Absurdní útok? Šedesát šest kilometrů osamoceně pro titul mistra světa? Tadej Pogačar ve slovinském dresu předvedl na mistrovství světa v Kigali při obhajobě duhového trikotu fenomenální jízdu. Ale v historii šampionátů nešlo o nejdelší individuální cestu pro zlato.
Sedmadvacetiletý fenomén z městečka Komenda jakoby měl v bitvě o duhové trikoty patent na triumfy po útocích z absurdní dálky. Když získal první titul mistra světa v Curychu 2024, inicioval atak sto kilometrů před cílem. A když zbývalo do finiše jednapadesát kilometrů, jel Tadej Pogačar osamoceně. Ve Rwandě předvedl ještě odvážnější útok. Od pelotonu se odpoutal 104,5 kilometrů před cílem společně s Mexičanem Isaacem del Torem a Juanem Ayusem ze Španělska. Když do cíle zbývalo 66,6 kilometrů, už zůstal na čele sám.
Belgičan Xandro Meurisse vylíčil, že pět kilometrů před rozhodujícím okamžikem s Pogačarem mluvil a nabádal ho ke klidu. „Rovnou mi řekl, že pojede,“ pokrčil rameny třiatřicetiletý belgický cyklista, který závod nedokončil.
Rekord drží Ital Adorni
Úchvatné sólo dlouhé 66,6 kilometrů však není v dějinách světových šampionátů nejdelší. V roce 1968 jel Vittorio Adorni z Itálie pro jediný titul kariéry osamoceně 90 kilometrů při závodě na „domácím“ šampionátu v Imole dlouhém 277 kilometrů s převýšením 4100 metrů. Už v roce 1928 při historicky teprve druhé bitvě o duhový trikot Georges Ronsse uháněl individuálně posledních 70 kilometrů při závodě v Budapešti dlouhém 191 kilometrů při převýšení 1500 metrů. Tadej Pogačar tak v Kigali vytvořil třetí nejlepší zlatý útok.
„Nechci srovnávat moje dva tituly. Oba jsou výjimečné. V Curychu jsem slavil poprvé. Ale obhajoba titulu je vždy jednou z nejtěžších věcí. Je to opravdu speciální,“ přemítal slovinský šampion.
Je druhým jezdcem v historii po Eddym Merckxovi, který vyhrál Tour de France dvakrát a titul mistra světa v silniční cyklistice ve stejné sezóně. Kanibal dosáhl tohoto výkonu v letech 1971 a 1974, zatímco Tadej Pogačar se stal prvním, komu se to podařilo dva roky po sobě.
Tadej Pogačar nabral energii při týdnu dovolené
V letošní sezoně posbíral sedmnáct vítězství ve 47 závodních dnech. Procentuální úspěšnost tak letos má 36,6. Minulý rok byl staronový světový šampion mnohem dominantnější. Během 55 závodních roku 2024 do triumfu v Curychu pobral 23 vítězství, tudíž měl úspěšnost 42 procent.
Tadej Pogačar letos vyhrál Monumenty Kolem Flander a Lutych-Bastogne-Lutych. Pokud 11. října vyhraje Kolem Lombardie, vyrovná se legendárnímu Merckxovi, který v sezoně 1971 dokázal vyhrát tři Monumenty a mistrovství světa.
Každopádně je desátým cyklistou historie, který stál na stupních vítězů při mistrovství světa v silniční cyklistice tři roky v řadě. Tadej Pogačar získal bronz v roce 2023, následně dvakrát zlato. Ve věku 27 let a 7 dní se Pogačar stal 5. nejmladším dvojnásobným mistrem světa v historii silniční cyklistiky. Rekord drží Georges Ronsse, jemuž bylo při druhém zisku duhového trikotu třiadvacet let.
Každopádně dokázal obdivuhodně nabrat energii po Tour de France, kde vypadal zcela vyčerpaně a nevyloučil předčasný konec kariéry, přestože je mu teprve sedmadvacet let a kontrakt v UAE Emirates XRG má platný do konce roku 2030.
„Myslím, že všichni jsou po Grand Tour dost unavení, nejen já. Alespoň doufám,“ usmál se Tadej Pogačar po zisku zlata v Kigali. „Během léta si nemůžete úplně odpočinout od cyklistiky a jet na dovolenou na dva týdny, protože byste ztratili formu. Musel jsem si vystačit jenom s týdnem volna. Pak jsem se vrátil na kolo. A tady v Kigali jsem objel parádní tréninky s týmovými kolegy a přítelkyní Urškou,“ popsal recept na hledání pohody dvojnásobný mistr světa.
