V Guangxi se jede rovně, sprintuje a diváci tančí s draky. Sedmý ročník tamní tour je posledním závodem letošního seriálu World Tour a krom Pavla Nováka, který na opačný konec světa vyrazil se svým Movistarem, budou na startu i někteří nesmrtelní.
V sobotu dokončili v Itálii závod Kolem Lombardie, poslední monumentální klasiku roku, pak sedli do letadla a honem vyrazili do Číny. Tour of Guangxi je jedním z nejpodivuhodnějších míst, kam může profesionální peloton zavítat.
Je polovina října, třicet stupňů a před závodníky šest dnů závěrečného vypětí sezony. Od roku 2017 uzavírá kalendář World Tour, jenže s Lombardií má společné snad jen to, že se na obou akcích závodí na kolech. Zatímco italská klasika patří k evropskému cyklistickému folkloru, Guangxi působí jako výprava do úplně jiného vesmíru.
Tlumočník a žádné experimenty s jídlem
Týmové autobusy? Zapomeňte. Každý tým má tlumočníka, který pomáhá i s tak prostými úkoly, jako je nákup kávy. A u hotelových bufetů mnozí raději sáhnou po tuňákovi než po místních specialitách. Experimentovat se zažíváním na konci sezony není ideální, zvlášť když se člověk nechce pouštět do boje se svými útrobami ani s výsledky antidopingových kontrol.
Startovní pole postrádá největší hvězdy, ale nechybějí Tom Pidcock, rychlí Olav Kooij a Paul Magnier ani vrchař Juan Ayuso, který se taky o víkendu pral s Lombardií. Z hlediska kvality jde spíše o okrajový podnik nejvyšší série, který však vyniká právě svou odlišností. Kulisy netvoří vinice a Alpy, ale spíš pole cukrové třtiny a rýže, bambusové plantáže a zalesněné vápencové kopce.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Čínská kapitola profesionální cyklistiky nevznikla náhodou. Závod se zrodil z dohody Mezinárodní cyklistické unie UCI s nadnárodní skupinou Wanda v roce 2016 a místní úřady se před premiérou nedržely při zemi: nechaly vybudovat na 600 kilometrů silnic a přetřít fasády 35 tisíc domů. Aby se udělal dojem.
Ambicí bylo rozvíjet cyklistiku v zemi, která dokáže soustředit obrovské finanční i organizační prostředky na vybrané projekty. Vychovat vítěze Grand Tour proto nemusí být utopie, zatím však potenciál výrazně převyšuje skutečný dopad závodu na domácí cyklistickou kulturu. V zemi s více než miliardou obyvatel zůstává silniční cyklistika okrajovou záležitostí a tradici budovanou v Evropě po generace nelze vytvořit přes noc.
Tour má ale i své stinné stránky. Cesta evropských týmů a doprovodu představuje zhruba osmnáct tisíc kilometrů tam a zpět, takže první cenu za uhlíkovou neutralitu nejspíš nezíská. Sportovní dramatičnost zase omezuje převaha hromadných dojezdů, k nimž nahrávají čtyřproudé silnice, dlouhé rovinky a relativně málo zatáček.
Guangxi nabízí zážitek
Bezpečnostní opatření jsou ovšem nepřehlédnutelná. V pravidelných rozestupech kolem padesáti metrů stojí podél trati placení dobrovolníci v červených čepicích. Ať už závod projíždí městem, nebo krajinou, kde široko daleko nic není. Místy vznikají hned tři vrstvy bariér: kovové zábrany u silnice, policejní páska a další konstrukce, která drží diváky deset metrů od závodníků. Peloton tak projíždí koridorem, v němž je izolovaný od těch, kvůli kterým se sport pořádá.
Tour of Guangxi dokáže být podivná, přehnaná, organizačně svázaná i sportovně předvídatelná, zároveň však nabízí zážitky, které se z evropského kalendáře vytratily nebo se v něm nikdy neobjevily.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Její význam možná nespočívá v souboji s největšími závody sezony. Ale v otevírání dveří do země s obrovskými zdroji, rychle se rozvíjející infrastrukturou a stále ještě zárodečnou profesionální scénou. Závod vysílá celostátní televize CCTV a na TikToku nasbíral přes 110 milionů zhlédnutí.
To jsou zatím jen první kroky, z nichž ale může vyrůst nová generace závodníků i fanoušků. Do té doby zůstává čínská tour jednou z nejneobvyklejších teček za World Tour, kde člověk nikdy přesně neví, co přijde za další zatáčkou. Pokud vůbec nějaká přijde.