L’Etape Czech Republic by Tour de France bude největší sportovní událostí na území Česka v letošním roce. Pokud se situace s pandemií koronaviru nezvrtne a okolnosti uspořádání akce pro profesionály i amatéry dovolí, přesně za dva měsíce ze Strahova vyrazí dav čítající bezmála dva tisíce cyklistických nadšenců.
Mnoho z milovníků kol figurujících mezi stovkami přihlášenými je nepochybně z Prahy či okolí, tudíž mají trasu či alespoň některé její pasáže projeté. Pro ty ze vzdálenějšího okolí We Love Cycling přináší reportáž z trasy.
První selekce? Podkozí a KOM Ondřeje Cinka
Start ze Strahova proběhne za zaváděcím vozem. A oficiální bitva o vteřiny začne až po opuštění hlavního města před vjezdem do obce Hostivice. Než se přes Sobín a Břve dostanou na okraj Svárova, čeká účastníky hlavně několik ostrých zatáček, kde bude potřeba pohlídat situaci, aby nedošlo ke karambolu. Je jasné, že každý bude dychtivý ukázat sílu v nohou z jarních tréninků a neztratit kontakt se závodníky před sebou.
Relativně rovinatá pasáž je zakončená sjezdem k sídlu tragicky zesnulého miliardáře Petra Kellnera. Jde o hodně technické klesání lemované břidlicovými skalami. Na povrchu vozovky může být mnoho nečistot a o defekty nemusí být nouze. Série „vlásenek“ je navíc zakončena dvěma vracečkami. V přemíře motivace je snadné probrzdit a dostat sebe či nejbližší účastníky do obtíží, v krajním případě okusit drsnost zdejšího asfaltu.
Půjde o místo první selekce, protože tlačenice před sjezdem bude obrovská. A vzápětí následuje první stoupání po průjezdu přes mimořádně úzký mostek dlážděný „kočičími hlavami“. Sem je třeba najet s rozumem a dobře si vyhodnotit, zda je lepší obětovat pár vteřin, nebo ztratit v horším případě celý den po karambolu.
Výstup nad obec Podkozí je dlouhý 1310 metrů s průměrným sklonem 6,3 procenta a převýšením 82 metrů, kde v aplikaci Strava drží KOM český bikový reprezentant Ondřej Cink časem 3:01 minuty.
Tady se pole stoprocentně natáhne. A kdo se octne mimo některou ze skupin, musí se připravit na skutečně větrnou prověrku, protože až nad Chyňavu vede silnice mezi poli či loukami. A byť neznatelně, prakticky stále se stoupá. A když už si budete myslet, že nejhorší je za vámi, přijde na sedmadvacátém kilometru tisíc metrů dlouhé stoupání v lese po hrubém asfaltu. Za horizontem a pár set metrů dlouhým sjezdem se účastníci „krátkého“ závodu oddělí a budou svištět k Nižboru. V lese je čeká příjemné nenáročné klesání, jen levotočivá zatáčka těsně před napojením na dlouhou trasu může být nebezpečná.
Pozor na technické sjezdy
Startující na „plnotučné“ variantě odbočí velice ostře vpravo. Jde téměř o vracečku, a to v místě, kde je celoročně „vytahaná“ šotolina s hlínou a všemožným odpadem. Nejeden cyklista už zde nechal otisk vlastní DNA.
Cesta směrem k Bratronicím odprašuje parádně, po odbočce na Běleč bude tempo ještě gradovat. Tady je však třeba být obezřetný. Na čtyřiatřicátém kilometru je asfalt plný děr a vyvýšených záplat, hrbolatý úsek navíc končí ostrou pravotočivou zatáčkou.
Jakmile se dostanete za Běleč, čeká po krátkém sjezdu další stoupání. Není nijak brutální, nicméně velmi pravděpodobně bude na větru, takže kdo pojede sám, vydá hodně velkou porci sil.
Směrem na Lány je na většině cesty nový asfalt. Tady v lesích Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko přijde čas si odfrknout. Zejména až se dostanete za kruhový objezd obce, kam jezdí odpočívat prezidenti. Pozvolný sjezd k Myší díře skýtá čas nabrat síly, jen v posledních sedmi stech metrech je třeba maximální koncentrace kvůli rozbitému povrchu a ostré pravotočivé zatáčce. Při správném průjezdu naberete ideální rychlost ke stoupání Brejl-Svatá Alžběta dlouhému 1500 metrů s převýšením 90 metrů, průměrným sklonem šest procent.
Kdo nepřijede za panoramaty, která se otevřou po výjezdu z lesa před obcí Požáry, ale bude honit čas, musí drtit do pedálů vši silou, aby v rovinatém úseku zbytečně neztratil. Technická pasáž Písky-Zbečno je plná zatáček, přičemž i tady na záplatovaném asfaltu poměrně často leží nečistoty ze skal lemujících silnici po levé straně klesání.
Samotný sjezd do Zbečna čítá tři nepříjemné zatáčky a u krajnice jeden pomníček cyklistovi, který v pravotočivé šikaně nedobrzdil a trefil nákladní vozidlo. Nicméně L’Etape Czech Republic by Tour de France se pojede v uzavřeném provozu, takže stačí jen nepřecenit síly.
Dva měsíce před startem velkolepé cyklistické akce probíhá ve Zbečně, stejně jako v Sýkořicích budování kanalizace. Do června má být vše hotové, a tak by měly zmizet i nečistoty a příčně propadlé záplaty, na nichž není o defekty nouze.
Sýkořice rozehraje bitvu o krále vrchařů
Právě tady se odehraje první část bitvy o krále vrchařů L’Etape Czech Republic by Tour de France. Celkem 2620 metrů do kopce s převýšením 148 metrů a průměrným sklonem 5,7 procenta, v serpentinách na konci Zbečna se účastníci musí vypořádat se sklonem přesahujícím dokonce 20 procent!
Až tuhle dávku bolesti polknete a vyjedete na rovinu v obci Sýkořice, silnice se znovu drsně zvedne a budete se muset poprat se sklonem přes deset procent. Nicméně ti nejrychlejší budou na vrcholu v čase pod sedm minut!
Za normálních okolností je super odměnit se za zdolané stoupání v Kavárně Khulna na levé straně silnice, jenže při závodě jaksi není čas. Fofrem do obce Nižbor! Kolem hájovny Skalka a zámku Dřevíč Karla Schwarzenberga. Ještě, než se dostanete do obce přímo u řeky, je třeba zdolat 640 metrů měřící „stojku“ do Nižboru s průměrným sklonem 7,2 procenta.
U Berounky nastane čas sprinterů
Po sjezdu, který přetínají koleje, přijde času sprinterů. Podél řeky mezi Nižborem, Hýskovem a Berounem je super silnice, kilometry parádně ubývají. Navíc drtivou většinu roku tady fouká do zad, takže super svezení. Pro ty, kteří se nebudou honit za zeleným dresem je každopádně fajn být ve skupině a ušetřit síly. V nohách už budete mít více jak polovinu trasy.
Po průjezdu Berounem přijde 1700 metrů dlouhé stoupání do obce Lištice s průměrným sklonem 4,6 procenta, kde zdoláte 78 výškových metrů. A než oklepnete nohy, technickým sjezdem frčíte do Hostimi. Na dlouhou dobu jde o poslední úsek, který je „zadarmo“.
Původně se mělo jet přes Svatý Jan pod Skalou do Loděnice. Ta sice zůstala, ale romantický průjezd údolím podle potoka v profilu nenajdete. Kvůli dopravnímu omezení museli pořadatelé do profilu zahrnout stoupání na Bubovice. Po dodatečném zařazení není tento kopec kategorizovaný. Každopádně 4587 metrů stoupání s průměrným sklonem 4,1 procenta notně prověří unavené nohy.
Následuje sjezd do Loděnice po novém asfaltovém koberci. Po průjezdu obcí, která se proslavila výrobou gramofonových desek, zdoláte brdek na Chrustenice, kde jedinou nepříjemnost představuje úzký mostek za pravotočivou zatáčkou. Pole už však bude tak „potrhané“, že by průjezd měl být bezproblémový.
Z Chrustenic na Nenačovice se jede alejí lemující silnici neustále do lehoučkého stoupání, které bere síly. A protože jde o otevřený úsek, v případě větrného počasí budou osamocení jedinci trpět. Jakmile si v Nenačovicích budou myslet, že nejhorší už je za nimi, přijde druhá porce metrů na větru, která bude přípravou na stoupání do Úhonic.
Druhá horská prémie
Úhoničák má „jen“ 2650 metrů, průměrný sklon je 3,7 procenta a pokoříte 97 výškových metrů. Problémem není ani tak samotný kopec, jako spíše jeho povrch. Asfalt je tak hrubý a rozbitý, že chytit rytmus je skutečně umění. Že je mistrem v oboru zde potvrdil Ondřej Cink. Daný segment v aplikaci Strava zdolal průměrnou rychlostí 31,7 kilometrů v hodině za 5:01 minuty, čímž si uzmul KOM.
Až za zády necháte kostel v Úhonicích, nečeká žádný odpočinek. Nohy už budou bolet všechny bez rozdílu. Vpředu bojující chrty i vzadu trpící požitkáře.
A spojka na silnici k Hájku nikomu nic neodpustí. Lehce stoupající záplatovaná vozovka a na větru. Už budete zpět na silnici, kterou jste ráno vyrazili zažít atmosféru Tour de France na českých silnicích. A právě fičící vítr může potrápit účastníky i na jinak relativně pohodovém příjezdu na Břve, respektive Sobín. Až se protáhnete „předměstím“ Prahy na Zličín, zdaleka nebudete mít vyhráno.
Sjezd po Plzeňské bude za odměnu. Odpočinek bude vykoupen výstupem v Motole, kde minete po pravé straně nemocnici a v kopci pojedete osmnáct set metrů do ulice Podbělohorská. A pak přijde ještě finále, kdy si všichni hrábnou na dno sil.
Aby si cyklisté mohli vychutnat pocity borců, kteří v dobách minulých bojovali o slávu při legendární jednorázovce Praha-Karlovy Vary-Praha, a současně si plně zasloužili přívlastek účastníka L’Etape Czech Republic by Tour de France, sjedou Podbělohorskou ulicí, ostře zatočí doleva a ulicí Pod Stadiony si užijí čtrnáct set metrů pozvolného stoupání, které je přivede do cíle zážitku na celý život. Drsného, ale krásného.
