Kdyby to u něj nevyhrála láska ke kolu, možná mohl Egan Bernal dnes být úspěšným právníkem, byznysmenem nebo cyklistickým novinářem. Místo toho si na vizitku může nechat napsat: vítěz Tour de France a Giro d´Italia. Je vůbec prvním Kolumbijcem, který vyhrál tyto dvě Grand Tour.
Jeho rodiče sice měli zaměstnání, ale jako rodina si v dobách Eganova dětství vyskakovat nemohli. Táta dělal hlídače, máma uklízečku. A tak, když jel malý Bernal doma v Kolumbii svůj první závod na horském kole, bylo půjčené, stejně jako helma. Ale vyhrál.
Měl štěstí, že se dostal do akademie na podporu mladých nadějných cyklistů v Bogotě, která podporovala děti z chudších rodin. Závodit začal na horském kole, má dvě medaile z mistrovství světa. V roce 2014 byl v juniorském cross country druhý, o rok později třetí. Ale už v té době koketoval se silnicí a vědělo se, že je to obrovský talent.
Škola dostala přednost, ale rodiče ho poslali závodit
Ale taky řešil dilema ohledně školy. „Začal jsem chodit na střední školu, ale potřeboval jsem i trénovat. Když vyučování začínalo v osm, vstával jsem ve čtyři nebo v pět, abych stihl trénink. Jenže se stalo, že jsem kolikrát přijel pozdě do školy. Neměl jsem žádný individuální plán a pro učitele nebylo kolo omluvou. A můj lektor mi řekl: musíš si vybrat kolo nebo školu, takhle to dál nejde. A já věděl, že to musí být škola,“ vzpomíná čerstvý král Gira.
Jenže za ním chodili známí, že šanci stát se profesionálním cyklistou nemůže zahodit. „Když mi to řekli i moji rodiče, měl jsem dilema. Školu jsem měl rád. Řekli mi: zkus to na rok, do školy se můžeš vždycky vrátit. Tak jsem poslechl a další rok jsem byl druhý v juniorech na mistrovství světa,“ líčí Bernal.
Pak dostal možnost absolvovat testy a stáž v sídle Mezinárodní cyklistické unie (UCI) ve švýcarském Aigle. Výsledky prý byly ohromující. A dá se říct, že už v Evropě zůstal. „Silnice si rychle získala moje srdce. Bavila mě víc. Už když jsem v nějakých sedmi letech viděl poprvé v televizi Tour nebo Giro, říkal jsem si: Jednou tam budu…“
Když startoval s národním týmem své země na silničních závodech v Evropě, řada šéfů týmů si jeho jméno rychle zapamatovala. Už pro sezonu 2016 dostal laso od italské stáje Androni Giocattoli a hned prvním rokem ukazoval, že je to vrchař neskutečných kvalit.
Přes Itálii do britského Ineosu
Když vyhrál o rok později nejprestižnější závod pro jezdce kategorie U23 Tour de l´Avenir, šéf tehdejšího týmu Sky Dave Brailsford věděl, že mu tento talent nesmí uniknout. A tak vyplatil Bernala z kontraktu v italské druhodivizním týmu a od roku 2018 je nedílnou součástí britského gigantu.
Dostal pětiletou smlouvu (v současné době má příjem kolem 3 miliónů eur ročně) a jeho cesta začala nabírat nový směr. Hned v první sezoně byl druhý na Romandii, pak vyhrál Kolem Kalifornie a jel na Tour, kde triumfoval jeho týmový kolega Geraint Thomas. On sám skončil při premiéře na Grand Tour patnáctý a druhý v soutěži o nejlepšího mladého závodníka.
Další rok už Tour vyhrál. Bylo mu 22 a stal se nejmladším vítězem Tour od roku 1909. Měl našlápnuto, aby se odrazil k dalším skvělým výsledkům. Ale rok 2020 ho v dobrém rozpoložení nezastihl. Limitovaly ho problémy se zády, v nahuštěné sezoně kvůli covidu-19 nedokázal nabrat správnou formu a z Tour de France, kde byl lídrem Ineosu, odstoupil kvůli bolesti zad.
Předčasně ukončil sezonu a věděl, že se musí dát znovu do kupy. Zdravotně i psychicky. „Cyklistiku si zase musíš užívat,“ říkal mu šéf týmu Brailsford. Vrátil se v plné síle. Formu si otestoval hlavně na Tirrenu, kde skončil čtvrtý, pak odjel trénovat do Kolumbie. No a formu vyladil tak, že rozdílem třídy vyhrál Giro.
„Zase jsem našel to, co jsem vloni ztratil. Teď vím, že jsem zpátky ve hře,“ prohlásil po svém triumfu. „Když člověk vyhraje Tour jako hodně mladý, je těžké všechen ten tlak ustát. Je s tím spojena spousta povinností. Já ji vyhrál ve 22 letech, splnil se mi sen. A říkáte si: co dál?“, prozradil.
„Přes to všechno jsem se snažil stát nohama pevně na zemi. Loňská sezona ukázala, kolik skvělých mladých závodníků je schopno bojovat o vítězství na Grand Tour. A věděl jsem, že musím dál tvrdě pracovat. Jejich úspěchy pro mě byly motivací,“ řekl cyklista žijící převážnou část roku v Monaku.
Za probuzení může i pohledná veterinářka
Za jeho problémy stály i změny v soukromém životě. V březnu 2020 se rozešli s dlouholetou přítelkyní, což mu určitě taky nepřidalo. Několik měsíců byl sám. Novou lásku představil až v závěru loňského roku. Je to veterinářka z jeho rodné země Maria Fernanda Motas, která ho objímala po vítězství na Giru a jejich fotky obletěly celý svět. Možná to byla právě ona, kdo byl tou nejlepší motivací.
Ale Bernal zmiňuje hlavně Brailsforda. „Vysvětlil mi, že v sobě znovu musím najít správný závodnický instinkt a já přijel na Giro s motivací to dokázat. Říkal mi: když budeš chtít v půlce etapy spurtovat na prémii, udělej to. Musíš na kole zase zažívat i legraci,“ prozradil.
Dokázal to. I díky skvělému týmu. Co bude dál? Sám rychle vyvrátil spekulace médií, že by jel na Tour. „Potřebuji si odpočinout,“ řekl novinářům. Dalším vrcholem by měla být až Vuelta, která startuje 14. srpna. Když by ji dokázal vyhrát, měl by na svém kontě už všechny tři zářezy z Grand Tour. V pouhých čtyřiadvaceti letech…
