Ulice Barcelony patří cyklistům. Největší závod světa už sice španělskou půdu navštívil, ale katalánská metropole se v kulisu slavnostního Grand Départ Tour de France promění prvně v historii. Pro Barcelonu to ale nebude úplně nová zkušenost. Moc se to neví, ale nejslavnější katalánský klub – FC Barcelona – má za sebou pozoruhodnou cyklistickou minulost. Takovou, ve které figurují Pep Guardiola, vítěz Tour de France Pedro Delgado, motorka v kopci i sen dostat barcelonské barvy jednou až na Champs-Élysées.
Když letos na jaře Jonas Vingegaard po triumfu na Volta a Catalunya zavítal na Camp Nou a vyměnil si dres s krajanem Andreasem Christensenem, středním záložníkem Barci, působilo to jako milé setkání dvou světů. Fotbal a cyklistika se přece nepotkávají příliš často. Ve skutečnosti se jejich cesty protnuly už dávno.
Nesmrtelný dream team na kolech
Psal se květen 1992. FC Barcelona právě slavila první triumf v Poháru mistrů evropských zemí. Ronald Koeman rozhodl finále ve Wembley a „Dream Team“ trenéra Cruyffa se stal nesmrtelným. Oslavy však neskončily v ulicích ani na stadionu. O několik týdnů později se přesunuly na silnice vedoucí ke klášteru Montserrat, posvátné hoře Katalánska.
Fotbalové hvězdy tehdy nasedly na silniční kola a společně s profesionálními cyklisty vyrazily na přibližně šedesátikilometrovou trasu. V pelotonu nechyběl čerstvý vítěz Vuelty Melcior Mauri ani Pedro Delgado, který o čtyři roky dříve ovládl Tour de France.
Zatímco pro cyklisty šlo o pohodovou vyjížďku, pro většinu fotbalistů představoval výjezd na Montserrat nečekané utrpení. „Ptali se mě, jestli je cyklistika opravdu tak těžká. Odpověděl jsem jim jen: Ano,“ smál se Mauri.
Největší krizi prožíval tehdy jednadvacetiletý Josep Guardiola. Na příliš malém kole se marně snažil udržet v háku, v prudkých pasážích bojoval s každým metrem a před statisíci fanoušků, kteří lemovali silnici, jen těžko skrýval bolest. Právě Guardiola se ale nakonec stal hlavní postavou celého dne.
Pep totiž v závěru využil pomoci doprovodné motorky, aby získal náskok před spoluhráčem Hristem Stoičkovem. Cílovou čáru sice projel jako první, jenže radost netrvala dlouho. Po protestech byl výsledek přehodnocen a vítězem se stal obránce Albert Ferrer, který absolvoval celý výjezd bez cizí pomoci. Guardiola si alespoň odnesl cenu za vítězství na rychlostní prémii.
Multisportovní Barcelona chtěla tým pro Tour
Příběh Barcelony a cyklistiky ale pokračoval i po skončení slavné Cryuffovy éry. Když se v roce 2003 stal prezidentem klubu Joan Laporta, rozhodl se obnovit tradici multisportovní Barcelony. Vedle basketbalu, házené nebo hokeje na kolečkových bruslích dostala šanci také silniční cyklistika. Sportovním ředitelem nově vzniklého týmu do 23 let se stal právě Melcior Mauri. A plány byly odvážné. Barcelona chtěla vychovávat mladé talenty a jednou vybudovat profesionální tým schopný závodit na Tour de France. Realita však byla mnohem tvrdší.
Mauri rychle pochopil, že konkurovat zavedeným stájím znamená investice v řádu milionů eur. Projekt sice pomohl několika mladým jezdcům do profesionálního pelotonu, mezi nimi i pozdějšímu mistru světa na dráze Sergimu Escobarovi. Po třech sezonách ale skončil. V roce 2006 klub cyklistickou sekci kvůli nedostatku financí škrtl.
Když tedy v sobotu vyrazí z Barcelony peloton Tour de France, nebude to pro město jen další velká sportovní událost. Bude to nenápadná připomínka příběhu, na který se téměř zapomnělo. Příběhu o době, kdy se hráči Barcelony potili ve stoupání na Montserrat, Pep Guardiola fixloval s motorkou a vedení klubu věřilo, že jednou bude se Starou dámu „randit“ tým nesoucí slavné modročervené barvy.
Sen se nikdy nenaplnil, Tour de France se do Barcelony přesto vrací. Možná i jako připomínka, že spojení nejslavnějšího fotbalového klubu světa s cyklistikou je mnohem hlubší, než se na první pohled zdá.
