Tortura v Alpách, která může zvrátit celou Tour de France 2025. Dva dny, dvě etapy, 10271 výškových metrů, pět vrchařských prémií mimořádné kategorie, nejvyšší bod celého ročníku Grande Boucle . Osmnáctá a devatenáctá etapa letošní bitvy o mailot jaune přinese brutální zkoušku pro vrchaře a očistec pro sprintery hvězdného pelotonu. Je možné, aby něco podobného zvládl amatérský cyklista? A pokud ano, běží mu hlavou modlitba stejně jako profesionálům, aby je nedostihl časový limit?
Nenápadně vysával z jezdců v pelotonu energii profil Tour de France 2025, byť až v desátém dějství cyklisté zdolávali velehory. A perlička přijde těsně před závěrečným víkendem. Alpský dvojboj, který nepochybně definitivně určí šampiona 112. ročníku nejprestižnější etapové bitvy planety. Osmnáctá etapa Vif-Chourchevel dlouhá 171,5 kilometrů s převýšením 5642 metrů. Vzápětí dějství mezi Albertville a La Plagne dloushé 129,9 kilometrů s převýšením 4629 metrů.
Dva dny pekla v Alpách
Bude to vrchařský očistec. Col du Glandon, pak Col de la Madeleine a finále na Col de la Loze, místě s nejvýše položenou asfaltovou cestu v Evropě. A o pár hodin později Cóte d´Héry sur Ugine , Col des Saisies, Col du Pré, Cormet de Roselend a velkolepé finále na La Plagne, přičemž bitvu s dojezdem do střediska proslaveného olympijskou bobovou dráhou organizátoři z A.S.O. zvolili jako dějiště L’Etape du Tour. Zmáknout obě etapy coby amatérský cyklista? Bláznovství, troufalost či neúcta?
„Je to výzva,“ říká Pavel Macháček, amatérský cyklista, co se silniční cyklistice věnuje pět let s ročním nájezdem osm tisíc kilometrů. Do sedla jej přivedly přetržené vazy v koleni. A přes horské kolo, na němž pokořil opakovaně Grossglockner se dostal ke královně cyklistických disciplín: silnici.
„Doma se člověku šestnáct kilometrů dlouhé stoupání zdá jako totální úlet. Ale v alpském prostředí mi přijde normální a přirozené jezdit kopce, které se vymykají zvyklostem. Drápu se k vrcholu a chutná mi to,“ krčí rameny s vidinou nebývalé zkoušky.
Col du Glandon je jednou z legend Tour de France. Výstup dlouhý 21,7 kilometrů s průměrným sklonem 5,1 procent. Patří do kategorie mimořádných vrchařských prémií. Zejména úvodní pasáže s černě označenými příkrými rampami jsou nechutné. Po jejich zdolání se otvírají parádní výhledy. „Pěkný kopec. Relativně stálý sklon, žádné stojky,“ lebedí si kluk, co se přes roční nájezd tři tisíce dostal na šest tisíc kilometrů za rok v sezoně 2023, aby o rok později natočil osm tisíc. „Ale myslím, že jde o maximum. Mám rodinu, práci, ještě trošku hraji tenis,“ krčí rameny, že stejně jako většina amatérů musí řešit i sociální aspekty.
Col de La Madeleine je „kráska“ dlouhá 19,3 kilometrů s průměrným sklonem 7,8 procent. „Pěkně mě potrápila. Měl jsem hlaďák,“ usměje se na vrcholu Pavel Macháček. „Byl jsem popravený, ale užíval jsem si to.“ Na loukách se pásly krávy, nad hlavou modré nebe a hikeři mířící k vrcholům povzbuzovali: courage, courage! Před přejezdem vrcholu v nadmořské výšce přes dva tisíce metrů je na silnici jasná připomínka, že právě tady se odehrávají epické cyklistické bitvy. Na asfaltu je vyobrazen v nadživotní velikosti zelený, bílý, žlutý i puntíkatý dres Tour de France. A také jména cyklistických legend jako ¨jsou Geraint Thomas nebo Peter Sagan.
Ideální místo pro restart organismu v podobě espressa a pizzy. A pak už rychle do údolí. Sjezd se klikatí nad hlubokými propastmi. Žádná svodidla, jen líně se povalující krávy u krajnice, která má nejlepší léta dávno za sebou a zažila mnoho cyklistických dramat. „Po deseti kilometrech sjezdu si člověk říká, že je lepší jet do kopce. Hlavní je nepouštět si do hlavy, co by se mohlo stát,“ krčí rameny Pavel Macháček s vidinou velkolepého finále. Col de La Loze. Právě tady se při Tour de France 2023 zapsal do historie závodu Tadej Pogačar hláškou, že je mrtvý a dvorní domestik Marc Soler jej táhnul na vrchol, aby uhájili alespoň druhé místo v konečném pořadí.
Ale amatérský cyklista musí tuhle bitvu vybojovat sám za sebe. Šestadvacet kilometrů s průměrným sklonem 6,4 procent. Nekonečný kopec. A ještě pár stovek výškových metrů do finále etapy. „Když vím, že mám za den nastoupat čtyři a půl tisíce výškových metrů, nevzdávám se. Jde o nastavení hlavy. Člověk se kochá. Ale když vidím cyklistu dvě tři serpentiny nad sebou, chci ho dojet,“ vykládá Pavel Macháček.
Na rozdíl od profesionálů musí při doplňování energie myslet na vlastní zdroje. Žádné doprovodné vozidlo, žádný nutriční poradce, co do vysílačky hlásí, kdy polknout gel nebo energetickou tyčinku. „Deset kilometrů jsem jel bez vody, to mě popravilo. Místy byl sklon čtrnáct šestnáct procent. Jak je to v konci etapy, člověk je skrz naskrz prošitý hladem, únavou, žízní, zimou,“ popisuje realitu, která se mnoho neliší od profesionálů. Snad jen s tím rozdílem, že elita na trase stráví přibližně čtyři až pět hodin.
„Na startu každého švihu si člověk přeje dvě věci: dojet ve zdraví a projet trasu bez defektu,“ usměje se Pavel Macháček. „Ale v kopci občas přijdou hříšné myšlenky. Hledám únik. Když jedu už patnáct kiláků do kopce a vím, že další ještě čekají, tak se modlím ze defekt. Říkám si, že bych se nezlobil, protože bych už nemusel šlapat. Ale hned se napomínám, že nemám vymýšlet nesmysly. A pak se vydrápu na vrchol až nad mraky, vidím tu parádu a jsem vděčný za jednoduchou odměnu.“
Col d´Iseran na „vyjetí“
Na „vyjetí“ si švihne Col d´Iseran. Další z horských legend Tour de France. Z údolí prakticky osmačtyřicet kilometrů na vrchol, kde se psala nejedna velkolepá kapitola Tour de France. Pak jeden den vytočit nohy při švihu s nájezdem sto dvacet kilometrů a převýšením tisíc pět set metrů. Až pak místo plánovaného výjezdu do La Rosiere po spektakulárně vybarvené růžové silnici odpočinek v deštivém dni. „To zařídila manželka, protože ví, že někdy přeceňuji své síly a veškeré nabádání k odpočinku je marné,“ směje se Pavel Macháček v předvečer L’Etape du Tour s velkolepým vyvrcholením ve středisku La Plagne.
Nejprve výstup Cóte d’Héry sur Ugine dlouhý 11,3 kilometrů s průměrem 5,2 procent označený však jen jako vrchařská prémie 2. kategorie. Pak Col des Saisies dlouhý 13,8 kilometrů se sklonem 6,4 procent řazený do prémií 1. kategorie. Následuje Col du Pré o délce 12,6 kilometrů s průměrem 7,8 procent a označením HC. Dvojkový Cormet de Roselend dlouhý 5,8 kilometrů s průměrem 6,5 procent je milosrdný. A pak čeká martyrium na vrchol střediska La Plagne: 19,3 kilometrů s průměrným sklonem 7,2 procent a označením HC.
„Nikdy jsem si neuměl představit, že něco takového vyjedu. Pořád sbírám zkušenosti. Jak správně jíst, pít, dopřát tělu dostatek energie. Mám rád sporty, kde je člověk sám za sebe. Cyklistika je v tomhle spravedlivá. Klíčové je nenechat se zlomit v hlavě. Tělo a mysl v těchto kopcích pátrá, jak uniknout z dobrovolného mučení,“ krčí rameny Pavel Macháček.
„Těším se na etapy v televizi. Budu si říkat, kde jsem plival krev. Ale kdo nikdy nejezdil, těžko mu vysvětlovat radost, kterou kopce přináší,“ směje se s medailí připomínající alpské velikány, co zůstane připomínkou výjimečného výkonu. „Umím si představit, že bych jel dva dny po sobě stejnou nálož jako profesionální peloton. Na kole se nevzdávám. A rád posouvám hranice. A české kopce po zdolání těch alpských připadají snadnější.“
