Domestik. V profesionální silniční cyklistice se ten termín začal používat ve 20. letech 20. století, kdy se začala utvářet týmová taktika. Henri Desgrange, zakladatel Tour de France, ale myšlenku týmové spolupráce odmítal, protože tvrdil, že cyklisté by měli bojovat sami za sebe.
Navzdory tomu si cyklistika rychle uvědomila výhodu, kterou spolupráce přináší, a začala využívat některé jezdce výhradně jako podporu pro svého lídra. Právě tito jezdci se začali označovat jako domestiques, domestici, pomocníci.
Vedle každého uchazeče o žlutý dres Tour de France stojí jezdec, který mu je pravou rukou. Průvodcem i oporou v dobrém i zlém. Ten poslední, který se lídra drží až do posledních metrů etapy, nese přídomek super, tedy superdomestik.
Je to spolubydlící z hotelových pokojů, týmový kolega, důvěrník a mnohdy i stejně kvalitní závodník, byť nikdy nebude stát v záři reflektorů jako náčelník jeho ansámblu. To leda až jako plán B, kdyby se s lídrem mělo něco přihodit. Do té doby se ale musí chovat podle těchto zásad:
Domestik nezná stres
V Tour de France jediný přípustný tlak je ten pozitivní. Bez tlaku nejsou výsledky, ale šampion se ho musí naučit ovládat a využít ve svůj prospěch. Pokud domestika během závodu něco děsí nebo stresuje a nedej bože své strachy přenáší na lídra, je to problém.
Je neustále ostražitý
To možná nejtíživější na práci domestika je neustálá ostražitost, pozornost, snaha udělat věci dobře a tlak, který si sám při svých povinnostech generuje. Na konci Tour de France je pak úplně prázdný, stejně jako lídr. Spíš psychicky než fyzicky, ve stavu vyhoření.
Zajišťuje klid pro lídra
Domestik musí předvídat. Musí lídrovi ulevit od tlaku, odstranit z cesty co nejvíce problémů a zajistit, aby měl klid. Jde hlavně o to přivézt ho k začátku posledního stoupání dne s co nejvíce našetřenými silami, ať to jeho samého stojí třeba všechno palivo v nádrži.
Nesmí polevit
Etapy, které na papíře vypadají nejjednodušeji, bývají pro domestika často nejtěžší, protože se v nich může přihodit spousta různých věcí. Nejhorší, co může udělat, je polevit. Může přijít boční vítr, roztrhaný peloton, pády a tím vším časové ztráty. I během „lehké“ etapy můžete přijít o všechno.
Domestik je zpovědníkem
Rolí domestika je taky pozice vrby, či chcete-li zpovědníka. Jde o to bavit se s lídrem o jiných věcech, protože cyklistiku prožíval celý den na kole. Domestik musí poznat, kdy je lídr trochu na dně, a odvést myšlenky jinam. A taky by měl vědět, kdy je lepší tak trochu mlčet.
Le Tour, c’est le Tour
Jednodenní závody trvají pět šest hodin. Po celou dobu vyžadují soustředění, ale odpoledne je konec. Tour trvá pět hodin, pak čtyři, pak šest, pak zase pět. Každý den, tři týdny. A všechno se načítá. Ani když projedete cílem, není konec, následují mediální povinnosti, další transfer. Tři týdny jsou dlouhá doba a v tom posledním je velmi těžké všechno zvládat. Pro všechny.
Myslet na cizí úspěch
Domestik musí chtít pomáhat ostatním, jinak si svoji práci neužije. Musí chtít pracovat pro jednoho člověka a obětovat své vlastní ambice. Lídr možná není nejlepší kamarád, ale když lídra respektuje, on respektuje svou družinu. Pak je víc než jen kolegou, pak pro něj všichni odvedou víc. Domestiky bolí nohy, ale zatnou zuby a jdou dál.
Malé vítězství
Když domestik odvede svou práci na 100 procent a lídr dosáhne svého, je to uspokojující. A každý dobrý lídr dokáže ocenit práci své suity. Rozdělí prémie za vítězství, protože to samotné mu vynese násobně víc peněz na platu od týmu nebo od sponzorů. A když jen peníze nestačí vyjádřit všechen vděk, následují dárečky. Nejeden kolega Tadeje Pogačara má nové hodinky…
Titulní foto: A.S.O./Tony Esnault
