Už projížděl inzeráty s nabídkou práce. Hlavou se mu honily myšlenky, že s cyklistikou sekne. Dva roky patřil Tomáš Bárta na soupisku Caja Rural Seguros RGA v druhé nejvyšší divizi. Jenže vedení španělské formace ho pěkně vypeklo. Na poslední chvíli mu neprodloužilo smlouvu. A pozice sprinterů v dalších formacích byly obsazené. Nakonec pětadvacetiletý český borec podepsal roční kontrakt v kontinentální stáji Epronex Hungary. „Vzali mě jako lídra, což s ohledem na podpis kontraktu v prosinci beru jako výraz velké důvěry,“ říká rodák z Olomouce.
Proč nakonec neprodloužil kontrakt ve španělské sestavě? Co jej nutilo přemýšlet o konci kariéry? A z čeho byl na nové adrese nejvíce překvapený vypravuje Tomáš Bárta v rozhovoru pro We Love Cycling?
Proč po dvou sezonách spolupráce nepokračuje spojení Tomáš Bárta a Caja Rural?
Prodloužení kontraktu jsem měl podepsat v dubnu po závodě Kolem Turecka. Jenže se to časově nesladilo, tak se vše odložilo. Pak jsem celý květen závodil nachlazený, protože mě tým potřeboval. V neutěšeném stavu jsem jel na soustředění do výšky, což mě dorazilo. Skončil jsem v nemocnici s podezřením na zápal plic. Na rentgenu se zjistilo, že mám zánět průdušnice. Pořád se nic nedělo. Ptal jsem se u vedení a dostalo se mi ujištění, že je všechno v pohodě, ať si nedělám starosti. Jeli jsme dva etapáky v Portugalsku. Nejprve Torres Vedras, kde jsem byl jednou šestý. Pak následovala Vuelta Bicicleta, kde se jelo prakticky jenom v kopcích. Už jsem začal být nervózní, že nemám smlouvu podepsanou a vedení vše jen posouvalo. Ptal jsem se agenta, ale i ten mě uklidňoval, že moji situaci se šéfem řešil a vše je v pohodě. A v pondělí 30. září mi přišlo emailem oznámení, že moje smlouva bude k poslednímu dni 2024 ukončena.
Jaká byla vaše reakce? Byl jste vytočený?
Chtěl jsem se na cyklistiku vykašlat. Já jsem měl špatné tušení a už jsem se během září vyptával na možnosti u dalších týmů. V rakouském Felt Felbermayr mi sportovní ředitel řekl, že by mě do týmu chtěl a byli jsme předběžně domluvení na podmínkách. A za dva týdny mi napsali, že tým končí.
Agent vám v kritické situaci nepomohl?
Jednal se španělským Euskaltel Euskadi. Vypadalo to nadějně. Jenže tým přišel o sponzora oblečení a dodavatele kol. Hledali náhradu a našli nizozemskou značku, která si jako podmínku dala jednoho nizozemského jezdce v týmu. Volba padla na Davida Dekkera, který šel z World Tour týmu Arkéa, takže objektivně v něm viděli větší potenciál. Další možnost se rýsovala do italské sestavy Polti VisitMalta, jenže tam zase zrušili třiadvacítkový tým, tudíž přetlak byl obrovský. Řešit kontrakt v říjnu je prostě strašně pozdě. Zdálo se, že moje situace nemá východisko. Ve Španělsku se ke mně nezachovali fér. Vždyť já do poloviny září žil v přesvědčení, že smlouvu dostanu. V průběhu sezony jsem tvrdě pracoval pro úspěchy týmu. Nebyl jsem tak špatný. A chtěl jsem dokázat, že na to pořád mám. Jenže nebylo kde…
Nakonec jste podepsal roční kontrakt do maďarské kontinentální formace Epronex.
Byl jsem ve spojení se všemi českými týmy. Jenže někdo nebylo místo, jinde zase budget, abychom se dostali na nějaké přijatelné podmínky. A pak jsem jednal se slovenským Pierre Baguette. Vedení týmu mě natahovalo do poloviny listopadu, pak jsem jednání ukončil. Nemělo to žádný smysl. V supermarketu bych si na kase vydělal víc. Mám vysokoškolský titul, vystudoval jsem obor rekreologie. Už jsem tudíž koukal na inzeráty, abych se zorientoval na trhu práce. Ale pak mi hodil záchrané lano Márton Dina. Když jsme jeli v létě 2022 Kolem Slovenska, byl tam Márton totálně skleslý. Řekl mi, že ve stáji Eolo Kometa mu neprodlouží kontrakt. Propojil jsem ho tehdy s šéfem ATT, kde dostal dvouletý kontrakt. A teď se karta obrátila. Dal mi číslo na manažera Epronexu, který měl původně končit. Ale dokázali zajistit budget a skládali soupisku.
Jednání šla hladce? Nebo jste s ohledem na přesun z divize UCI Pro do kontinentální stáje licitoval?
S ohledem na fakt, že jsme jednali na konci listopadu, mi Epronex dal nabídku, která se nedala odmítnout. Navíc ze mě udělali lídra týmu. Celý kalendář je vlastně postavený pro mě. Všechny závody se mnou vedení konzultovalo. Kromě úvodního Rhodosu, který byl dojednaný ještě před mým podpisem. Tým má sídlo v Budapešti, kde jsem byl v srpnu na krátké dovolené. Město mě nadchlo. Takže od začátku jsem byl nastavený velice pozitivně.
Znal jste nové kolegy v Epronex Hungary z předešlých závodních sezon?
Moc ne. Byl jsem však překvapený, jaká čísla kluci během testů měli. Jenom je potřeba si uvědomit, že závodění není jenom o wattech. Ještě větším překvapením pro mě bylo, jak skvěle všichni mluví anglicky. Měl jsem z komunikace trošku strach, protože maďarsky umím akorát pár základních výrazů jako nerozumím, vlevo, vpravo. Ale všechny porady probíhají v anglickém jazyce na hodně vysoké úrovni, žádná lámaná hatmatilka. Hodně si rozumím s Gregorem Pavličem, Rakušanem na pozici sportovního ředitele. Péter Kusztor podepsal závodní kontrakt po šesti letech v prokontinentálním Novo Nordisk jako mentor. Dva kluci jsou z Norska, jeden z Nizozemska a Rakouska, zbytek tvoří maďarští cyklisté.
Berete roční smlouvu jako ideální pro pokus o návrat do vyšších pater silniční cyklistiky?
Mám velkou motivaci. Ale nechci na sebe vytvářet zbytečný tlak. Dva roky v Caja Rural jsem se srovnával s nejlepšími českými cyklisty. Nicméně člověk si musí uvědomit, že prostě nemá stejné podmínky jako třeba Pavel Bittner nebo Mathias Vacek, tudíž je to srovnání trošku falešné. Jsem teď mnohem klidnější. Chci dělat stupně vítězů a vyhrávat etapy. Mentálně za sebou nemám snadné období. Při angažmá ve Španělsku jsem všechno děsně hrotil. Jsem si jistý, že trénink i všechno další bylo na víc než sto procent. Jenže se mi to nikde nevracelo. Takže jsem kromě tréninku přestal ty věci kolem tolik řešit. Netlačím na pilu.
Márton Dina, který vám pomohl, se po dvou letech v českém ATT Investmens upsal na sezony 2025 a 2026 Euskaltelu. Je jeho cesta motivací i pro vás?
Ano. Nicméně v první řadě se musím stabilizovat na určité výkonnosti. Úvodní závody na Rhodosu budou hodně těžké. Ale pak budeme závodit ve Slovinsku a jedeme etapák v Řecku, kde bych chtěl v ideálním případě sbírat pódia. Každopádně nemám nikde napsané, že do konce června chci mít čtyři vítězství.
Bude Tomáš Bárta na Caja Rural vzpomínat s hořkostí?
Šlo o obrovskou zkušenost. Dokud člověk tuhle úroveň neokusí, vůbec netuší, o čem mluví. Druhá sezona nebyla španá. Vybudoval jsem si určitou pozici, odváděl práci podle zadání, které jsem od týmu dostal. Šel jsem výkonnostně nahoru. Jen jsem čekal, že to bude rychlejší. Když si vybavím první sezonu a závody v Andalusii… Jel jsem s Pogačarem ve skupině. On seděl a dýchal nosem, já funěl a byl každý kopec na limitu. Ve sjezdech jsem se vracel do balíku mezi auty. Ale pak přišly i krásné okamžiky. V Malajsii jsem pro Dana Babora rozjel spurt, který vyhrál. Dokonalá týmová spolupráce. Sedm set metrů před cílem jsem najel na špici a ještě dvě stě padesát metrů před lajnou tam byl. I teď mám při vzpomínce husí kůži…
Takže žádné rozčarování, jak vás ve Španělsku vypekli?
Jsem vděčný za příležitost. Vzali mě z kontinentálního českého týmu na základě výsledků. Týmy si berou primárně kluky z development týmů, nad nimiž mají dohled. Někde je vše nastavené, že každý rok automaticky vezmou dva tři mladíky. Abyste se prosadili z Česka, musíte být mezi třemi nejlepšími v Evropě. A to je sakra rozdíl. Děsně nám chybí tým na úrovni Prokonti. Klasickým příkladem je Norsko a jejich tým Uno-X. Na jaře 2019 jsem tehdy ještě v dresu prostějovského Tufa jel etapák na Rhodosu, kde startovali ještě s kontinentální licenci. O rok později už byli v UCI Pro. A dneska za sebou mají start na Tour de France, pět ze sedmi tehdy startujících kluků má dlouhodobé kontrakty mezi cyklistickou elitou. Dodávají cyklisty do World Tour.
