Bitva, co pulzuje napětím. Milán-San Remo, úvodní Monument sezony, už dávno není nudou. Očekávání související se závodem se projevuje už několik týdnů. La Primavera bývala nudná, ale nyní? Má kouzlo. Drama. Napětí. Co učinilo nejdelší klasiku tak sexy?
La Primavera minulosti? Zapnuli jste televizi, peloton se sunul podél pobřeží a čekalo se. Dlouho se čekalo. Diváci zbaštili oběd. Dali si kávu. Pak dezert. Schrupli si. Pak dvě minuty na Via Roma – a najednou bylo po všem.
Právě tohle čekání bylo pro mnohé problém. Nejen pro fanoušky u televize, ale i hvězdy v pelotonu. Legendy jako Jacques Anquetil nebo Felice Gimondi kritizovaly chaos, nervozitu a nebezpečí. Jiní mluvili rovnou o nudě. Jenže pod touhle slupkou se vždy skrývalo něco jiného: závod, který se nedá zkrotit.
La Primavera se dá jen prožít
Pro ty, kdo Milán–San Remo opravdu chápou, nikdy nešlo o profil trati. Šlo o pocit. „Je to legenda. A nesmíte s ní manipulovat, jinak ztratí kouzlo,“ říká Marc Madiot, šéf sestavy Groupama-FDJ. „Byl to závod mých dětských snů,“ vzpomíná Alessandro Petacchi, vítěz z roku 2005. „Jedna z nejkrásnějších klasik. Je to závod primárně určený pro sprintery, ale zároveň ponechává prostor a svobodu i pro vrchaře. Takže i jezdec jako Tadej Pogacar, specialista na Grand Tour, může vyhrát,“ dodává Vincenzo Nibali, šampion z roku 2018.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
La Primavera se nedá vysvětlit. Jen prožít: 300 kilometrů, které se mohou rozhodnout kdekoliv. Na Cipresse. Na Poggiu. Ve sjezdu. Nebo klidně o hodinu dřív, když foukne vítr nebo zaprší. Dost možná už na Passo Turchino, když bude sjezd mokrý.
„Ostatní závody si žádaly kreativitu a improvizaci. Ale Milán-San Remo postrádal napětí. Byl nudný. Z pěti Monumentů rozhodně nebyl tím, který jsem si vyznačil v kalendáři ke sledování. Ale teď? Je to jiné,“ tvrdí Michele Bartoli, pětapadesátiletý Ital, co vyhrál Lombardii, Lutych i Kolem Flander. La Primavera mu nikdy štěstí nepřinesla. Jel ji jedenáctkrát, nejlépe byl pátý.
Proč se nic neděje podle plánu?
Důvod změny? Tadej Pogačar. Najednou už nejde o to, jestli se dojede na sprint. Jde o to, kdy a kde se pokusí roztrhat závod. A jestli to vůbec jde.
Slovinec – fenomén Monumentů jako Flandry (2x vítězství), Lutych (3x) a Lombardie (5x) – tady naráží. Dvakrát byl třetí. Jednou čtvrtý, jednou pátý. Vždy blízko. Ale nikdy vítěz. A právě tahle nenaplněná touha lídra UAE Emirates XRG dává závodu nový rozměr.
S Pogačarem se nic neděje podle plánu. A při závodě Milán-San Remo už vůbec ne. Je to strhující. Syrové. Je to sexy! Bita o milimetry. O zatáčky ve stoupání i ve sjezdech v závěru. Psychologická hra, kdo se ukvapí. Nebo nejlépe přečte slabost soupeře.
Festival útoků velkých favoritů, které se snaží přežít sprinteři. Někdy odpadnou. Jindy přežijí. Jako Jasper Philipsen v roce 2024, kdy se i přes ohromující útoky Pogačara sprintovalo o vítězství ze skupiny dvanácti závodníků.
„Mnozí v Milán-San Remo objevili novou lásku. Je neurčitý. Nepředvídatelný,“ přemítá Alessandro Pettacchi.
Může Milán-San Remo vyhrát kdokoliv?
Všechno by nebylo možné bez ještě jednoho závodníka. To Mathieu van der Poel, nizozemský fenomén sestavy Alpecin PremierTech, učinil s pomocí Pogačara bitvu La Primavera tak sexy.
Jednatřicetiletý závodník dokáže přežít všechno – a pak explodovat ve správný moment. Duel Mathieu van der Poel-Tadej Pogačar definuje nynější éru.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
A proto už zase Milán-San Remo sledují všichni. Klame tělem jako krásná žena. Má napětí. Nepředvídatelnost. Nic není jisté. La Primavera nepatří jen sprinterům. Ale ani vrchařům. Ani klasikářům.
Jasně, jsou zde dva superfavorité. Tadej Pogačar chce vyhrát poprvé. Mathieu van der Poel chce vítězný hattrick. Ale vyhrát může kdokoliv. Jasper Philipsen. Isaac del Toro. Mads Pedersen. Prostě kdokoliv. Pokud vydrží dost dlouho. Milán-San Remo nechává všechny strašně dlouho v nejistotě. Ale pak přinese extázi radosti a poukaz na nesmrtelnost. Nicméně jen jedinému z těch mnoha, co tolik touží dobýt La Primaveru. Proto je nemožné úvodní Monument sezony nemilovat.
