Nepodařilo se ji odstranit ani plánovaným operačním zákrokem na přelomu roku, přesto Ondra bez omezení závodí dál. Srdce má v pořádku a vyhlíží ještě lepší zítřky. „Do všeho jdu na sto procent a nepřemýšlím nad tím, co by se teoreticky mohlo stát. Doktoři mě ujišťují, že jsem v pořádku,“ říká 29letý cyklista Kross Racing Teamu, který dnes vstupuje do sezóny závodem dvojic Sunshine Epic na Kypru.
Můžu se na úvod zeptat, jak vám bylo vloni na závodě v Andoře, když se to stalo?
Spíš jsem byl smutný. Vedl jsem dvě kola před cílem o 40 vteřin. Na závod jsem byl ideálně vyladěn a moc jsem chtěl vyhrát. Andorra je můj závod, vždycky mi to tam sedí. Byl jsem si skoro jistý, že to můžu vyhrát, protože jsem na tom byl dobře se silami a věděl jsem, že jsem ještě schopen zrychlit. Jenže pak přišlo tohle. Asi někdo nahoře nechtěl, abych vyhrál. Byl to těžký moment.
Závod jste přesto dokončil. Nebál jste se nějakého rizika?
Já nad tím tak nepřemýšlel. Spíš mě mrzelo, že jsem přišel o vítězství. Další týden se jel svěťák v La Bresse a dojel jsem tam pátý. Ale zase úplně to z hlavy nevytěsníte. Měli jsme to tam všichni: já, trenér, doktor. Věděli jsme, že to nemůžeme nechat jen tak být, a dohodli jsme se, že problémy zkusíme po sezóně vyřešit. I když mě to potkalo jen třikrát za posledních pět let.
Když jste si po zákroku vyslechl verdikt lékařů, byl jste hodně zklamaný?
Byl, protože jsem do toho šel s tím, že se v IKEMu vše vyřeší. Ale na druhou stranu bylo dobré vědět, že je moje srdce v pořádku. Snažil jsem se na to dívat pozitivně. A dnes už to neřeším. Vracet se k tomu nechci. Asi by nebylo dobré jít na start s tím, že se něco může přihodit.
A jde to?
Jde. Mám od doktorů jistotu, že to není arytmie, která by mě ohrožovala na životě. Takže jdu do všeho na sto procent.
„Asi někdo nahoře nechtěl, abych vyhrál. Byl to těžký moment.“
Letošní sezóna je olympijská. Dá se říci, že olympiádě podřizujete všechno?
Přál bych si, abych měl stabilní formu po celý rok. Povedlo se mi to vloni a chci být takhle nastavený i letos. Rád bych se dobře připravil na všechny důležité závody. Nejen olympiádu, ale i mistrovství světa nebo můj oblíbený svěťák v Andoře.
Je pro bikera olympiáda více než mistrovství světa?
Záleží na úhlu pohledu. Já asi o trochu víc vnímám mistrovství světa. Je tam větší konkurence a uspět je těžší. Na olympiádě je to startovní pole osekané a o medaile nemohou bojovat všichni. Mistr světa vozí celou sezónu duhový dres, je hodně vidět. Ale olympiáda je zase více sledovaná širokou veřejností. Sleduje to i řada lidí, kteří se normálně o sport až tolik nezajímají. Olympiáda je prostě celosvětový fenomén a já bych tam chtěl zajet co nejlíp. Jsem v ideálním věku a rád bych se porval o co nejlepší výsledek.
Třeba Jaroslav Kulhavý získal díky olympijskému vítězství velkou popularitu. Cítíte se už taky známým sportovcem?
Ne, protože jsem nevyhrál nic velkého. Pár dobrých výsledků bylo, ale aby byl člověk známý, musí ty největší závody vyhrávat. A já věřím, že jednou ten velký závod vyhraju.
Jak moc je v dnešní době těžké urvat nějakou medaili?
Čím dál těžší. Ve Světovém poháru je mnohem těžší dostat se na bednu. Náš sport se obrovsky mění, pořád se posouvá dopředu. Je tam spousta mladších závodníků, závody se pořád zkracují, a tím pádem zrychlují. Jede se na krev od začátku do konce. Před pár lety se závodilo jinak. Ale mně ty kratší závody sedí. Rychlost mi nechybí. Ale jak říkám, na všechno se dá natrénovat. Ať je člověku 35 nebo 20, základem úspěchu je hlava. Jak to nemáte dobře nastavené, je zle.
Vy to očividně máte nastavené dobře…
Docela se o mentální stránku zajímám. Čtu dost knížek a rád bych teď před olympiádou vyzkoušel i mentální koučink. Abych tomu dal úplně všechno. Četl jsem knížku od Mariána Jelínka, která mě hodně zaujala. A jsem v kontaktu s Petrem Vakočem, jenž mě s panem Jelínkem snad propojí, protože s ním nějakou dobu spolupracoval. Byl bych za to moc rád, jeho názory se mi líbí.
Máte za sebou i roční angažmá v elitním silničním týmu Bahrain Merida, v jehož dresu jste startoval i na Tour de France. Jak toto období hodnotíte?
Vůbec jsem si to neužíval. Odchod na silnici byl víceméně vynucený. Byl jsem často hodně unavený. Člověk pořád řeší stravu, aby byl co nejlehčí do kopců. Závody byly dlouhé a pro mě to bylo stresující. Do půlky etap jsem šel unavený a neměl jsem z toho žádnou radost. Víc mě bavily jednorázovky, ale byl jsem spíš jezdec na Grand Tours, slušný vrchař. Jsem rád, že jsem zpátky u biků. Silniční cyklistika mě baví jako trénink, rád si střihnu i nějaký závod, ale radši mám horská kola.
Jak dlouho chcete dělat cyklistiku na vrcholové úrovni?
Nedělám dlouhodobé plány. Když budu zdravý, budě mě bavit trénink, tak můžu jezdit třeba do čtyřiceti. Cyklistika mě baví. Když je koníček i způsobem obživy, tak je to přece fajn.
Jste už cyklistikou zabezpečený?
Moc ne. Měl jsem nějaké trable s manažerem, přišel jsem kvůli tomu o dost peněz, ale už je to za mnou a nechci se tím stresovat. Život jde dál. Od roku 2018 jedu nanovo.
Jak po sportu nejlíp relaxujete?
Snažím se trávit čas s přítelkyní. Máme oba rádi dobrou kávu, dobré jídlo. Občas vyrazíme do restaurace nebo si něco dobrého uvaříme doma.
Vy taky vaříte?
Někdy udělám večeři. Když jsem byl v Brně od devatenácti sám, musel jsem se naučit starat sám o sebe. Něco zvládnu. Máme rádi jednoduchá jídla – ryby, brambory, rýži, zeleninu.
S přítelkyní vás letos čeká jeden poměrně zásadní krok, svatba…
A už se na to moc těším. Bude hned po sezóně 3. října. Přál bych si, aby sezóna vyšla skvěle, a svatba bude krásná třešnička na dortu.
Očima experta
Karel Martinek, sportovní lékař a Cinkův trenér
V obecné rovině můžeme konstatovat, že arytmie se u sportovců občas objevují. Jsou arytmie, které člověka mohou ohrožovat na životě, ale také typy, jež smrtelně nebezpečné nejsou. Některé se mohou objevit mnohokrát za rok, jiné třeba párkrát za život. Ideální je, když arytmii zachytí EKG, protože pak se dá určit, o jaký typ se jedná.
Ale zhruba u 90–95 procent sportovců se na to takto nepřijde, takže pak se musí provést zákrok, na kterém byl Ondra – elektrofyziologická katetrizace. Při něm se lékaři snaží arytmii vyvolat a zjistit místo jejího vzniku. Když se to podaří, dá se ten okruh přerušit. Bohužel se to vždy nepovede. U Ondry se to nepodařilo, ale není to tragédie.
V kariéře ho problémy s arytmií potkaly jen třikrát – dvakrát při závodě, jednou při rozjetí. Ve Val di Sole musel závod ukončit, vloni v Andoře dojel. Přesto jsme měli povinnost mu doporučit, aby na ten zákrok šel. A je dobře, že tam byl. Sice se arytmii vyvolat nepodařilo, ale experti ho vyšetřili a slyšel od nich, že jeho srdce je v pořádku.
Samozřejmě, že určité riziko, že se arytmie objeví, tu bude vždy. Ale neměla by být nijak závažná. V přípravě nemá Ondra žádné problémy, pravidelně chodí na zátěžové EKG, které bylo vždy v normě. Kdyby tam bylo cokoli špatně, museli bychom to řešit dál.
Když vedle sebe postavíte dvacet sportovců s podobnými problémy, tak každý z nich na to bude reagovat jinak. Někdo je labilní, někdo psychicky silný. Jsou sportovci, kteří kvůli tomuto problému skončili s vrcholovým sportem. Jiný to nevnímá, důvěřuje lékařům a soustředí se na sport.
Ondra je psychicky hodně silný. Má to v hlavě srovnané, což je dobře. Ví, že chodí na pravidelné kontroly, ale pořád musí počítat s tím, že se arytmie někdy může zopakovat. Ale za sebe říkám, že v jeho případě je to riziko malé.
