Představa karantény v Africe mě znervózňovala, komentuje Martin Stošek zrušení Cape Epic

Autor: Radek Malina

Prožil parádní rok. Titul mistra republiky v maratonu, stříbro z domácího šampionátu v cross country, sedmá příčka z premiérového startu na maratonském mistrovství světa. K tomu triumfy z prestižního Dolomiti Superbike, maratonu na Elbě a závodů seriálu Kolo pro život. Výčet medailových úspěchů bikera Martina Stoška v sezoně 2019 byl nekonečný. Dalším snem šestadvacetiletého závodníka formace Future Cycling Northwave byly stupně vítězů z Cape Epic. Prestižní etapová bitva týmů v Jihoafrické republice, která měla odstartovat v neděli, však byla necelých osmačtyřicet hodin před prvními kilometry zrušena.

V Jihoafrické republice jste se na premiérový start po boku parťáka a ředitele týmu Kristiana Hynka, který při pěti startech slavil jedno vítězství a dvakrát byl druhý, chystali od 6. března. Měli jste nějaké náznaky, že bude závod zrušen?

Já si možnost zrušení vůbec nepřipouštěl. Trénovali jsme a byli úplně v klidu. My jsme pochopitelně sledovali zprávy z Česka a viděli, jak rychle epidemie doma i v Evropě postupuje. Organizátoři celou dobu mlčeli. Ve středu proběhla tisková konference, která byla hodně bezkontaktní. Když si závodníci předávali mikrofon, vždy si dezinfekcí ošetřili ruce a někdo ze zástupců tiskového štábu očistil mikrofon. Šlo o první náznak, že se něco děje. My jsme s týmem bydleli ve Stellenboschi v rodinném penzionu. Místní lidé neměli o koronaviru ani ponětí, situaci zlehčovali, nic neřešili. V celé zemi bylo v tu chvíli sedm případů. Každopádně, než jsme v sobotu odletěli, už měli všichni velký respekt.

Martin Stošek (vpravo) a Kristian Hynek (vlevo) před Cape Epic. Foto: Future Cycling Northwave

Kdy vás poprvé napadlo, že premiéru na Cape Epic nezažijete?

Skutečně až v pátek, kdy byl celý závod zrušen. Ještě ve čtvrtek jsme absolvovali klasickou porci kilometrů v sedle, mluvili s lidmi ze závodu a nikdo vůbec nepřipouštěl, že by se v neděli neodstartovalo. Ale když v pátek ráno Specialized stáhnul všechny své lidi, dalo se tušit, že je v ohrožení celý Cape Epic. Bylo jasné, že klíčové bude rozhodnutí dalších velkých týmů. My už jsme pochopitelně vše začali rovněž řešit. Navíc se k nám dostala informace, byť neověřená, že společnost zajišťující catering celé karavany, byla proti startu.

Šlo o správné rozhodnutí? Nebo jste byl spíše pro start závodu?

Jednoznačně správná volba! Do cíle by se asi nedojelo. Ale od organizátorů nebylo fér, jak dlouho vývoj situace ignorovali. Zrušení přišlo v nejpozdější možnou dobu. Ještě v pátek přilétali do Kapského města hobby bikeři třeba z Jižní Ameriky, pro které byl Cape Epic splněním snu.

Karavana celého závodu čítá přibližně čtyři tisíce lidí. Bylo složité se dostat do letadla a uskutečnit rychlý návrat domů?

Šéf týmu Kristian Hynek začal vše řešit ještě během pátečního dopoledne. Naštěstí jsme měli letenky přes Istanbul. A protože Jihoafrická republika ani Turecko nejsou na seznamu rizikových oblastí, šlo vše docela hladce. Situace nicméně byla hodně nepříjemná, protože v Istanbulu už jsme zaznamenali řadu zrušených letů do evropských destinací. Lety přes Německo či jiné země kontinentu byly hodně problematické.

Biker Martin Stošek. Foto: Michal Červený

Když jste seděl v letadle, ulevilo se vám, že hrozbě epidemie budete čelit v Česku, a nikoliv v Africe?

Nebudu nic zastírat. Ulevilo a hodně. Já jsem na sebe z hlediska zdravotního opatrnější. Některé týmy se rozhodly zpáteční letenky neměnit a využít dobrých klimatických podmínek v Africe k soustředění. Já byl přesvědčený, že rychlý návrat je ideální. Byl jsem šťastný, že budeme v ideálním případě už v neděli doma. Kdybychom museli v JAR do karantény, šlo by o velkou nepříjemnost. Byl jsem z toho nervózní.

Vrchol první části sezony, k němuž jste upínali pozornost, byl zrušený. Osud dalších závodů je nejasný. Bude hodně složité držet se v potřebné formě?

Příprava na Epic obnášela dvě zahraniční soustředění, jedno tuzemské, tři a půl měsíce dřiny, osm tisíc najetých kilometrů. Ale není to tak, že všechno přišlo vniveč. Jasně, dám si pár dnů volna, ale nemohu se hodit do podzimního módu. Budu dál trénovat, abych byl připravený, až se sezona rozjede. Doufám, že se to stane. Nyní nezbývá než čekat a doufat, že se lidé budou chovat maximálně zodpovědně, což by mělo přispět k úspěšnému zvládnutí situace.