Cyklisté mají různé vrtochy. Mnozí dbají na rituály před jízdou či v jejím průběhu. Neexistuje, aby si sedli ke stolu s označením třináct. Zásadně si nazouvají nejprve pravou botu… Jaké jsou největší cyklistické pověry?
Posvátné oblečení
Oblečení je prostě oblečení. Nebo snad ne? Někteří cyklisté mají v šatníku mezi cyklistickými sadami svoje pomyslné favority. Takže pokud jde o pověry, ošacení je na první pozici. Mnozí do závodů zásadně nastupují vždy v totožném dresu, kraťasech i ponožkách. Mnozí profesionálové jsou posedlí tím, že odmítají bez důvodů měnit sadu. Zásadním prohřeškem je nastoupit do závodu v oblečení, či jeho části, kterou jste ještě nevyzkoušeli v tréninku.
Nohy jsou fajn?!
Hlavně nemluvte před jízdou o tom, jak skvěle se cítíte. Tvrdit před prvním šlápnutím, že vaše nohy jsou tentokrát plné síly a naprosto super, se považuje za jeden z největších hříchů. Jakkoliv se cítíte dobře, podle nepsaných pravidel, je třeba zdržet se chvály vlastní připravenosti před samotným švihem.
Rituály při nasedání
Poklepat před jízdou na helmu? Pohladit horní rámovou trubku? Pro někoho samozřejmost. Stejně jako způsob nasedání. Někdo vůbec neřeší, jak na kolo sedne. Ovšem jsou cyklisté, kteří mají vše dokonale sladěné a nikdy by nedopustili, aby do sedla naskakovali třeba zleva. Jiní zase nasedají zásadně na straně, kde je pohon bicyklu. Rozhodně nejde o žádná vědecká fakta. Ale hlava hraje na kole klíčovou roli, tak proč jí nedopřát klid.
Pláštěnka zahání déšť
Mnozí cyklisté jsou přesvědčení, že pokud při tréninku srolují do zadní kapsy pláštěnku, mají jistotu klidné a suché jízdy. Stačí zapomenout a údajně stoprocentně zaprší…
V době nejmodernějších aplikací těžké uvěřit. Ale na druhou stranu, jde meteorologům důvěřovat?!
Mince v dresu
Někteří cyklisté jsou pověrčiví a vozí si na vyjížďky „svoji“ kouzelnou minci pro štěstí. Jiní si lepí pod sedlo fotku rodiny. Mnohdy jde spíše o zvyk, co se stal železnou košilí. Jenže když jednou zapomenete a hned máte defekt, nebo v horším případě karambol, těžko se věří, že jde o pouhou náhodu.
Rituály před jízdou
Jestliže jste před závodem, kde se dařilo, obuli nejprve pravou botu, systém už neměníte. Pokud se osvědčily konkrétní bidony, vozí se do ztráty či jejich nezbytného vyřazení. Sednout si v restauraci ke stolu s označením třináct nebo vybrat z menu pochutiny schované pod třináctkou? Nemyslitelné!
Černá kočka přes cestu v tréninku značí jediné: buď se otočit a jet zpět, nebo počkat dokud neprojede jiný cyklista či účastník provozu, který si odveze „nachystanou“ smůlu…
Tlachání po švihu
Každá skupinová jízda má dojezd nikoliv na náměstí či před hospodou nebo kavárnou, ale v jejích útrobách, aby mohlo dojít na pořádné zhodnocení švihu. Strmé kopce či hnusný protivítr jsou jen základní témata. Každopádně vyhnout se tomuto skupinovému rozboru se rovná smůle při dalším společném švihu. A to přece nechcete…
Bez kávy nejedu!
Espresso je součástí cyklistické kultury desítky let. Ovšem v případě některých jezdců jde doslova o posedlost. Bez kávy před prvním šlápnutím odmítají vyrazit.
A třeba Marcus Burghardt, bývalý profesionál, dokonce několikrát zmeškal start, protože si chtěl vychutnat i poslední doušek espressa. A pak se musel probíjet kolonou doprovodného vozu.
Sůl se nepodává
Jestliže během jízdy zastavujete na jídlo, pamatujte, že sůl se nikdy kolegovi u stolu nepodává. Prostě ji vezmete, nakloníte se a položíte ke kolegovi či kolegyni, kteří ji potřebují. Předat slánku z ruky do ruky totiž přináší podle cyklistické pověry velkou smůlu.
Hlavně (ne)holit
Pravověrní cyklisté jezdí s oholenými nohami i tvářemi. Zásadně však používají strojky s časovým odstupem od závodu či tréninku. Proč? Protože podle pověry přináší nohy oholené vpředvečer závodu či dlouhého tréninku smůlu, respektive rostoucí chloupky berou energii, která pak chybí. Pěkná blbost? Jak myslíte, ale varovali jsme vás…
