Růžová je barvou Gira, ale peloton (až na jednoho muže) se potáhl černým suknem smutku. Rozhodlo o tom 52 minut páteční časovky, co vedla z Foligna až na dlážděné náměstí na vršku v Perugii. Pouhých 40 kilometrů z celých 3321, jež 107. ročník závodu z Turína do Říma letos vyměřil, jako by rozhodlo o vítězi. Nebo ne? Ztratilo Giro dalším kosmickým výkonem Tadeje Pogačara náboj?
Ten pohled je omračující a přestože Věčné město stále daleko, při zvážení kvalit slovinského démona musí odhodlání soupeřů nutně uvadat. Jistě, i on umí vybouchnout, už taky kvůli hlaďáku alias veliké krizi přišel o šanci. A znovu tady taky musíme zopakovat – Giro má za sebou teprve 7 z 21 etap!
Jenomže už po nich je podoba výsledkové listiny jaksi demoralizující:
- POGAČAR Tadej (UAE Team Emirates) 24:12:36 hod
- MARTÍNEZ Daniel Felipe (BORA – hansgrohe) –2:36 min
- THOMAS Geraint (INEOS Grenadiers) –2:46!
Loni Giro rozhodlo 14 sekund, když Roglič Brita Thomase předjel až v závěrečné časovce do kopce na Monte Lussari. O rok dřív Australan Hindley předčil Ekvádorce Carapaze o 1:18 minuty.
Pogačar zůstává opatrný
Kronikami musíme prolistovat až do ročníku 2014 (!), kdy rozdíl mezi šampionem a korunním princem byl bez dvou sekund tříminutový. Tehdy kolumbijský duel získal pro sebe Quintana před Uránem. Jenomže taková propast mezi prvním a druhým zela po TŘECH týdnech, nikoliv po SEDMI dnech.
Je tedy v Itálii už vymalováno? „Ne, nic není rozhodnuté,“ zůstává sám Pogačar střídmě opatrný. „Ale jsem pozitivně překvapený, jak dobré nohy a skvělý den jsem měl. Pořád ale před sebou máme dlouhou cestu. Vždyť ještě ani nezačaly pořádné kopce, takže není zatím co slavit.“
Ta první horská prověrka přijde hned v 8. etapě s dojezdem na Prati di Tivo, 11kilometrovém stoupání v centrálních Apeninách. A růžový muž si dobře uvědomuje, co svou fantastickou časovku natropil. „Každý teď bude na mě útočit, bude čekat na příležitost. Opravdu bude složité závod ve zbývajících dvou týdnech kontrolovat. Ale co můžu říct jiného, než že náš tým je silný, každý je ve formě a že se uvidí.“
Zažije Giro rekord nového tisíciletí?
Časovka byla obří ránou soupeřům na místě i těm, co sledovali přenos jen u televize a mají být Pogačarovými soupeři v červenci. Co si teď asi myslí Roglič, Evenepoel a snad i Vingegaard, jenž se stále nevzdává svých nadějí pro Tour de France?
Jejich pocity dost možná vyjadřovalo gesto možná největšího specialisty na časovky v závodě Filippa Ganny. Dvojnásobný mistr světa v časovce si v horkém křesle v cíli už už myslel na etapový primát, protože dlouho ve Folignu držel nejrychlejší čas. Jenže Pogačar letěl a Ital ho na dálku rukama hypnotizoval: Piano! Zpomal.
Jenomže tenhle slovinský smíšek nevypadá, že by hodlal brzdit. Giro už tak asi neřeší, jestli do Říma vjede coby šampion. Spíš je teď otázkou, jak velký bude pod Koloseem jeho náskok. V šestém ročníku Gira v roce 1914 to byly bezmála dvě hodiny, dodnes rekordní náskok. Takový se samozřejmě už nikdy nezopakuje, ale jedna meta z tohoto tisíciletí by se klidně otřást mohla. To když v roce 2006 získal Ivan Basso růžový trikot s výhodou 9 minut a 18 sekund…
Giro je dost dobře známé svou nepředvídatelností, takže Pogačarova opatrnost je správně namístě. Ale už po sedmi dnech první Grand Tour sezony 2024, která by znamenala jeho první grandtourové vítězství od roku 2021, se zdá být jeho nadvláda zpečetěna.
