Vlastní dva duhové trikoty pro světovou šampionku. Zlato získala na MS v časovce juniorek, ve stejné kategorii pak dominovala světu v cross country. Následně přidala ještě titul evropské mistryně v maratonu. Tak všestrannou závodnicí byla Tereza Vlk Huříková. Přes dvě desítky let představovalo kolo její největší vášeň. Zdravotní patálie a mateřství však odsunuly cyklistiku na druhou kolej. Ovšem L’Etape Czech Republic vše změnila.
„Byla jsem smířená, že už nikdy nezažiji pocit, kdy mi cyklistika absolutně chybí,“ vypravuje šestatřicetiletá rodačka z Vimperku, která je pro rok 2024 ambasadorkou největšího tuzemského silničního závodu pro hobby cyklisty.
Terezo přiblížíte, jak se bývalá olympionička a úspěšná reprezentantka toho času na mateřské dovolené stane ambasadorkou L’Etape Czech Republic 2024?
Úplnou náhodou.
Takže se nejednalo o spojení vycházející z partnerství největšího tuzemského závodu pro hobby cyklisty s platformou Rouvy, kde pracujete a tudíž by se za dané konstelace jednalo o logické vyústění spolupráce?
Nikoliv. Na začátku léta kluci z L’Etape Czech Republic natáčeli na jihu Čech propagační video. A z domluveného kolektivu jim vypadla jedna dívka. Potřebovali jinou holku, co jezdí na kole. Já žiji na Šumavě a jsem stále aktivní cyklistka. Proto mi zavolali, jestli bych se na záskok mohla zúčastnit natáčení.
A z filmařského záskoku se zrodilo ambasadorství?
Přesně tak. Najeli jsme tehdy asi sto kilometrů. Byli jsme celý den v sedle kola a já se domů vrátila zničená jako v časech profesionální kariéry. Něco takového jsem už dlouho necítila. Přitom to byl dlouhé roky můj život, můj denní chleba. Neznala jsem nic jiného než kolo. Ten pocit totální únavy mě nadchnul. Naskočily mi pocity jako před třicátými narozeninami.
Vážně může bývalá juniorská mistryně světa v časovce a cross country, evropská šampionka v maratonu a několikanásobná mistryně republiky v rozličných disciplínách, cítit tak velkou únavu?
Jasně, že jo. Doby, kdy jsem najela patnáct tisíc kilometrů za rok jsou dávno minulostí. L’Etape mě vrátila do doby před mateřstvím. Mě nebaví jen tak jezdit bez nějakého konkrétního cíle. Potřebuji mít bezpodmínečně nějakou metu, což v sobě mám zakořeněné z doby, kdy jsem jezdila na nejvyšší úrovni. Letos pro mě cyklistické vrcholy představovala Pražská padesátka, a pak další bikový závod ve Stupně. Chtěla jsem mít nějakou velkou výzvu pro rok 2024. Mojí motivací je L’Etape Czech Republic.
Měla jste o projektu L’Etape Czech Republic by Tour de France povědomí i před zmíněným natáčením?
Jasně, protože Rouvy, kde pracuji, je partnerem závodu a zahrnuje některé pasáže z prvních ročníků závodu. Myslím, že jde o akci, která je primárně o zážitku. Horská etapa se pojede v mém regionu, což mě láká. Chci si to užít.
Jste ambasadorkou horské etapy L’Etape Czech Republic by Tour de France 2024, která bude startovat v Prachaticích a pojede směrem na Boletice a Blanský les. Jede se vyloženě ve vašem revíru?
Částečně. Prachatice jsou mým okresním městem, ale při tréninku jsem na stranu, kde se pojede L’Etape, moc nejezdila. Dostávala bych se k porci dvě stě kilometrů. Ale kolem Prachatic se pohybuji hodně. Nicméně úseky z trasy znám všechny. Třeba při prohlídce kvůli natáčení jsem říkala, že některé úseky dobře znám, přestože jsem tam nikdy nebyla. Projížděla jsem totiž v rámci tréninku všechno na Rouvy.
Stala jste se i patronkou projektu L’Etape Femmes Czech Republic, který si klade za cíl větší počet žen ve startovním poli a obecně jejich přilákání k cyklistice. Jak vlastně vidíte spojení dívek se silniční cyklistikou?
Troufám si tvrdit, že dané problematice rozumím. Už dvanáct let dělám kempy pro ženy, kde je učím jezdit na horském kole tak, aby se i v terénu cítily sebevědomě. A současně si zachovaly ženskost. Silniční cyklistika je v tomhle směru jednodušší, méně náročná na techniku. Ženy do silniční cyklistiky proto snadněji proniknou. Navíc je to čistější forma jízdy na kole. Věřím, že L’Etape Femmes uhrane ženy stejně, jako kdysi silnice uhranula mě. Horská a silniční cyklistika se totiž skvěle doplňuje.
Sama jste ještě v dobách profesionální kariéry jezdila na silnici pravidelně?
Můj trénink byl ze sedmdesáti procent na silničním kole, ze třiceti procent na biku. Intervaly se nejlépe najíždí na silnici. Stejně tak základní vytrvalost a kadence. Občas jsem jela i nějaký etapový závod nebo časovku, což byl skvělý doplněk. Na biku do sebe člověk nedostane rychlost tak dobře jako na silnici.
Nyní je silniční cyklistika součástí vašeho tréninkového kalendáře?
Více času jsem určitě trávila na horském kole. Hodně často jsem jezdila s dětmi ve vozíku za kolem. A když jsem pak vozík nechala doma, užívala jsem si terén, který je mi vlastní z cross country. Ale od druhé poloviny léta jsem oživila i silniční kolo. Máme pravidelné úterní vyjížďky s Rouvy, kde do sebe dostávám rychlost.
Kolik času vlastně trávíte aktuálně v sedle?
Určitě bych nemluvila o nějakém systematickém tréninku. Kilometry určitě nepočítám. Jde spíše o návrat k aktivnímu životu po narození dětí. Aktuálně se chodím na kolo vyvětrat. Někdy s dětmi, jindy sama. Ale s vidinou výzvy, kterou představuje L’Etape, určitě věnuji více času přípravě
Troufla byste si na domácí – horskou L’Etape Czech Republic bez tréninku?
Ne. Mojí výzvou je připravit se tak, abych netrpěla. Věřím, že paměť těla a mých svalů je dobrá a já se připravím, abych si L’Etape Czech Republic užila.
Plánujete start i v prvním z eventů L’Etape Czech Republic v podobě kopcovité etapy v polovině června na území Prahy a Středočeského kraje?
Ano. Chci zažít ten očistec v podobě porce přesahující sto kilometrů už před startem na horské etapě.
A s jakými ambicemi půjde na start bývalá světová šampionka?
Jsem soudná. Nečekám, že bych vyhrála. Moje priorita jsou děti. Ale těším se na celý den v sedle ve společnosti lidí, pro něž představuje kolo stejnou vášeň jako pro mě.
Horská L’Etape Czech Republic by Tour de France 2024 očima Terezy Vlk Huříkové
Po startu se jede kolem Husinecké přehrady, kterou dobře znám. Následně se bude přes Lažiště stoupat na Kratušín a pojede se k Záblatí. To je hodně malebný kraj. Ze Záblatí přijde nejtěžší výstup celého dne na Křišťanov. Jde o kopec, který mám dobře najetý, protože Křišťanovický rybník je cílem našich rodinných výletů. Jezdím sem s dětmi v rámci vlastních cyklistických vyjížděk. Já najedu s vozíkem za kolem potřebné kilometry, děti se vykoupou…
Peloton tady zdolá převýšení 420 metrů! Upřímně jsem byla překvapená, kolik je v blízkosti Prachatic kopců se sklonem přes dvanáct procent, místy dokonce sedmnáct procent. Podobných stojek v této pasáži není málo. Těžko se chytrá rytmus, profil se hodně mění. Následovat bude příjemnější pasáž přes Boletice až k Českému Krumlovu. Pak přijde stoupání směrem na Kleť. Nejede se až na vrchol, ale jde o hodně náročný kopec. Vždyť na šesti kilometrech je potřeba zdolat tři sta výškových metrů.
Celkově se mi profil etapy moc líbí. Z pohledu závodnice, která si chce hlavně užít den v sedle, je příjemné, když se nejhorší kopec jede hned v úvodu a druhé nejnáročnější stoupání je hned v úvodu druhé poloviny závodu. Zbývající porce kilometrů pochopitelně není snadná, ale ty výstupy už jsou spíše pozvolné a nezahrnují brutálně dlouhé kopce, které člověka nejvíce vysávají.
Titulní foto: L’Etape Czech Republic
