Cyklisté nejsou vítáni
Graemovi je téměř šedesát a pochází z Devonu v Anglii. Vždy byl velmi aktivním člověkem, který miloval přírodu a pohyb na čerstvém vzduchu. Graeme je povoláním učitel, má titul ve sportovní vědě a je nadšeným cyklistou.
Ale nebylo tomu vždy tak. Na začátku kariéry se oženil a měl děti, volný čas začal být velmi cenný. Přesto kolo nevynechal, k tomu došlo až v osmdesátých a devadesátých letech, když žil v rušném Southamptonu. Město se rychle rozrůstalo a velký nárůst aut a provozu v ulicích znamenal, že kolo na čas jeho život opustilo.
„Řidiči aut v té době obzvlášť nesnášeli cyklisty. Hlavně proto, že ve špičce se dokázali dostat z bodu A do bodu B rychleji než oni v autech. Ve městě neexistovaly cyklopruhy, a po několika nebezpečných situacích, kdy mě málem přejelo auto nebo srazil řidič, který zapomněl, že má za autem přívěs, jsem se rozhodl se kola vzdát. Obzvlášť, když jízda v terénu nebyla reálnou alternativou kvůli jílovitému podkladu, který v deštivé Anglii činil cesty nesjízdné. Bylo jednodušší na kolo zapomenout a jít radši surfovat nebo na paraglide, tak jsem se věnoval těmto sportům.“
Zlomový okamžik
Stejně jako řidiči, ani život nebyl ke Graemovi vlídný. V dospělosti začal být jeho život čím dál víc zamořený emočním neklidem. Z paraglidingu i lezení po skalách utrpěl mnoho zranění jako například zlomený obratel. Rány se brzo zahojily, ale duševní zdraví chřadlo. Protrápil se sérií diagnóz, jejichž hlavním jmenovatelem byla deprese a celé to vyvrcholilo asi před patnácti lety zhroucením.
„Přišel jsem o své zaměstnání učitele, o domov i o všechno ostatní, jak mi ta bouře trhala duši. Po třech úmrtích v rodině a čtyřech letech jsem si vzal dovolenou ve Skotsku, kde jsem potkal několik cykloturistů. Připomnělo mi to, jak moc jsem si cyklistiku před osmnácti lety užíval.“
Harley za kolo
Graemovi trvalo několik let, než se vůbec začal snažit dostat se zpět do normálního života. Byl to pomalý proces, ale cyklistika se ukázala být velkým pomocníkem.
„Mojí velkou motorku, superbike, jsem vyměnil za Harleye, a ten jsem po čase vyměnil za kolo! Během mého návratu k cyklistice jsem objevil i svět skládacích kol od značek Dahon, Brompton a Bike Friday. Představa toho, že dojedu na kole na vlak nebo autobus, na zastávce ho složím, popojedu a pak ho zase rozložím a dojedu na něm do práce mě úplně fascinovala. A pokud máte trochu štěstí, můžete ho složit a vzít si ho s sebou do kanceláře, kde může spokojeně odpočívat vedle vašeho stolu, zatímco se sprchujete.“
Pořídil si již zmiňované kolo Dahon a začal znovu jezdit. Rychle si všimnul zvýšeného sebevědomí, stejně jako postupně se zlepšující fyzické i psychické kondice. Se skládacím kolem se mohl vydat kamkoliv s vědomím, že v případě vyčerpání může zpět domů dojet třeba autobusem. Dalším důvodem, proč se dokázal k cyklistice vrátit je i moderní infrastruktura cyklopruhů a cyklostezek.
„Můžu jezdit na cyklostezkách bez strachu z aut a můžu se tam bavit s kýmkoliv, koho potkám a budovat i sociální život. Tato příležitost ve formě propracované cyklistické infrastruktury a přijetí cyklistů ze strany řidičů mi umožnila návrat do sedla. Na těchto stezkách vyrostlo spoustu nových kaváren, takže zastavit na malé občerstvení je úplně snadné. Můžete si užívat krajinu s šálkem kávy v ruce. Městská cyklistika se pozvedla z temných a chladných časů, kdy byla vnímána jako záležitost několika šílenců proplétajících se mezi auty.“
Z temnoty k 4000 mílové charitativní jízdě
Cyklistika se stala natolik významnou součástí jeho rekondice, že se rozhodl se o tyto zkušenosti podělit a zvýšit tak povědomí o potencionálních benefitech cyklistiky na psychické zdraví. Také chtěl získat peníze pro charitu s názvem Sustrans, kteří postavili Národní síť cyklostezek (National Cycle Network), protože to přispělo k jeho návratu k cyklistice. Rozhodl se pro trasu dlouhou 4000 mil bez podpory, která vedla po pobřeží Velké Británie. Dokončení této charitativní jízdy bylo velkým milníkem v jeho procesu zotavování. Trvalo mu to čtyři měsíce strávené jízdou na kole, během kterých nocoval ve stanu. Jeho příběh od nejtemnějších okamžiků jeho života po dokončení charitativní jízdy najdete v jeho knize Riding2Recovery: a journey within a journey.
„Během cesty jsem objevil neuvěřitelná místa, kde jsem zůstal stát ohromen výhledem do krajiny, nebo jsem se prostě bavil s lidmi, které jsem potkal. Cestováním bez vnější pomoci a spaním ve stanu jsem znovu objevil dávno zapomenutý, jednoduchý život a místo, kde jsem mohl své zdraví řídit ze dne na den.“
Momentálně dělá dobrovolníka u Sustrans a zvedá povědomí o psychických problémech pomocí jeho spolku Riding2Recovery, který můžete najít i na Facebooku. Děkujeme za inspiraci Graeme!
Z tohoto silného příběhu je jasné, že Graeme se dokázal i s pomocí cyklistiky vrátit do kolejí běžného života, ale nezůstal jen u toho. Svojí cestou okolo Velké Británie inspiroval i tisíce dalších lidí, a možná mnoho z nich začalo jezdit na kole právě kvůli němu. Pokud znáte někoho, kdo se vzepřel osudu podobně jako Graeme a jízdou na kole inspiruje ostatní, dejte nám o něm vědět! Právě spouštíme kampaň #bikefluencer a hledáme další osobnosti, kterým cyklistika změnila život, a které dále inspirují k jízdě na kole i své okolí. Ta nejlepší doporučení budou zveřejněna na stránce WeLoveCycling.cz a čekají na vás i zajímavé výhry. Těšíme se na vaše příběhy!
