Bolehlav ze zahuštěné sezony World Tour. Jak se týmy musí rozčtvrtit

Autor: Adam Bouda

Tři příští měsíce, na které se ze známých příčin smrskla většina letošní cyklistické sezony, představují pro všechny stáje nejen kategorie World Tour obří logistickou operaci vyžadující pečlivé plánování. Až do října bude v pelotonu velké horko.

Etapami napříč Burgosem to začalo, přerušená a znovu obnovená sezona seriálu vyvolených je zpět. V sobotu ji zahájili i Roman Kreuziger, Petr Vakoč a Zdeněk Štybar na prašných italských cestách Strade Bianche, kde posledně jmenovaný oslnil šestým místem. V Okcitánii do závodu nastoupil Josef Černý, Jana Hirta první start ve Francii čeká až další víkend.

Jistě dobrá zpráva pro natěšené závodníky, kteří přes tři měsíce nuceně odpočívali, ale má i svoji druhou stránku. Úleva z nového kalendáře a konec karantén se mísí s návalem akcí, které týmy staví před bezprecedentní výzvu.

„Možná to bude znít bizarně,“ pronesl třeba Laurent Biondi, sportovní manažer francouzské prvodivizní stáje AG2R La Mondiale, „ale největší potíž této sezony bude v tom, jak obsadit všechny závody, na kterých jsme očekáváni.“

Elita pojede nonstop

Je to bolehlav pro všechny týmy, který vyplynul z tohoto XXL závodního programu. V obvyklém roce se dá materiál lidský, technický a k tomu finanční náklady rozprostřít do cca devíti měsíců, teď to bude třetina času a týmy tak řeší, že často budou muset nastupovat i na více než dvou frontách.

Nová posila pro tým Jumbo Visma. Nikoli do závodního pole, ale v podobě kamionu zajišťujícího kuchařský servis.
Nová posila pro tým Jumbo Visma. Nikoli do závodního pole, ale v podobě kamionu zajišťujícího kuchařský servis.

Formace nejvyšší kategorie World Tour mají za povinnost účastnit se všech závodů této kategorie a za běžného režimu jsou zvyklé absolvovat dva programy. Třeba v březnu se překrývají francouzské etapy Paříž-Nice s těmi italskými na Tirreno-Adriatico, v červnu zase Dauphiné se Švýcarskem. Každý závod si volí jiná skupina závodníků podle toho, jestli mají za vrchol Giro, nebo Tour de France, či prostě podle preferencí.

Ale letos je všechno úplně jinak a týmy budou muset závodit ve stejný den na třech, někdy i čtyřech místech současně, která můžou být ale tisíce kilometrů vzdálená. A proto Biondi musel za 25 tisíc eur pronajmout třetí doprovodný vůz ke dvěma stávajícím, aby tak poskytl stejný servis těm, co se budou prát na klasikách a současně v etapových závodech.

Super Sunday? Giro, Vuelta a Roubaix

Vezměte si třeba víkend 10. a 11. října, tam musejí týmy postavit čtyři formace: jednu na italském etapovém Giru, další při jednorázových klasikách ve třech různých zemích – Paříž-Tours ve Francii, Gent-Wevelgem v Belgii a Amstel Gold Race v Nizozemsku.

A dva týdny na to přijde Super Sunday, neboli neděle, která naakumuluje mega podívanou v podobě závěrečné etapy Gira, etapu Vuelty vedoucí na slavný vrchol Tourmalet a navrch královnu klasik Paříž-Roubaix a její kostkové sektory.

Mnozí už tak byli postaveni před nesnadnou volbu – jak poskládat kalendář roku 2020? Za předpokladu, že každý profík by měl za sezonu absolvovat alespoň jednu Grand Tour, neboli třítýdenní závod Giro, Tour či Vueltu, aby se dál zlepšoval, stojí například Štybar před problémem.

Zdeněk Štybar zahájil sezonu na Strade Bianche. Ovšem sladit program s účastí na některé z Grand Tour se zdá být neřešitelný problém. Foto: Tim de Waele/Getty Images/Deceuninck Quick Step
Zdeněk Štybar zahájil sezonu na Strade Bianche. Sladit program s účastí na některé z Grand Tour se zdá být neřešitelný problém. Foto: Tim de Waele/Getty Images/Deceuninck Quick Step

Coby specialista na kostkové klasiky v Belgii a ve Francii se chystá na říjnový vrchol, a tak jedinou potenciální Grand Tour je pro něj ta nejslavnější, protože další dvě už se právě s „jeho“ klasikami překrývají. Jenomže v našlapaném kádru jeho týmu Deceuninck-Quick Step si dost možná vytáhne černého Petra a žádná Tour de France nebude.

Sagan se upsal Giru

To Peter Sagan problém s kolizemi vyřešil jinak. Lépe řečeno někdo, nebo něco ho vyřešilo za něj. Přesto i Slovák je mistrem dlážděných Monumentů, letos spíše, než sportovní preference vyslyšel italské „eurovábení“.

Podepsal smlouvu s Girem. Marketing kolem jeho premiérového startu na Apeninském poloostrově je tak masivní a výše startovného tak lákavá, že couvnout už nemůže.

Nikdy předtím jsme takový střet zájmů v cyklistice neviděli, nikdy předtím nemuseli týmoví šéfové tolik dumat, kam své hvězdy poslat dřív. Jakmile se nová podoba kalendáře na začátku května zjevila, mnohým začalo být jasné, že bude ne-li nestravitelná, tedy aspoň náročná.

100 dnů kondenzované cyklistiky

Jenomže nebyla volba. Pokud má cyklistika, závodníci a závody přežít, musí se najít cesta. Jednou z nich může být snižování počtu startujících v týmech, jak už s tím přišla první z velkých klasik Milán-San Remo. Z obvyklých sedmi se bude letos za jeden tým účastnit jen šest mužů, aby se logistika dala vůbec zvládnout a taky aby se dala příležitost co možná největšímu počtu týmů.

Nejde však jen o samotné závodníky, kteří budou letos na podzim tak exponovaní, protože za jejich zády stojí mnohdy neviditelný personál. V každém závodě operují sportovní ředitelé, mechanici, fyzioterapeuti, doktor, kuchař, mluvčí…

V tomto kontextu se tak rušení některých závodů, kupříkladu kanadských jednorázovek, Velkých cen Guébecu a Montréalu, jeví vlastně jako skvělá zpráva. Ale i když bude sezona 2020 o dva velké závody chudší, 100 dnů kondenzované cyklistiky připraví náramný spektákl.