Mark Cavendish. Typičtí sprinteři staré školy. Letos přišla cyklistika o další klasické spurtery…
Peloton přisel o muže s desítkami výher
Arnaud Démare ve čtyřiatřiceti letech s krachem týmu Arkéa B&B Hotels už nehledal nového zaměstnavatele. Ovládl dvě etapy na Tour de France, osm na Giru, vyhrál Milán-San Remo, dvakrát byl králem bodovací soutěže na Giru a má stejný počet triumfů ze slavné jednorázovky Paříž-Tours. To on dosadil francouzskou vlajku na vrchol sprinterského žebříčku.
Ital Elia Viviani se pyšní celkem devíti triumfy z Grand Tour. Patří na seznam výjimečných cyklistů, co vyhráli etapu na Tour de France, Giru i Vueltě. V šestatřiceti letech podepsal v únoru kontrakt v prokontinentální sestavě Lotto. A byť na dráze zářil, už nechtěl podstupovat drama hledání nového kontraktu. Proto raději kariéru utnul.
Alexander Kristoff vezl před pěti lety žlutý dres na Tour de France, když vyhrál první etapu. Norsko mu tehdy leželo u nohou. Potvrdil výjimečnost. Vždyť na Grande Boucle ovládl cekem čtyři etapy. Pyšní se triumfy z Monumentů Milán-San Remo a Kolem Flander, ovládl i klasiku Gent-Wevelgem. Na kontě má devadesát osm profesionálních vítězství.
A pak ještě Caleb Ewan. Teprve jednatřicetiletý cyklista za poslední tři roky vystřídal tři týmy, aby letos v květnu raději ukončil kariéru. Od nehody na Tour 2021 ztratil dynamiku. Ale pyšní se pěti etapovými výhrami z Tour de France, pěti z Gira a jednou slavil výhru na Vueltě.
Muži, v jejichž podání byl sprint řemeslem. Výjimečným uměním. Perfektní načasování. Neúprosné rozhodování. Hrubá síla. V případě Démara a Kristoffa pak i hora svalů, protože oba měřili přes sto osmdesát centimetrů a v sedle budili respekt. Je těmhle sprinterským gladiátorům, které dovedla cyklistika na vrchol sportovní popularity, v pelotonu konec?
„Je to běžná obměna generací. vychází nové hvězdy. Jasper Philipsen z Alpecin Deceuninck, Tim Merlier v trikotu Soudal Quick Step či jeho týmový kolega Paul Magnier. To jsou klasičtí sprinteři,“ přemítá Ján Svorada, bývalý český sprinter, který slavil triumfy na Tour de France, Giru i Vueltě.
Cyklistika se změnila, ale sprinteři zůstávají
Je cyklistika pro sprintery po třiceti už příliš rychlá? „Jde o hodně individuální záležitost. Každý má ve vínku určitý čas. A když cítí, že mu ostatní šlapou na paty a je čas přestat, nezbývá než se rozloučit,“ krčí rameny Svorada.
Démare měl na kontě 97 vítězství. Naposledy však vyhrál v září 2024. Kristoff 98, přičemž letos ovládl etapu při etapových závodech Kolem Andalusie a na Arctic Race v Norsku. Viviani posbíral 90 výher. Letos však slavil jedinkrát. V březnu při sedmé etapě Kolem Turecka. Před tím čekal na výhru dva roky. A Ewan nashromáždil 65 výher, letos dvě na menších závodech. O tom, že by je cyklistika v posledních letech kariéry oslavovala kvůli výhrám z Monumentů či Grand Tour si mohli nechat jen zdát.
„Ne každý má štěstí končit jako Mark Cavendish triumfem na Tour de France. Je obdivuhodné, že se ve čtyřiceti letech vybičoval a zkoncentroval k tak výjimečnému výkonu. Na nejvyšší úrovni je pro sprintera s přibývajícím věkem složité uspět proti mladí generaci,“ připouští Ján Svorada.
Český cyklista, co se zapsal do historie triumfem v poslední etapě Tour de France v Paříži, přitom dokázal sbírat velké triumfy i po třicítce. Šlo o dílo náhody? Nebo je cyklistika tolik odlišná? A odzvonilo snad klasickým sprinterům?
„Vyhrál jsem po třicítce etapy na Grand Tour. Tehdy nejlepší roky ve vytrvalosti byly mezi osmadvacátým a dvaatřicátým rokem života. Dneska se hranice posunula. Ve starším věku to mají kluci složitější. Já měl štěstí, že jsem šel do profipelotonu ve dvaadvaceti, mohl jsem se aklimatizovat. Dnes jsou závody kratší, rychlejší, dynamičtější. Zkrátka situace dává větší předpoklady pro úspěch mladé nastupující generaci, aby se rychleji přizpůsobila. závody nejsou významně delší než co jezdí ve třiadvacítkách. Mohou se prosadit rychleji. A pak je otázka, jak dlouho jim to vydrží,“ srovnává minulost se současností Ján Svorada.
