Její kariéra letí závratně ke hvězdám! V cyklistickém pelotonu je přitom vlastně zelenáč. Daniela Hezinová hrála od dětství hokej. Střílela góly, tvořila šance. A dokonce tak skvěle, až se dostala do reprezentace U16. V době pandemie covidu zkusila cyklistiku. A jízda v sedle ji učarovala, že se z nadějné hokejistky postupem času stala cyklistka.
Má za sebou dvouleté angažmá v nizozemském týmu Grouwels-Watersley R&D Road Team a už teď je jisté, že její kariéra v pelotonu nabere další strmý růst. Má podepsanou dvouletou smlouvu do Team Picnic PostNL, který je v nejvyšší kategorii ženských týmů World Tour! Proč zvolila právě nizozemský tým? A z jakého důvodu neřešila výši kontraktu?
Jak se Daniela Hezinová dostala k hokeji?
Na bruslích jsem stála od čtyř let, od šesti jsem hrála hokej s kluky v Lounech. Většinou jsem byla centr. Dávala jsem i góly, ale víc jsem brankové situace tvořila. Ale byla jsem multisportovní dítě. Rok jsem hrála tenis, zkoušela jsem i fotbal, jezdila jsem na koni, dělala jsem atletiku. Ale hokej byl největší držák.
Kdy nastal zlom, že jste si vybrala kolo?
Hokej jsem hrála do pandemie covidu, byla jsem v reprezentaci do šestnácti let a přicházely i nějaké nabídky do zahraniční. Když vypukla pandemie, zavřely se stadióny a mohlo se sportovat jen venku. Kolo jsme měli v rodině. Táta jezdil v Lounech, bratranci taky. Zkusila jsem pár tréninků, venku byla zima a učaroval mi cyklokros. Našla jsem v něm jiskru. A rozhodla jsem se pro kolo. Bylo mi něco mezi čtrnácti a patnácti.
Vaše cyklistická kariéra nabrala poměrně strmý vzestup a v osmnácti máte v kapse kontrakt ve World Tour. Co to pro vás znamená?
Jeden ze splněných cyklistických snů. Zároveň mi to přináší spoustu klidu, protože vím, že mám na dva roky jisté angažmá. Ale jsou tam i trochu obavy, protože skok z juniorské kategorie do nejvyšší divize ženské cyklistiky je obrovský. Ale oni mají vše plně pod kontrolou, brali mě jako talentovanou závodnici, která se bude učit a první rok pro mě bude v první řadě o sbírání zkušeností. Rozhodně nechtějí, abych objela co nejvíc závodů a jezdila na výsledky. Všechno je promyšlené.
Takže vás z Picnic PostNL sledovali delší dobu?
Watersley je takový spřátelený tým Picnic PostNL. Ne úplně jejich development tým, ale hodně nás sledují. Co jsem se dozvěděla, v mém případě nerozhodovaly jen výsledky, ale všechno okolo: třeba moje chování v závodech a taky, že jsem týmový hráč.
Pomohlo vám, že jste poměrně brzy odešla do Nizozemska? Jak jste to vůbec zvládala? Sama v cizí zemi, v 17 letech…
Byl to taky jeden z milníků. Já s tím žádný zásadní problém neměla. Jak jsem hrála hokej, odmala jsem měla v hlavě vizi, že v patnácti odejdu kvůli sportu do Ameriky. To se nakonec nestalo, vybrala jsem si cyklistiku, ale byla jsem nastavena na život v zahraničí. Takže to bylo celkem v pohodě. Rychle jsem se adaptovala.
I na život v Nizozemsku bez přátel a rodiny?
Díky telefonu jsme mohli být s rodinou v denním kontaktu. Problém byl, že jsem nebyla plnoletá, tak nějaké věci museli zařizovat rodiče. Ale jinak jsem takový vlk samotář a řadu věcí zařídím i sama. Bydlela jsem v týmovém baráku s řadou dalších holek. Bavila jsem se i s Adamem Seemanem, který tehdy působil v development týmu Picnic PostNL. Postupem času jsem si našla novou kamarádku, Polku Marii Okrucinskou. A stalo se z toho jedno z největších přátelství v mém životě. Dokonce jsme spolu byly na dovolené.
Jak Daniela Hezinová zvládla komunikaci?
Už když jsem do Nizozemska odcházela, mluvila jsem celkem dobře anglicky. A za poslední dva roky jsem se ohromně zlepšila. Teď už zkouším i holandštinu, učím se základy. Určitě to zatím není na plynulou konverzaci, ale nějak se už domluvím. Mají hodně zvláštní skladbu vět, pro nás to moc nedává smysl. Ale dělám pokroky.
Budete se muset po přestupu stěhovat do jiného města?
Dosud jsem bydlela v Sittardu v areálu Watersley, teď se stěhuju, ale jen více do centra města, kde má baráčky nový tým. Každý, kdo má zájem, tam může bydlet.
Jste ráda, že zůstáváte ve stejné zemi, stejném městě?
Samozřejmě, zjednoduší to spoustu věcí. Město znám jak svoje boty, Holandsko se mi moc líbí, zvykla jsem si na zdejší mentalitu.
Co už jste s Picnic PostNL zvládla?
V úvodu prosince jsem absolvovala soustředění ve španělském Calpe. Dorazila jsem na něm v solidní kondici. Po dovolené jsem se pozvolna vrátila do tréninku. Jezdila jsem lehce na kole, běhala, hrála tenis, chodila do posilovny.
Jaký je vlastně ženský tým Picnic PostNL?
Z toho, co jsem mohla zatím poznat, tak moc fajn. Super prostředí, dobrá parta. Hodně se hraje na to, že jsme tým, taková ta správná týmovost je nad nějakými jednotlivci. Když se oznámilo, že přestupuju, některé holky už mi psaly, že se na ně můžu s čímkoliv obrátit, když budu potřebovat pomoci. Tým je hodně mladý. K největším hvězdám patří Britka Pfeifferová, která byla třetí při Roubaix 2024 a má dobré výsledky i z dalších klasik. Holanďanka Vinkeová získala minulý rok bílý dres na Tour de France, v sestavě je i výborná Italka Ciaboccová. Ta byla druhá na mistrovství Evropy a čtvrtá na mistrovství světa v kategorii U23.
Tuší Daniela Hezinová program pro první sezonu ve World Tour?
První rok bude velký důraz na adaptaci. Změn bude přece jen hodně. Výhledově bych se asi měla víc zaměřovat na klasiky s více kopci jako Flandry nebo Lutych. Základ mám do všeho, umím slušně zaspurtovat, ale fyziologií jsem spíš klasikář až vrchař. Samozřejmě se musím hodně učit a ve všem zlepšit.
Vnímáte už nyní velký skok?
Je to neuvěřitelné. Z prvního třídenního srazu se zkoušením oblečení a materiálu jsem byla docela vykulená. Všechno je uzpůsobeno každému na míru, dostanu kola, všechno oblečení, to v minulém týmu nebylo. Hodně se uleví rodičům, kteří mi museli pomáhat. Měla jsem peníze jen z toho, co jsme si vyjely na závodech. Teď jsem dostala i regulérní plat.
Řešila jste hodně finanční podmínky?
Určitě ne. Myslím, že první kontrakt by nikdy neměl být o penězích. S manažerem jsme si řekli, že nechceme podepisovat kontrakt kvůli platu, ale abych měla co nejlepší podmínky se dál rozvíjet. To Picnic PostNL splňuje dokonale.
Jak vlastně hodnotíte uplynulou sezonu?
Byla jsem sedmá na Evropě, přišly i další slušné výsledky, ale čekala jsem, že bych mohla něco vyhrát. Desítku jsem jezdila celkem stabilně, vybojovala jsem první UCI pódium v závodě Druivenkoers-Overijse, kde jsem byla třetí. To je nová juniorská verze Brabantského šípu.
