Pád v tréninku ukončil kariéru jednoho z největších cyklistů planety. Chris Froome, sedminásobný vítěz Grand Tour, v závěru prázdnin při individuální přípravě spadl tak drsně, že byl ohrožený na životě. Čtyři měsíce před koncem pětiletého kontraktu, který podepsal v okamžiku, kdy se dával dohromady po jiném karambolu před Critérium du Dauphiné 2019. Tehdy jel závod i Zdeněk Štybar, bývalý vynikající závodník a nyní ambasador We Love Cycling.
Jak borec ze Stříbra na vrstevníka vzpomíná? A co soudí o jeho odcházení do sportovního důchodu?
„Chris Froome byl vždy hodně férový. Aby ovládl největší závody, musel obrovským způsobem dřít. Když čtyřikrát vyhraje Tour de Frnance, dvakrát Vueltu a jedno Giro, logicky to člověka změní. Ale na mě působil vždy velice skromně. Pozdravili jsme se, prohodili pár slov, jak se máme. Byl hodně v pohodě.
Froome se chtěl vysmrkat a šel k zemi
Absolvovali jsme společně mnoho závodů. Vueltu v roce 2012, což byla moje první Grand Tour. Pak Tour de France 2015, kde jsem vyhrál etapu a Chris Froome slavil celkové vítězství. Jel jsem Tour de France i o dva roky později, kde vyhrál počtvrté v kariéře celkové pořadí. A následně Giro 2018, kde slavil rovněž triumf. Paradoxně šlo o jeho poslední vítězství kariéry.
Byl jsem tehdy v červnu 2019 součástí pelotonu na Critérium du Dauphiné, když Chris Froome při rozjíždění před časovkou spadnul a utrpěl vážná zranění. Neviděl jsem pád živě, ale vím, že to byl strašidelný karambol.
Ve vysoké rychlosti se chtěl vysmrkat. Pustil řídítka a mezi baráky mu fouknul vítr do disku. Narazil do zdi. Měl zlomenou stehenní kost, loket a žebra. Místo na Tour de France se do konce sezony dával dohromady. Nikdo nečekal, co bude následovat. Obecný předpoklad byl, že se vrátí na vrchol. I proto jej za obrovské peníze podepsal Israel Premier Tech.
Pak jsme se potkali ještě na Vueltě v covidovém roce 2020. Pro něj šlo o poslední závod v dresu Ineos Grenadiers. Všichni ho chválili. Ze všech stran byly slyšet ódy, jak neztratil motivaci a tvrdě trénuje. Když jsem ho viděl, bylo jasné, že dělá pro úspěch maximum. Současně se ale nedokázal přiblížit úrovni, na které byl před osudným karambolem.
Bylo zvláštní vidět ho, jak odpadá za sprintery v kopcích. Říkal jsem si, jestli má šampion jeho kalibru tohle za potřebí.
Sedm let nevyhrál jediný závod. Poslední stupně vítězů má z Gira. Jasně, je to krásné, když vyhrajete Grand Tour. Ale nejde o loučení. Jezdíte dalších sedm sezon. A nic…
Určitě chtěl končit vítězstvím
Možná chtěl ukončit kariéru vítězství. Dokázat, že pořád umí vyhrávat. Mohla ho pohánět motivace po vítězství, které by znamenalo tečku za parádní kariérou. Ale ne každému je tohle dopřáno. Za poslední tři sezony nejel jedinou Grand Tour. Tým ho posílal na závody do Rumunska, Číny nebo Rwandy. Kluka, co má sedm triumfů z Grand Tour.
Velkou roli hrál určitě i ekonomický aspekt. Měl hodně vysoký kontrakt, který byl při podpisu vlastně největším v celém pelotonu. Na pět let, což byla extrémní délka. Vlastně tím začala doba těch dlouhodobých smluv. S ohledem na finanční stránku věci mu mohlo být šumák, co si myslí ostatní.
Ale když jste zvyklý vyhrávat, a pak sedm let nevyhrajete? Kolo ho muselo extrémně bavit. Pokud člověk nemá pro cyklistiku vášeň, ani výjimečný kontrakt ho v sedle neudrží.
Každopádně je nedůstojné jeho jména, jakým způsobem odchází. Pádem při tréninku, kdy jel sám. Chris Froome utrpěl zlomeninu bederního obratle, měl polámaná žebra, protržené plíce. Utrpěl natržení ochranného vaku, který obklopuje srdce, což ohrožovalo jeho život. Do nemocnice ho transportoval vrtulník. Musel podstoupit operaci.
Sezona pro něj končí. A tím i kontrakt v týmu Israel Premier Tech, v jehož dresu neměl jediný vítězný den. Nepřekvapilo by mě, kdyby se rozhodl ještě jezdit někde na kontinentální úrovni. Proč? Protože kolo je pro něj všechno. Je jeho vášní. Zda to dává smysl, je věc druhá.“
