Tour de France, šílený závod ve zbrojení

Autor: Adam Bouda

Technologický vývoj kol je v poklusu a znamená bolehlav pro puntičkářské týmy na Tour de France, protože ty pak často sahají po materiálu, který je udrží v závodě a který je mnohdy v rozporu s jejich sponzorskými povinnostmi.

Mark Cavendish hodil kolo na cílovou pásku, pak vítězně pozdvihl paže a v následném televizním rozhovoru vedle chvály týmu neopomněl vychválit i své kolo Specialized. Jeho slova však nebyla jen povinnou reklamou, jeho slova hovořila o tom, že některé stroje v pelotonu Tour jsou lepší než jiné.

Význam týmového vybavení pak vyzdvihoval i šéf stáje Lefevere. „Je to zásadní faktor,“ říkal Belgičan na adresu kalifornského výrobce, se kterým nedávno prodloužil dohodu o spolupráci do roku 2027. A doplnil ještě jeden zajímavý poznatek: „Značka kola může mít vliv na angažmá závodníka. Pokud máte dobré kolo, pak je to argument.“

Inteligenty zajímá materiál

Podobnou zkušenost má taky Christoph Roodhooft, šéf Alpecinu-Fenix, za který jezdí možná největší cyklistická hvězda současnosti Mathieu Van der Poel nebo i Čech Petr Vakoč. A říká: „Jsou závodníci, kteří dokonce přistoupí na nižší plat, pokud vědí, že budou moct jezdit na kvalitním kole. Některé nezajímá než právě gáže, ale pak jsme třeba vedli jednání se Stijnem Devolderem a brzy se debata stočila k materiálu. To pozoruju u těch inteligentnějších závodníků.“

Závodnické vybavení je stejně zásadní jako trénink samotný, protože jedno s druhým souvisí. Kolo je pro cyklistu nástrojem dennodenní potřeby a pokud přemýšlí, proč kolo nefunguje, ani výkony nebudou ideální.

Během úvodní časovky Tour v Lavalu Roodhooft dokázal, jak i on je posedlý kvalitou, která může rozhodovat o ne/úspěchu. V předvečer závodu tým Van der Poela zběsile řešil, jak při své premiéře v nejslavnějším závodě planety udržet žlutý trikot. Ať to stojí, co to stojí.

Mathieu van der Poel při časovce použil ráfky, které nesmí vozit. Ale hlavní sponzor při vidině žlutého trikotu vše přešel. Foto: profimedia
Mathieu van der Poel při časovce použil ráfky, které nesmí vozit. Ale hlavní sponzor při vidině žlutého trikotu vše přešel. Foto: profimedia

Proto kola od japonského výrobce Shimano, kterého mají smluvně pojištěného, se na poslední chvíli měnila. Tým se doslechl, že kola od britského Princeton Carbonworks jsou nejrychlejší na trhu a dohodli se na koupi s jedním ze závodníků Ineosu. Byl tu však problém – kola byla v Andoře. A Laval 900 kilometrů severněji. Výsledek toho šíleného dobrodružství byl, že Van der Poel ještě i další den udržel vedení v Tour.

Stejný brand se pravidelně objevuje i na strojích právě britské stáje Ineos. Možná by se to dalo vykládat jako rebelie vůči sponzorům, ale interpretace této „nevěry“ je jiná – tradiční výrobce raději přimhouří oko nad občasnou odbočkou svého týmu, než aby došlo na úplný rozvod s týmem, který je schopen kupit výsledky. Jako je tomu v případě Jumba, Ineosu nebo třeba i Van der Poelova Alpecinu. Zájem obou stran je identický – vyhrávat závody.

Kolo s 28 paprsky místo předešlých 32?!

V tu chvíli však začíná rezonovat Orwellovské „všichni jsme si rovni, ale…“. Protože po procházce paddockem Tour de France jsou vidět dva typy týmů: ty, které nemají na výběr a ani prostředky, aby si takové výstřelky mohly ze svého pořídit a tím nazlobit svého smluvního partnera – a pak je tu druhá kategorie, která v rámci hledání pověstných marginal gains hledá a hledá, až nakonec třeba i zradí svého dlouholetého partnera. Protože vývoj kol je v poklusu.

Co je dnes na trhu, bude příští rok zastaralé. A co je zastaralé, nemůže přeci vítězit. Současně ale každý výrobce při vývoji nového komponentu nebo rámu musí ctít pravidlo Mezinárodní cyklistické federace UCI hovořící o tom, že jakákoliv věc používaná profíky musí být v obchodech dostupná i hobíkům.

Závod ve zbrojení však neustane nikdy a bude jedny oddělovat od druhých, rovné od těch rovnějších. „Rozdíly tu budou vždy. Nejde o to utrácet mraky peněz, jde o to je utrácet tam, kde to má smysl,“ říká Roodhoft a připomíná, že tyhle zbrojařské závody tu byly odedávna: „Merckx ve své době vozil jen jeden bidon a kvůli váze taky přešel z kol se 32 paprsky na 28. Posedlost detaily tu byla, je a bude vždy.“

Dnešní časovku, která definitivně potvrdí podobu výsledkové listiny, budou zase jednou rozhodovat maličkosti. Ten, kdo bude mít lepší kolo (a k němu samozřejmě i lepší nohy), vyhraje. Kolik ale za detaily úspěchu bude muset zaplatit?