Neexistuje žádný důkaz, protože nemáme globální databázi bicyklů a ani tento údaj nenajdeme v Guinnessově knize rekordů. Přesto je více než pravděpodobné, že největším zlodějem kol v historii byl Igor Kenk, narozen 7. dubna 1959. Bývalý policista a slovinský rodák se přestěhoval do kanadského Toronta v roce 1988.

Sdílet:

Oficiálně je Kenkovi připsáno 2 658 ukradených kol v Torontu a jeho blízkém okolí. Když policie prohledala jeho cyklistický obchod Bicycle-Clinic, dům a deset garáží, které si pořídil, našla přes 3 000 kol. Jeho obchod byl tak přecpaný ukradenými koly, že při vstupu byla policie zastavena hasiči, kteří kvůli bezpečnosti zakázali použít hlavní vchod a kola z vyšších poloh museli postupně pomocí lan snášet k zemi.

Igor Kenk na policejní fotografii. Bez data.

Policisté navíc našli 7 kg marihuany, kokainu a cracku a ukradenou bronzovou sošku hada a kentaura v boji. Také zatkli jeho přítelkyni a spolubydlící Jeannie Chung, která se živila jako koncertní pianistka. Excentrický Kenk miloval kromě kol i postmoderní klasickou hudbu.

Kenk byl zatčen poté, co policie zaznamenala drastický nárůst počtu ukradených kol, a tak sama několik kol nastražila. Nastražená kola zůstávala pod trvalým dohledem. Kenka s dalším mužem odhalili při krádeži, když se přiblížili ke dvěma kolům, kterým přestřihli zámky a ujeli. Kenk nepracoval sám, měl komplice. Okolím byl považován za sociálního pracovníka, který nabízel pracovní pozici ve svém obchodě osobám opuštěným nebo těm s psychickými problémy. V jeho obchodě opravovali kola, ale časem došlo i na krádeže.

Jaký měl motiv? Peníze, pochopitelně. Kenk získal pověst překupníka kradených kol a policie při nahlášení krádeže automaticky doporučovala okradeným, aby se poohlédli v jeho obchodě. Kenk poté majiteli kolo přinesl a za poplatek předal. Jako obchodník měl také licenci na provozování bazaru, která zaručovala, že jakékoliv získané kolo se po 15 dnech dostalo do jeho vlastnictví. Vše, co pro to musel udělat, bylo napsat jméno majitele a sériové číslo rámu do formuláře. Kromě licence na bazar ovšem vlastnil také licenci na prodej kovového šrotu. Policie je proto přesvědčená, že čekal na vzestup výkupních cen kovu a kola chtěl prodat do šrotu.

Sám Kenk prohlašoval, že očekával obrovské omezení v dostupnosti fosilních paliv. V tomto apokalyptickém světě s nepoužitelnými auty by se kola stala žádaným zbožím, a on díky jejich zásobě novodobým králem. V jiném rozhovoru v rozhlase se zase nechal slyšet, že byl křižákem v boji proti zlodějům kol a zachráncem odložených a nepotřebných kol.

Kenk byl při popisování své minulosti velmi nekonkrétní a zmatený. Během soudu prohlásil, že býval důstojníkem slovinské policie i agentem KGB. Po skončení procesu řekl novinářům: „Jsem mrtvý muž.“

Kenk se nakonec přiznal k deseti krádežím kol a dále byl obviněn ze šesti drogových přestupků. Byl odsouzen ke třiceti měsícům ve vězení, ale strávil v něm pouze o trochu víc než polovinu této doby. Zmizel hned poté, co zazněl rozsudek. Objeven byl o deset let později ve Švýcarsku režisérem, který natočil dokumentární film o jeho životě. Film se jmenuje Inside Kenk a kromě filmu existuje i komiks s názvem Kenk: A Graphic Portrait.

Člověk, který byl nejvíc nenáviděnou osobou v cyklisticky přátelském Torontu se nakonec stal kultovní osobností. Z 3 000 ukradených kol našlo své majitele pouze 450 bicyklů.

Tato stránka používá cookies

Více informací o zpracování Vašich osobních údajů na jejich základě a o Vašich právech naleznete v Informaci o zpracování osobních údajů prostřednictvím cookies a jiných webových technologií. Níže můžete udělit souhlas se zpracování osobních údajů rovněž pro uvedené účely / uvedený účel.