V telefonu existuje funkce, která vám spočítá, kolik času jste strávili v pohotovostním režimu. A když Cherie Pridhamová udělala první prosincový týden roku 2020, byla v šoku. Jedenáct hodin! Rozhovory, zprávy, gratulace, notifikace ze všemožných sociálních sítí. Ale asi je to pochopitelné, protože Britka se v příští sezoně stane první sportovní ředitelkou mužského cyklistického týmu.

Jestliže se pozornost na tým Israel Start-Up Nation, kde je jedním ze sportovních ředitelů René Andrle, měla upírat hlavně pro to, jakou novou posilu si na rok 2021 pořídil (Chris Froome, čtyřnásobný vítěz Tour de France a možná nejlepší etapový jezdec své generace), tak teď je tu jeden důvod navíc.

Narodila se v Británii, vyrůstala v Jihoafrického republice a teď bude mít na pracovní smlouvě otisk Davidovy hvězdy. Ona a devět mužů na postu sportovních ředitelů. A k tomu humbuku kolem své osoby tak trochu překvapeně říká: „Byla jsem v šoku. Možná mi stále nedochází, jak velká tahle příležitost je. A třeba si to uvědomím, teprve až se sezona rozjede.“

Vedla druhodivizní týmy v Británii

Že angažmá bere tak trochu automaticky a bez uzardění, je snad způsobeno její minulostí. Sama nikdy své pohlaví v tomto mužském univerzu nepovažovala za překážku a po letech, co vedla a řídila kontinentální, tedy druhodivizní týmy v Británii, jde přeci jen o další krok jejího kariérního vzestupu. Snad jediná výjimečnost a tlak spojené s její novou pozicí spočívají podle ní v tom, že bude po boku jednoho z nejslavnějších cyklistů dneška.

Cherie Pridhamová je novou sportovní ředitelkou týmu Israel Start-Up Nation. Poprvé v historii povede tým ve World Tour žena. Foto: profimedia
Cherie Pridhamová je novou sportovní ředitelkou týmu Israel Start-Up Nation. Poprvé v historii povede tým ve World Tour žena. Foto: profimedia

Sportovní ředitelky se u prvoligových, ale ženských týmů už pohybují léta: Giorgia Bronziniová a Ina-Yoko Teutenbergová vymýšlejí strategii ženského týmu Trek-Segafredo od jeho vzniku v roce 2018 a Esra Trompová má v příští sezoně vést nově vznikající ženský celek Jumbo-Visma. Je taky hrst těch, co operují v kategorii o jednu nižší.

Ale to, co nastane v příštím roce za volantem izraelských týmových korábů, se zdálo nemyslitelné od doby, co Robin Mortonová zamířila v roce 1984 s americkým celkem Gianni-Motta-Linea na Giro d’Italia. „Nikdy jsem se nepovažovala za vzor, ale velikost tohoto momentu mě možná přiměje změnit pohled,“ říká. „Ale opakuju to – pro mě je přirozené dělat, co umím. A pohlaví? Jsem prostě sportovní ředitelka, ne žena sportovní ředitelka. Když je někdo dost dobrý na to, aby se ucházel o práci, proč by ji neměl dostat?“

Osmkrát jela Tour de France

Jako většina jejích mužských protějšků i 49letá Pridhamová od svých teenagerských let jezdila na kole, závodila v Jihoafrické republice a na tréninky často vyrážela s Dougem Ryderem, principálem týmu Qhubeka-Assos, za nějž do letoška závodil i Roman Kreuziger. A protože výkonnostně rychle rostla, svoji první ženskou Tour de France absolvovala v 19 letech. A pak sedm dalších. K tomu dvakrát Giro Rosa, ženskou verzi italského Gira. Ale po jedné nehodě musela s kolem skončit a v roce 2006 začala pracovat jako sportovní ředitelka.

„Když jsem začala v Kapském městě závodit, mnoho žen na kole nejezdilo a já musela závodit s muži, s nimiž jsem tak trávila mraky času,“ vzpomíná. „Pak jsem začala šéfovat juniorům, následně rovnou do kontinentálního týmu, takže mě vlastně ani nikdy nenapadlo, že bych byla něčím jiným než ředitelkou v mužské kategorii. Nikdy jsem se nepovažovala za ženskou sportovní ředitelku, jestli je to pochopitelné.“

Cherie Pridhamová i po ukončení kariéry pravidelně vyráží do přírody v sedle kola. Foto: instagram Cherie Pridham
Cherie Pridhamová i po ukončení kariéry pravidelně vyráží do přírody v sedle kola. Foto: instagram Cherie Pridham

O dekádu později tu byla ta příhoda s 11 hodinami přesčasu na telefonu. „Myslím, že mi bude trvat trošku déle získat si respekt a že tlak v konvoji bude. Ale věřím, že to půjde. Když se budu pohybovat v koloně a svoji práci dělat profesionálně, pak mě kolegové začnou brát velmi rychle,“ věří a dodává: „Nervozitu cítím jen malinko. Vždyť jsem šestkrát v konvoji absolvovala Tour de Yorkshire, šestkrát závod Kolem Británie. Kolony jsou stejné, cíle taky, takže nevidím před sebou žádný velký problém. Závod je závod, ne?“