Skvostná bilance z největších závodů zdobí jeho životopis. Vyhrál Tour de France, dvakrát byl druhý, stříbrnou příčku bral i na italském Giru. Navrch triumf z nejstaršího Monumentu Lutych-Bastogne-Lutych. Přitom už v devětadvaceti letech musel Andy Schleck ukončit kariéru. Zranění kolena nedovolilo pokračování cyklistické kariéry na nejvyšší úrovni. Lucemburský sympaťák však nezahořkl. V rodné zemi provozuje obchody specializující se na prodej kol, má dvě cyklo kavárny, je ředitelem závodu Kolem Lucemburska a cyklistickým ambasadorem Škoda Auto. A příležitostně se představí na amatérských závodech. Třeba jako v Česku, kde pojede první srpnovou sobotu Horskou L’Etape Czech Republic by Tour de France 2025.
„Byl jsem v Česku před třemi lety součástí Kopcovité etapy. Šlo o jedinečný zážitek i pro mě, kluka se zkušenostmi z největších závodů. Fascinovalo mě množství lidí, kteří se sešli podél silnice a fandili cyklistům, kteří přitom nebyli profesionály. Atmosféra byla neuvěřitelná,“ vzpomíná Andy Schleck na účast v druhém ročníku největšího tuzemského závodu pro amatérské cyklisty.
Když jej organizátoři oslovili s nabídkou účasti na Horské etapě, která se jede 2. srpna v Prachaticích, dlouho se nerozmýšlel. „I když moje kondice už není co bývala a kopce mi nepřijdou zábavné jako dříve,“ přiznává s úsměvem borec, který odešel do sportovního důchodu před jedenácti lety. Jeho posledním profesionálním vystoupením navždy zůstane třetí dějství Tour de France 2014. Přetrvávající problémy s kolenem jej donutily ukončit kariéru, která mohla být jednou z nejzářivějších v historii cyklistiky.
„Konec kariéry, to byl velký šok. Jako profesionál žijete v extrémech. Hlídáte jídlo, závodíte, trénujete, spíte. Jedete na plný plyn v závodním módu. Měl jsem lidi, kteří za mě řešili účty. Když jsem skončil, moje babička uměla platit účty online. Já nikoliv. Přiznat si, že je konec, bylo velmi těžké. Několik měsíců jsem s tím bojoval,“ vypravuje Andy Schleck. „Šel jsem na ryby, vyvenčil psa. Ale to je fajn týden nebo dva. Co potom? Musel jsem si najít smysl života.“
Andy Schleck vyrůstal v cyklistické kultuře
V rodném Lucembursku si otevřel cyklistické obchody. Založil cyklistickou školu pro děti, je šéfem závodu Kolem Lucemburska a organizuje social ride Škoda We Love Cycling v Itzigu, kde žije. Že se cyklistika stane jeho osudem bylo dané dávno předem. Vždyť Andy Schleck pochází z cyklistické dynastie. Dědeček Gustav závodil ve třicátých letech minulého stolení. Táta Johnny Schleck jel osmkrát Tour de France a osmkrát Vueltu, kde vyhrál jednu etapu. Nejstarší bratr Steve se dal na politickou kariéru, o pět let starší brácha Frank se pustil rovněž do cyklistiky.
„Vyrůstal jsem v cyklistické kultuře. Jako děti jsme pořád jezdili na Tour de France, protože táta i po ukončení kariéry pracoval v cyklistickém průmyslu. Bernard Hinault je přítel mého otce. Táta mi často vyprávěl, jak se zastavovali v kavárnách při tréninku, dávali si víno nebo si v sedle kola zapálili cigaretu,“ popisuje bývalý závodník týmů CSC, Saxo Bank, Leopard Trek, RadioShack a Trek Factory.
Na Giru stříbrný, ale…
Jeho kariéra letěla raketově ke hvězdám. „Když jsem v osmnácti letech začínal, vydělával jsem pětadvacet tisíc eur ročně. A říkal jsem si, že jestli vydržím třeba deset let, bude to fajn,“ přibližuje pozadí tehdejší doby v rozhovoru pro CyclistUK.
V pouhých jednadvaceti letech prožil skvostný debut na italském Giru. Dojel druhý, ovládl klasifikaci jezdců do pětadvaceti let. Ital Danilo Di Luca, který vyhrál růžový trikot, se později přiznal k dopingu. Ale nikdy nebyl přistižen v rámci testů. Takže zůstal vítězem, byť tím morálním se může cítit Andy Schleck. „Četl jsem v jeho knize, co dělal během závodu, aby vyhrál. Každou noc, každý večer. Cítím se podveden,“ přiznává lucemburský cyklista.
Na Giro už se nikdy nevrátil. Hlavně proto, že jeho osudem se stala Tour de France. Už o rok později skončil jedenáctý v celkovém pořadí a ovládl bitvu o bílý trikot, který tehdy sponzorovala Škoda Auto. „První Tour pro mě byla šokem. Nešlo ani tak o fyzické nároky. Giro je profilově podobné. Ale stres z Tour je brutální. Při Giru jsme si dávali v balíku během některých etap nanuky. Na Tour se od kilometru nula závodí. Intenzita je obrovská. Totální nasazení.“
Dvě kontroverze během jediné Tour
V létě 2009 vybojoval na francouzských silnicích druhou příčku, když se dokázal vklínit mezi vítězného Contadora a bronzového Armstronga. Opět ovládl bitvu jezdců do pětadvaceti let. Tehdy jel do Francie jako vítěz nejstaršího cyklistického Monumentu Lutych-Bastogne-Lutych. „Na jaře jsem byl tak silný, že jsem o vítězství v La Doyenne vůbec nepochyboval. Ráno jsem řekl bratrovi, že vyhraju. A tak se stalo,“ směje se. I proto si hodně věřil na Tour, byť jednadvacet etap vyžaduje jiný přístup než závod na 261 kilometrů.
Po stříbrném vystoupení se vrátil o rok později silnější. Vyhrál dvě etapy, šest dnů vezl žlutý trikot… Když jej měl naposledy, spadl Schleckovi při výstupu do Bagneres de Luchon řetěz. Alberto Contador nectil pravidlo, že na muže ve žlutém se v případě technického problému neútočí. Na lucemburského sympaťáka najel 39 sekund. V Paříži slavil triumf Španěl o 39 sekund… Andy Schleck se musel spokojit s třetím triumfem z bitvy o bílý trikot Škoda Auto, což nikdo v historii nedokázal. A s odstupem měsíců slavil i celkové vítězství. Contador, který nevyhrál při Tour 2010 ani jednu etapu, měl pozitivní test na clenbuterol. S obhajobou, že snědl kontaminované maso, neuspěl. A tak se Andy Schleck dočkal dodatečné korunovace vítězem Tour de France.
„Měl jsem v kontraktu, že dostanu bonus za vítězství. Jenže když jsem Tour oficiálně vyhrál, už jsem byl v jiném týmu, takže jsem výrazně tratil. A z prize money Tour de France 2010 jsem rovněž částku za vítězství nedostal. Z ekonomického hlediska jsem byl podveden,“ vypočítává, jak ho podvod rivala poznamenal.
Po smrti kamaráda ve sjezdech ubral
O rok později znovu útočil na vítězství. Ale v Paříži stál opět na druhém nejvyšším stupni. Tehdy ve sjezdu z Col de Manse do Gapu ztratil na dvanácti kilometrech 69 sekund na Cadela Evanse. „Na jaře při italském Giru zahynul po pádu můj týmový kolega Wouter Weylandt. A pro mě šlo o určité varování. Už jsem nikdy nejezdil v klesání jako dříve. Ale nelituji. Mám dvě děti. A kdybych znovu vyhrál Tour, nebyl bych o nic šťastnější,“ má jasno Andy Schleck.
Náplastí pro něj byla skutečnost, že v Paříži stál na stupních vítězů po boku bratra Franka, který coby týmový kolega dokončil Tour na třetí příčce. „Nikdy jsem neplakal při svém vítězství, v případě vlastního pádu. Když vyhrál Frank, nebo měl karambol, plakal jsem pokaždé. A v pelotonu si pořád říkal, kde je. Pořád jsem se o něj bál. Pojí nás velmi silné pouto,“ připouští Andy Schleck.
Však také na letošní Tour de France fungovali v rámci týmu Škoda We Love Cycling jako ambasadoři značky. Existovala i varianta společného závodního představení v Prachaticích na Horské L’Etape Czech Republic by Tour de France 2025, ale Frank byl pracovně zaneprázdněný. A tak si závodění na jihu Čech užije jen Andy Schleck.
