Růžová na export. Jak a kde Giro startovalo mimo Apeninský poloostrov

Autor: Adam Bouda

Pamatujete šílenou, dekádu starou vizi, jak se cyklistické Giro d´ Italia chtělo na svůj Grande Partenza neboli slavnostní start vypravit za oceán do Washingtonu? To letošní plány na start v Budapešti byly o dost střídmější, ale ze všem známých důvodů se stejně neuskutečnily. Zhatila je epidemie koronaviru, byť fanoušci věří, že v pozdějším průběhu roku se přeci jen dočkají.

Ovšem fakt, že pořadatelé první ze tří Grand Tours, třítýdenních etapových závodů, koukají i za hranice, svědčí o tom, že a) Giro je oblíbené po celém světě; b) že italocentrismus v tomto případě neplatí.

San Marino to celé v roce 1965 odstartovalo a protože tato italská enkláva je rozlohou tak maličká, vrátil se peloton růžového závodu na italské území hned během první etapy. Pak přišla invaze do Francie, byť tam se pořádá největší sok Gira Tour de France. Byl tu výlet do Belgie i Řecka, Severního Irska nebo Nizozemska a taky ve Vatikánu se startovalo. Čech Jan Hruška tam v roce 2000 ovládl prolog, načež se jako první a zatím i jediný našinec oděl do maglia rosa – růžového závodu pro lídra pořadí.

Jeruzalém zaplatil přes 300 milionů korun

Prvních 47 ročníků bylo Giru dobře doma, jen v italské „botě“ se odehrávaly bitvy o nekonečně zakroucenou trofej vítězů. Ale protože peníze rozhodují, rozšířili si Italové nakonec obzory. Města si totiž platí za to, aby karavana závodu do jejich ulic zavítala, a nejvíc logicky stojí start první z obvykle 21 etap.

Francouzský cyklista Matthieu Ladagnous z týmu Groupama FDJ projíždí cílem po 1. etapě Gira 2019 v Jeruzalémě. Foto: profimedia
Francouzský cyklista Matthieu Ladagnous z týmu Groupama FDJ projíždí cílem po 1. etapě Gira 2019 v Jeruzalémě. Foto: profimedia

Když se startovalo z Herningu před osmi lety, Dánové údajně zaplatili 3,86 milionu dolarů. Zato Jeruzalém před dvěma roky měl prý na účet Italů poslat až 12 milionů eur, tedy přes 300 milionů korun. „Ta částka se městům brzy zaplatí, protože Giro jim svou návštěvou přinese do kasy víc než desetkrát tolik,“ obhajoval obří finanční požadavky bývalý ředitel Gira Angelo Zomegnan.

„Neznamená to, že by za hranicemi bylo více peněz, ale je tam více možností,“ vysvětloval tyto výpady další z bývalých direktorů závodu Michele Acquarone. „V Itálii jsme limitováni dvacítkou regionů, kde může start proběhnout, ale za hranicemi máte Španělsko, Švýcarsko, Rakousko, Dánsko, Velkou Británii…“

Americký sen zhatil konec Concordů

Export závodu pomáhá budovat fanouškovskou základnu. Organizátoři ze společnosti RCS se často a rádi k tomu uchylují ve snaze vyrovnat se popularitou Tour. „Když se Giro vrátí domů,“ uvažoval Acquarone, „lidé ho tam berou tak nějak za samozřejmost. Ale za hranicemi fanoušky opravdu cítíte.“

Washington a taky Katar už ale byly až příliš odvážnými nápady. Katar by sice dokázal zaplatit balík v petrodolarech a plánoval pro cyklisty zbudovat i klimatizovanou silnici, ale pořád to bylo logistiky mimo možnost.

Americký sen dlouho ležel jen v italských hlavách, ale když pak zazněl konkrétní zájem i z druhé strany oceánu, Mauro Vegni tvrdil: „Start Gira ze Spojených států je možná blíž, než si mnozí myslíte.“ Jenomže přelet Atlantiku v době, kdy nadzvukové Concordy už po tragédii z roku 2000 nelétaly, byl utopií. A do toho ještě šestihodinový jet lag.

Praha o Grande Partenza jednala na vládní úrovni

Giro se přesto nakonec stalo průkopníkem a jako první z Grand Tours se vydalo na start mimo Evropu, do Izraele. A byla to epizoda plná kontroverze. Přes velký odpor a výtky, že závod tím popírá lidská práva, se nakonec ve Svaté zemi závod rozjel i se dvěma týmy s arabskými majiteli, a než se vrátil „domů“, absolvoval tři izraelské etapy.

Verona. Tradiční místo oslav konce slavného závodu Giro d’Italia. Foto: Giro d’Italia

O osudu letošní Budapešti rozhodla vyšší moc, ale dost možná už se pro Giro rýsuje další cestovatelská exkurze. Než vypukla koronavirová krize, nejen v oblasti teorie, ale rovnou na vládní úrovni probíhala debata o možném uspořádání Grande Partenza v Praze. Nebylo by fajn, kdyby se naše stověžatá alespoň na chvíli oděla do růžové?

Zahraniční starty Gira

1965 – San Marino, 1966 – Monte Carlo, Monako, 1973- Verviers, Belgie, 1974 – Vatikán, 1996 – Atény, Řecko, 1998 – Nice, Francie, 2000 – Vatikán, 2002 – Groningen, Nizozemsko, 2006 – Seraing, Belgie, 2010 – Amsterodam, Nizozemsko, 2012 – Herning, Dánsko, 2014 – Belfast, Severní Irsko, 2016 – Apeldoorn, Nizozemsko, 2018 – Jeruzalém, Izrael, 2020 – Budapešť, Maďarsko – neuskutečnilo se.