Sportovní sebevražda v podobě útoku sto kilometrů před cílem? Tadej Pogačar rozmetal všechny pochybnosti o vládci cyklistického pelotonu a na mistrovství světa ve Rwandě rozcupoval celé startovní pole. Slovinec obhájil titul světového šampiona v silniční cyklistice po spektakulárním představení.
„Je to fantazie. Měl jsem pro letošní rok dva velké cíle. Vítězství na Tour de France a mistrovství světa,“ rozplýval se v cíli Tadej Pogačar.
Trať ideální pro únik
Nadřazenost cyklistického šampiona těžko mohla dostat lepší pečeť. Na brutálním okruhu v Kigali, kdy cyklisté nastoupali na 267 kilometrech téměř šest tisíc výškových metrů, šlo o jednoznačnou záležitost. Tadej Pogačar nepřipustil žádné drama. A jestliže někdo naznačoval po časovce na mistrovství světa, kterou vyhrál Belgičan Remco Evenepoel, že vláda slovinského cyklisty v pelotonu je u konce, hluboce se mýlil.
Byl to ohromující výkon. Pogačar sto kilometrů před cílem při výstupu na horu Kigali nastoupil z vysokého tempa a následovali jej pouze dva cyklisté. Mexičan Isaac del Toro a Španěl Juan Ayuso. Největší favorit Remco Evenepoel zaostal, částečně i proto, že měnil kolo.
„Trať byla přesně k takovému útoku navržena. Moji parťáci v týmu mě od ofenzivy tak brzy zrazovali. Ale já se cítil velmi dobře. A skutečnost, že mě dokázali následovat právě Juan a Isaac, vytvořila dokonalou situaci,“ připomínal Tadej Pogačar, že s ním ve skupině byli dva stále ještě týmoví parťáci z UAE Emirates XRG.
Tadej Pogačar: Je fajn, že nemusím měnit šatník
Šestašedesát kilometrů před cílem už jel Tadej Pogčar na čele závodu sám. „Juan se při výstupu po kostkách dostal do problémů, Isaac měl žaludeční potíže. Nebyl plán jet tolik kilometrů osamoceně,“ vykládal Slovinec.
Přesto nikomu nedovolil, aby se přiblížil. Jeho náskok neklesl i přes enormní snahu pronásledovatelů pod minutu. V závěru dokonce ještě narostl. Slovinec v Kigali ukázal, že je jednoznačně nejlepším cyklistou planety. Po triumfech z Monumentů Kolem Flander a Lutych-Bastogne-Lutych, ovládl Tour de France a nyní přidal druhý titul mistra světa v řadě.
Trasu proletěl průměrnou rychlostí 42 kilometrů v hodině a udělal ze závodu doslova vylučovací bitvu, když do cíle dorazilo jen třicet závodníků.
Pouze Georges Ronsse (1928 a 1929), Rik Van Steenbergen (1956 a 1957), Rik Van Looy (1960 a 1961), Gianni Bugno (1991 a 1992), Paolo Bettini (2006 a 2007) a Julian Alaphilippe (2020 a 2021) dokázali v minulosti vyhrát titul mistra světa dvakrát v řadě. A pak je tu Peter Sagan, který získal duhový trikot dokonce třikrát v řadě, když dominoval šampionátům v letech 2015, 2016 a 2017.
„Musel jsem bojovat sám se sebou. Každý kopec se stával obtížnější. Docházela mi energie. Musel jsem dupat do pedálů ze všech sil i ve sjezdech. Měl jsem pochybnosti, ale doufal jsem ve vítězství,“ popisoval Tadej Pogačar.
Pro stříbro dorazil s odstupem 88 sekund Remco Evenepoel, který měnil dvakrát kolo. I bez technických potíží by ale mistr světa v časovce na Pogačara neměl. Bronz slavil Ir Ben Healy.
„Je výsada, že nemusím měnit šatník,“ smál se Tadej Pogačar s vědomím, že další rok bude oblékat trikot mistra světa.
