Tuhle se ho kdosi zeptal, jak to vlastně má s motivací, se svěžestí do každé další sezony. Za ty roky, co Tadej Pogačar musí plnit své mediální povinnosti spojené s hvězdnou kariérou, už svůj diplomatický slovník vybrousil k dokonalosti. Odvětil: „Vždycky existuje prostor ke zlepšení. Chci zkoumat, jak můžu být ještě lepší a kam až se můžu dostat.“
Slovinský cyklistický čáryfuk lyoni počtvrté vyhrál Tour de France, popáté klasiku Kolem Lombardie, druhé Flandry, třetí Lutych–Bastogne–Lutych, nemluvě o druhém duhovém dresu. Nutně se tak musíme ptát, co ho může po takové náloži prvních míst hnát pořád dopředu. Jedna věc tu přeci je. Výzva, s níž koketoval už jednou, ale nakonec před bezprecedentním počinem upřednostnil něco, co už tu jednou bylo.
Tadej Pogačar: Nepotřebuji být posedlý
Žádnému jezdci se nikdy nepodařilo vyhrát Giro, Tour i Vueltu v jedné sezoně, on na to někde v koutku mysli myslí. „Můžete vyhrát všechny tři Grand Tour?“ vyslechl si zase jednou a se svou nepředstíranou mazaností se pokusil vyhnout přímé odpovědi. Namísto toho Tadej Pogačar odpověděl otázkou: „V jedné sezoně?“ Poté, co vyhrál čtyři žluté dresy a jeden růžový, mu nic nebrání v tom, aby se jednou převlékal i na Vueltě, závodě, který jel zatím jen jednou (3. v roce 2019).
Otázkou ale skutečně je, zda je schopen takového výkonu v průběhu deseti měsíců. „Nevím, muselo by se to probrat s vedením týmu a se všemi ostatními jezdci. Protože si myslím, že není úplně fér jet všechny Grand Tour, když máme tolik dalších kluků, kteří jsou schopní je vyhrát. A nepotřebuji být tím posedlý, mít neuhasitelnou žízeň po vítězstvích. Nechci myslet jen na sebe a na své výsledky.“
Jedna věc je chtít, další otazník se však vznáší nad proveditelností takové šílenosti. Protože se ale Pogi nebojí nikoho a ničeho, pronesl: „Myslím, že to jde.“ A opět vykouzlil lehce lišácký úsměv, protože nejenže ví, že je schopen spolknout devět týdnů Grand Tours, ale někde v hlavě má i tento sen.
Podle Jeroena Swarta, šéfa výkonnostního úseku týmu UAE Emirates XRG, „se o tom občas bavíme, ale nic konkrétního. Myslím, že pro cyklistu jeho úrovně je to skoro mytická záležitost. Je možné vyhrát tři Grand Tours v jedné sezoně? Samozřejmě, že o tom přemýšlí a my taky, ale zatím nic není naplánováno.“
V tomto roce se to ale jistě nestane, protože už na začátku prosince odhalil Pogačar svůj program a čekají ho klasiky, které chce znovu vyhrát (Strade Bianche, Kolem Flander) nebo teprve dobýt (Milán–San Remo, Paříž–Roubaix). Lze si však představit, že jakmile získá pátý titul z Tour de France, jeho vedení mu ke konci kariéry povolí uzdu.
Zůstává nenasytným objevitelem
A i když tvrdí, že ho nezajímají historické knihy, zůstává nenasytným objevitelem. Vyhledává závody, které ještě nikdy nevyhrál, ale i kombinace, jež se nikomu nepodařily, jakkoliv byli předchůdci blízko.
Nutno podotknout, že až do roku 1995 se Vuelta jezdila na jaře a jen těsně před Girem, a ne v září, což zkomplikovalo plány Kanibalovi jménem Merckx či Bernardu Hinaultovi. Merckx poskládal čtyři Grand Tour během dvou sezon (Giro a Tour 1972; Vuelta a Giro 1973); Bernard Hinault má tři v řadě (Giro 1982, Tour 1982 a Vuelta 1983), zatímco Chris Froome vyhrál Tour a Vueltu v roce 2017 a Giro v roce 2018.
V současné cyklistice je trojkoruna technicky možná. Fyzicky na to Pogačar teoreticky má, protože není aktuálně silnějšího závodníka. Složitější to asi bude mentálně. Takovému projektu musíte obětovat celou sezonu a nepobíhat kolem jiných závodů. Což možná nakonec nebude ta nejzábavnější sezona. Zvlášť ne pro kluka, co se na kole chce pořád hlavně bavit.
Pokud to ale někdo dokáže, tak Tadej Pogačar. Ostatně tak to zopakoval i Christian Prudhomme, ředitel Tour de France, když byl na toto téma dotázán: „Všechno, co si u jiných nedokážeme představit, je s ním jiné. Dlouho jsem říkal, že jsem měl rád požehnanou éru Eddyho Merckxe, protože jsme vídali závodníky od března do října – a to se s Pogačarem vrátilo. Nejsem lékař ani trenér, ale když vidíme, jak vyhrával v roce 2025, není to iluze.“
