To je tak, když se srazí dvě ega. Do hádky se tenkrát v roce 1982 pustili místní zastupitelé v Saint-Lary-Soulan o tom, kde by měla finišovat 13. etapa Tour de France. Zatímco jedni prosazovali už ozkoušené Pla d’Adet, ti progresivnější horovali za dosud neobjevený Col du Portet na druhé straně údolí. Kdo vyhrál, je zřejmé, protože víc než třech dekády se čekalo, než se Grande Boucle na nový kopec vypraví. A letos v 17. etapě teprve podruhé v historii.

Říkají mu „malý klenot na trati“ a při slavnostní prezentaci 105. Tour de France v roce 2018 se její direktor Christian Prudhomme těšil: „Bude to velké rendez-vous. Nejvyšší vrcholový dojezd Tour.“ Z jeho úst tehdy vyšel i jeden klam, který pak přebral celý svět a dokonce i Google do svých map. Prudhomme totiž kopec chybně překřtil na Col de Portet, jenže správné je podle místních označení s předložku „du“.

Nový Tourmalet

Ať tak či jinak, dosud to nebyla cesta, o jejímž zdolání by vrchaři snili. Znamená totiž návrat do minulosti. Její štěrkový povrch jako by dával vzpomenout na rok 1910, kdy cyklističtí pionýři objevili Pyreneje poprvé. A v předtuše nejhoršího pod kopci otáčeli zadní kolo v rámu na stranu s lehčím pastorkem.

„Myslím, že tento kopec je novým Tourmaletem,“ nebál se Prudhomme odvážného přirovnání. Ostatně s vrcholem 2215 metrů nad mořem svého kolegu o sto metrů přerostl a dostal tak titul nejvyššího kopce francouzských Pyrenejí. „Po Tourmaletu a Ventoux od Bédoinu je to nejtěžší stoupání Francie. A že se na něj už mělo kdysi jet? To se zase,“ jak Prudhomme s oblibou říká, „minulost a přítomnost Tour propojily.“

Col du Portet je postrachem cyklistů, přestože letos je v itineráři Tour de France teprve podruhé. Foto: profimedia (2x)
Col du Portet je postrachem cyklistů, přestože letos je v itineráři Tour de France teprve podruhé. Foto: profimedia (2x)

On a jeho dvorní hledač tras Thierry Gouvenou mají v posledních letech objevitelské ambice, do kterých Portet podobně jako třeba Mûr-de-Bretagne nebo šotolina na Plateau des Glières v Alpách přesně zapadají. V roce 2018 napěchovali dvě inovace do jednoho dne. Za prvé nejkratší etapu posledních třiceti let a novinkový kopec s 8,7 procenta průměrného sklonu, 16 kilometry délky a 14 zákrutami. A to vše i díky neoblomnosti Françoise Fortassina.

Francouzský senátor a člen parlamentní skupiny Přátelé Tour de France totiž až do své smrti Prudhomma přesvědčoval, že toto sedlo má nevyužitý potenciál. Už jednou se přitom direktorovi sázka na Fortassinův tip vyplatila – Port de Balès je dodnes frekventovaným vrcholem závodu. „Nakonec přijel a byl velmi ohromen tím, co viděl,“ vzpomínal senátor.

Poulidor: Ten kopec je horký

Col du Portet na začátku tolik připomíná Alpe d’Huez. I tady se silnice zařezává takřka kolmo do skalního útesu. Dole v první serpentině visí obrázek Raymonda Poulidora v momentu, kdy právě zde v roce 1974 útočil na Eddyho Merckxe, když tudy vedla premiérová etapa na Pla d’Adet. Věčně druhý byl pro jednou první a pak z čela utíral pot: „Ten kopec je horký, nikdy se nejelo ve stínu.“

Až do Saint-Lary-Soulan vede sedm kilometrů identických se stoupáním na Pla d’Adet. Teprve pak se silnice oddělí vpravo na opačnou stranu údolí a šplhá k horizontu, po kterém vede pěší trasa GR10 spojující atlantické a středozemní pobřeží. Lyžařské Pla d’Adet už tolikrát hostilo dojezd Grande Boucle, ale tímto momentem dost možná ztratilo svůj lesk unikátnosti, protože leží celých 400 metrů níž než nový objev pánů ze společnosti ASO.

Závěrečných osm kilometrů Portetu až do příjezdu Tour stále žilo ve stejné podobě jako v dobách černobílých fotografií: úzká, zakroucená silnička s chabým povrchem. Ovšem pak nahoru naburácely stroje a daly cestě novou tvář. Za šest týdnů silničáři spravili osm kilometrů na šíři šesti metrů. Jen je otázkou, jestli nebyla škoda asfaltem zničit tak potenciálně dramatické kulisy à la italské Colle delle Finestre, kde taky posledních osm kilometrů na štěrku děsí svou nevypočitatelností. A kde Froome v ročníku Gira 2018 předvedl totální cyklistiku na cestě do růžového trika.

Ještě na posledním z šestnácti kilometrů kopce, kde se sklon láme do dvouciferné podoby, straší neosvětlený tunel, jehož odér dává znát, že bývá často úkrytem dobytka z okolních pastvin. A za ním už bude zase o něco jasněji o králi letošního ročníku Tour de France.