Z hlavy jí crčela krev, kolo na odpis, přilba rozštípnutá. Děsivý zážitek byl předehrou vysněného angažmá profesionální závodnice Terezy Neumanové v týmu Burgos Alimenta. Na jihu Pyrenejského poloostrova ji srazila agresivní řidička. Jak se mladá česká reprezentantka z nehody vzpamatovala, jaké jsou její zážitky ze silnic napříč Evropou a co dělá pro svoji bezpečnost na kole?
„Ještě, než jsem dorazila k prvnímu tréninku za novým týmem, dala jsem si z vlastní iniciativy tréninkový blok nedaleko Calpe. Při jedné z jízd v mírném sjezdu jsme s přítelem, který mě doprovázel, přijížděli na kruhový objezd. A řidička jednoho vozu nás srazila.
Byla jsem u krajnice a neměla kam uhnout. Sedřela jsem si obličej, z hlavy mi tekla krev, měla jsem podvrtnutý kotník. Kolo bylo na odpis stejně jako helma. Raději si ani nepředstavuji, co by se stalo, kdybych přilbu neměla. Já bez ní ale nevyrážím ani do kavárny. Kdykoliv sedám na kolo, automaticky beru ochranu hlavy, byť jde třeba jen o pár desítek metrů v sedle.
Řidička, která nehodu zavinila, byla mimořádně agresivní. Přiznala se policii, že nás srazila schválně, protože jsme údajně neměli dostatečný rozestup a přitom to bylo víc než deset metrů. A ve městě. Bohužel, když vás chce někdo sundat a dupne na brzdu… Reaguje se složitě, na kole nejsou brzdy jako v autě.
Ve Španělsku respektují pravidlo jeden a půl metru
Po pádu jsem byla z jízdy v provozu trošku nervózní, ale tím, že hned navazovalo týmové soustředění jsem se rychle srovnala, protože jsem nemusela trénovat sama.
Šlo o výjimečnou negativní zkušenost ze španělských silnic, protože obecně je tam patrné, že jsou na cyklisty zvyklí a v provozu vůči kolům velice ohleduplní. Vědí, jak předjíždět a nestává se, že by někdo míjel cyklistu v sedle na pár centimetrů. Obecně si troufnu tvrdit, že právě ve Španělsku respektují pravidlo o předjíždění cyklisty ve vzdálenosti jeden a půl metru. Všude jsou zde cedule upozorňující právě na doporučenou vzdálenost od cyklisty.
Profesionálové mají většinou výhodu, že si při tréninku ve skupině užívají přítomnosti týmového vozu, což je pro bezpečnost samozřejmě nejlepší.
Pochopitelně ale i profesionál absolvuje individuální tréninky a jezdí v provozu stejně jako hobby cyklista. Já jsem paradoxně celou kariéru až do přestupu k Burgos Alimenta neměla žádný karambol.
Ve Švýcarsku nevědí, jak předjíždět
Dbát na bezpečnost. Vždy mám na kole blikačku vzadu. A během minulého Štědrého dne jsem dostala bezpečnostní cyklistický radar Garmin Varia, který mě upozorňuje na přibližující se vozidlo.
Nemohu říct, že bych se s blikačkou cítila bezpečněji, ale určitě jsem lépe vidět. A v lese či při snížených viditelných podmínkách jde nepochybně o velice prospěšnou věc. Každopádně bez blikačky bych už na silnici nevyrazila.
Poznala jsem hodně míst ze sedla kola. A nejhorší variantou je v mých očích Švýcarsko. V zemi Helvétského kříže je totiž všechno nalajnované a cyklista je pro řidiče jev, s kterým si prostě neumí poradit. Jsem přesvědčená, že zrovna tam nechtějí cyklistu ohrozit, ale prostě nevědí, co dělat.
Občas se mi ve Švýcarsku stalo, že k předjíždění na úzkých horských silnicích docházelo i v zatáčkách, což je pochopitelně nepříjemné. Na druhou stranu jsem zažila, jak na široké cestě, kde mě auto mohlo v pohodě předjet, trčil za mými zády štos patnácti aut, přestože jsem byla na krajnici. Bylo totiž potřeba přetnout plnou čáru, což by ovšem znamenalo porušení pravidel…
Nejlepší řidiči jsou cyklisté
V Česku jsem jezdila na kole kolem Vysočiny a kolem Prahy. V rodném kraji jsem se pohybovala především na malých silnicích, hlavní jsem brázdila jen výjimečně, takže jsem problémy neměla. A poblíž hlavního města mi přišlo, že jsou motoristé na cyklisty zvyklí, tudíž nereagovali nijak agresivně nebo neadekvátně.
Každopádně Česko je jediné místo na světě, alespoň z mojí zkušenosti, kde se cyklista dočká dávky vody z ostřikovačů předjíždějícího automobilu případně vybrždění. Ale když jsem jezdila na tréninky s kluky, tak byli za moji přítomnost vždy rádi. Tvrdili, že jakmile řidič vidí pod helmou cop, je ohleduplnější. Osobně si myslím, že spíše než o ohleduplnost, se jedná o strach. Řidiči podle mého nějak automaticky mají zafixované, že ženská na kole neumí.
Nejlepší řidiči směrem k cyklistům jsou právě lidé, kteří sami na kole jezdí. Vědí, jak předjížděcí manévr načasovat. Na křižovatce zase odhadnou, jak rychle se cyklista přiblíží. Mnohým lidem vůbec nedochází, jak rychle na kole jedu.“
