Debut, na který nezapomene. Jakub Otruba absolvoval premiéru na Grand Tour. V sedmadvaceti letech při španělské Vueltě bojoval v dresu Caja Rural Seguros RGA. Opakovaně se zaskvěl v úniku, vyfasoval i největší trest celého závodu za pozici, o níž vůbec netušil, že je zakázaná. I tak vydatně přispěl do týmové kasy. „Jsem nadšený a rozhodně nejsem popravený, jak jsem očekával,“ říká v konečném účtování devadesátý muž jubilejního osmdesátého ročníku španělského Grand Tour.
Potřebuje Jakub Otruba po první Grand Tour v životě hodně dlouhou pauzu na rekonvalescenci? Jste vyždímaný?
Cítím se docela dobře. Rozhodně nejsem popravený, abych musel ukončit sezonu. Zůstal jsem s přítelkyní ve Španělsku a pět dnů si dal volno. Prošli jsme si Madrid, odpočíval jsem. Ale od pátku se vrátím na kolo. V závěru září mě čeká etapový závod v Chorvatsku, pak ještě minimálně jeden jednodenní podnik pojedu ve Francii. A cítím se dobře. Věřím, že mohu ještě vydolovat ve zbývajících dnech sezony dobré výsledky.
Čekal jste, že budete v horším stavu?
Bylo jenom málo etap, kdy jsem jel dlouhou dobu totální hranu. Vlastně celý první týden jsem šetřil síly. Byl jsem v průběhu Vuelty opakovaně v úniku nebo jsem pracoval pro ostatní kluky z týmu, ale nikdy jsem nejel od startu do cíle úplné bomby. Takže času, kdy jsem byl v červené zóně, nebylo tolik, abych už letos nemohl závodit.
Hodnotilo už vedení týmu výkony, které Jakub Otruba na Vueltě předvedl?
Obecně panovala velká spokojenost. Měli jsme dva lidi v první patnáctce absolutního pořadí, což si nemyslel před první etapou vůbec nikdo. Byli jsme pravidelně v únicích a podíleli se na tom přitom všichni závodníci, nešlo o dva nebo tři cyklisty. Navíc náš závodník Joel Nicolau vyhrál cenu pro největšího bojovníka celé Vuelty, což jen podtrhlo úspěšné vystoupení. Ohromně se těšil, že při domácí Grand Tour bude přebírat cenu před španělským publikem. Když pak na vyhlášení nedošlo, byl moc zklamaný. Jediné, co nevyšlo, byl triumf v etapě. Ale hodně se projevil profil, který moc nenahrával únikům. Však také dílčí úspěch slavilo jen sedm z třiadvaceti sestav.
V únicích jste se objevoval pravidelně. Bylo složité se od pelotonu odpoutat?
Byl jsem překvapený, jak to šlo snadno. Nevím, jestli byly důvodem etapy, které jsem si zrovna vybral. Ale ve všech případech jsem se dostával pryč z balíku vážně bez větších problémů. Celkově jsem si myslel, že bude Vuelta těžší. Děsně rychle mi závod utekl. Jak se člověk pořád stěhuje a závodí každý den jinde, hodně to ubíhá.
Naskytl se během Vuelty okamžik, v němž jste zaváhal a mohl díky němu ze závodu vytěžit více?
Při patnácté etapě. Den po výjezdu na Angliru a Farraponu jsem byl v úniku. A na jednom kopci, který nebyl moc těžký, nám odjela osmička závodníků, z které pak vzešel Mads Pedersen jako vítěz. A já zaspal, byl jsem na chvostu skupiny. Netvrdím, že bych vyhrál etapu, ale mohl jsem být v top desítce daného dne, což by byl parádní výsledek. I zpětně mě tento okamžik mrzí.
A který moment se naopak zaryl do paměti nejsilněji v pozitivním smyslu?
Hodně jsem si užil sólo v devatenácté etapě. Projížděl jsem osamoceně přes Salamancu, kde bylo vážně hodně lidí. Všichni fandili jenom mně, což jsem si moc užil. Kluci v týmu byli z mého úniku nadšení, protože jsem získal do společné kasy prémii za první místo na rychlostní prémii, což je 550 eur. A ke všemu byl zrovna v autě se sportovním ředitelem zástupce našeho hlavního sponzora, takže to vyšlo dokonale.
Právě v devatenácté etapě jste při dlouhém sólovém úniku obdržel napomenutí žlutou kartou a pokutu tisíc eur za zakázanou pozici na kole. Došlo vám už během závodu, že jste chyboval?
Vůbec ne. Neměl jsem tušení, že jde vlastně už čtyři roky o zakázanou pozici. Celou dobu jsem byl přesvědčený, že nesmím sedět na rámu a jet s rukama položenýma na řídítkách. Opakovaně jsem tuhle pozici, kdy se tlačím nad řídítka, používal a nikdy jsem nebyl napomínán. Takže jsem vlastně odjel z Vuelty chytřejší, byť jsem musel zaplatit pokutu.
Před startem jste velkou pozornost směřoval k individuální časovce, jenže ta byla zkrácena ze sedmadvaceti kilometrů na dvanáct. I tak jste dosáhl třiatřicátým časem nejlepšího výsledku z jezdců sestavy Caja Rural Seguros RGA. Byl jste z korekce trasy zklamaný?
Vyhovují mi časovky s podobným profilem jako ve Valladolidu, ale kolem třiceti minut. Tady jsme jel vítězný Ganna třináct minut. Začátek byl samá zatáčka, šlo spíše o takový prolog. Chtěl jsem být na zkrácené trati do třicítky, což nevyšlo o půl sekundy.
V rámci volna po závodě jste si prošel Madrid, kde měla Vuelta slavnostně končit. Ale kvůli aktivistům se slavnostní dojezd do hlavního španělského města nekonal. Byl jste zklamaný?
Jednalo se o zklamání pro všechny v pelotonu. Jde o oslavu cyklistiky, kdy všichni zvládli tři týdny trvající závod. Sprinteři čekají na svoji šanci. Většina závodníků má pozvané rodiny nebo přátele. Za mnou dorazili rodiče už v průběhu třetího týdne a viděli etapy v horách. Pak měli být i v Madridu. Tam přicestovala přítelkyně a také její rodina. Chtěli vidět velký závod. Byli přímo v centru Madridu. Mrzelo mě, že jsme si nemohli vše užít společně. Vím zprostředkovaně, že v městě vládl obrovský chaos. My jsme nasedli do týmových aut a odjeli s policejní eskortou do hotelu na kraji města. Telefon jsem měl v autobusu, který čekal v jinde, takže jsem o nich neměl žádné zprávy. Oni zase nevěděli, jestli jsem v pohodě.
Protesty vymezující se proti účasti týmu Israel Premier Tech začaly už v průběhu týmové časovky v páté etapě. S větší či menší intenzitou pak provázely závod pořád. Cítil jste se ohrožený?
Když jede peloton městem padesát nebo šedesát kilometrů v hodině a člověk vidí u silnice hlouček demonstrantů, logicky se do hlavy vkrádají myšlenky, co se může stát. Musíme důvěřovat policii. Ale komfortně jsem se určitě necítil. V jedné etapě někdo naházel napínáčky na silnici před startem etapy, takže třetina balíku měla defekt. Třikrát jsem viděl, jak aktivisté vběhli přímo do balíku. Absolutně nemají představu, co se může stát, když jede sto lidí šedesátkou…
Takže z pohledu fanouškovské podpory ve vás Vuelta zanechala negativní dojem?
Atmosféra, která byla při prezentaci v Turíně a následně na startu první etapy, byla fantastická. Neuvěřitelná. Nikdy jsem tolik podpisů nerozdal. Ve Španělsku je pak skvělé závodit v trikotu španělského týmu. Lidé znají závodníky jménem a měl jsem pocit, že fandí a skandují trošku více. Diváků v dresech Caja Rural jsem viděl opravdu hodně. A bylo patrné, jak mají naši sestavu načtenou. Když se pak dojíždí na slavná stoupání jako Angliru nebo Bola del Mundo špalírem lidí, je to parádní zážitek. Určitě intenzivnější než v dresu jiného týmu. Často se stávalo, že lidé pomohou a zatlačí trochu do zad. Cyklističtí fanoušci byli opravdu jedineční.
