Sedmadvacet vrcholů (o dva méně než v rekordním roce 2020) se celkem tyčí na trase 108. Tour de France, ale jen jednomu připadne titul nejvyšší. Na cestě z Céretu do Andory se v 15. etapě bude udělovat cena Souvenir Henri Desgrange spojená každoročně s nejvyšším vrcholem v celém závodě. Tím letos bude 2408 metrů vysoký Port d’Envalira.

Krom toho, že bude nejvyšším bodem letošní Tour, je Envalira i vůbec nejvýše položenou silnici v Pyrenejích. Leží v Andoře jen kousek od „čáry“ s Francií a města Pas de la Case, na hranici dvou úmoří – středozemního a atlantského.

Silnice, jediná spojnice mezi Francií a Andorou, byla pro dopravu otevřena v roce 1933 a v roce 2002 jí odlehčili otevřením tunelu ve výšce 2000 metrů nad mořem. Jde o dlouhé, ale pravidelné stoupání, které ve směru od Latour-de-Carol, kterým se bude šplhat letos, měří 31 kilometrů, během nichž se nastoupá 1245 výškových metrů. Envalira patří v terminologii Tour de France do 1. kategorie kopců a když ho využívá Vuelta, dostává se mu titulu „Especial“. Speciální.

Jacques Anquetil se tu chtěl stát neviditelným

Poprvé stoupání pro Tour de France objevili v průběhu 13. etapy ročníku 1964, kdy se na vrchol jako první vyškrábal Španěl Julio Jiménez, zatím posledním dobyvatelem byl před pěti lety Portugalec Rui Costa. A na programu bude při své desáté repríze i letos v 15. etapě.

Port d´Envalira nejvíc v roce 1964 proslavil velký Jacques Anquetil, který se ale právě v tom ročníku Tour a na tomto kopci chtěl stát neviditelným, když mu hrozila obří potupa.

Jako obhájce dorazil na start s jediným cílem – získat bezprecendentní páté vítězství. Jenomže to by nesměl do Tour nastupovat s unavenýma nohama. Vždyť Francouz jen krátce předtím podruhé v životě vyhrál italské Giro. A přesto doufal, že napodobí jinou legendu Coppiho, který v jednom roce ovládl obě slavné Grand Tour.

Ale jakoby pořadatelé chtěli střílet do vlastních řad. Postavili náročnou trasu plnou hor a Anquetilův arcirival Raymond Poulidor se dostavil k prezentaci se skvělou kondicí a silnýma vrchařskýma nohama. Jakmile peloton dorazil do hor, favorité se přesunuli do čela a tam Poulidor bušil vší silou do sebevědomí svého soka, čímž pomalu, ale jistě střádal sekundy výhody před zdecimovaným obhájcem.

Poulidor se na Port d’Envalira stal virtuálním lídrem

Po první ze čtyř pyrenejských etap se Tour zastavila v Andoře na den volna. A mistr Jacques namísto odpočinku vyrazil v doprovodu své manželky Janine na VIP večírek. Břicho si nacpal grilovaným jehněčím. V jednu chvíli ho fotografové přistihli s cigaretou v ruce a skleničkou vína v druhé.

Závod o žlutý dres měl ale další den pokračovat 14. etapou po vrcholcích Pyrenejí a Anquetil cítil následky večírku. Nedokázal držet tempo. Možná i proto, co si přečetl v novinách. „Vědma pro deník France Soir předpověděla, že Jacques v té etapě zemře. Byl velmi pověrčivý. Celou noc kvůli tomu nespal,“ vzpomínal Poulidor.

Port d´Envalira patří mezi obávané zkoušky letošního ročníku Tour de France. Foto: profimedia
Port d’Envalira patří mezi obávané zkoušky letošního ročníku Tour de France. Foto: profimedia

Když pak se Španělem Bahamontesem vycítil slabost favorita, na svazích Port d’Envalira oba ještě víc přitopili pod kotlem. Envalira byla první překážkou té červencové soboty, kde Poulidor, ten věčně druhý muž Tour de France, už málem uvěřil, že ji konečně vyhrál. „Ale ani nápad, že bych tam útočil. Zbývalo pak ještě 200 kilometrů. Takže jsem jen jel za Španělem, když mi hlásili, že Anquetil se strašlivě trápí.“ V tu chvíli byl Poulidor virtuálním lídrem Tour.

Anquetil odpadl a jeho sportovní ředitel Géminiani si uvědomoval závažnost situace. Narychlo hledal řešení. Legenda říká, že na zadním sedadle svého vozu objevil lahev šampaňského schovaného tam k oslavě vítězství v Paříži. To je nápad! Obsah lahve okamžitě napumpoval do bidonu a strkal ho do ruky Anquetilovi, který na vršku Envaliry za dvojicí Bahamontes/Poulidor zaostával o čtyři minuty.

Na vrcholu pomohlo šampaňské v bidonu

Louis Rostollan, věrný Anquetilův pomocník, který s ním stál u čtyř z jeho pěti triumfů, na něj čekal. A pak si musel vyslechnout jeho stesky a že chce závod dokonce vzdát. Rostollan na něj popuzeně křikl: „Mluvíš nesmysly! Vzpomeň si, že se jmenuješ Anquetil.“ Pocuchaná pýcha šampiona se postarala o zbytek

Pustil se do stíhačky, ve sjezdu využil svých časovkářských dovedností. A snad i alkoholu z bublinek, který mu posunul hranici strachu. Jeho spojencem se navrch stala mlha. „My vpředu neviděli dál než na tři metry a celou dobu stáli na brzdách,“ popisoval Poulidor. „Na něj čekali všichni ti reportéři a on sjížděl s pohledem na všechna ta brzdová světla před sebou.“ I díky tomu dostihl zbytky týmu Pelforth, který hájil žlutý dres svého kapitána Groussarda, a dál už uháněli všichni pospolu.

Poslední uprchlíky dojel a cílem v Toulouse projížděl ve stejném čase, čímž uchránil své druhé místo v průběžném pořadí. A od kolapsu na Port d´Envalira se nakonec Anquetil odrazil až k celkovému triumfu v Paříži.