Rok, kdy prolomil bariéru. Poprvé v kariéře vyhrál závod světového poháru! Český biker Ondřej Cink se ve čtyřiatřiceti letech dočkal vysněného úspěchu. Ovládl závod mužské elity při závodě horských kol v olympijském cross country na trati v Leogangu. „Euforie v cíli byla okamžikem, který odčinil dřinu celé kariéry. Jednoznačně největší úspěch mého sportovního života,“ vrací se k okamžiku z úvodu června 2025.
Ondřej Cink vypravuje v rozhovoru pro WeLoveCycling o boji s věkem, proměně přístupu k testování, konkurenci, tréninku, budoucnosti i plánech nejen pro nejbližší sezonu.
Bude další sezona snadnější s vědomím, že jeden triumf ze světového poháru už máte?
Určitě ne. Spíše to bude každým rokem těžší a těžší. Konkurence roste. Trénink se zdokonaluje. Mladí kluci umí kolo mnohem lépe ovládat než kdysi. Jsou lepší technicky. Obecně se sport zdokonaluje. Problém je i můj věk. Každopádně výsledek mi dal hodně velkou motivaci a další chuť do práce. Když člověk zažije euforii z vítězství jednou, chce ji zažívat znovu. Zapomene na svůj věk a nepřemýšlí nad tím, že by měl končit.
Dva dny po Mikuláši oslaví Ondřej Cink pětatřicáté narozeniny. Je pro bikera tohle číslo překážkou?
Hodně odpočívám. Dodržuji zdravý životní styl. Snažím se využít každou volnou chvilku a věnovat ji regeneraci. Hledám nejrůznější vychytávky, abych byl zdravý. Protože když jsem zdravý, dokážu závodit na špici.
Prozradíte, které vychytávky se osvědčily?
Hodně používám terapii červeným světlem. A moc se mi osvědčilo otužování. Prvně jsem s ním experimentoval už před šesti lety. Jenže nikdy jsem nevydržel. Ale minulý rok bylo těch problémů tolik, že jsem se rozhodl následně v zimě otužovat systematicky. Vydržel jsem a skutečně byl méně nemocný. Letos jsem začal už v říjnu. Rozhodně se mi zlepšila imunita, lépe spím, jsem mentálně silnější. I proto jsem v barelu s ledovou vodou každý den.
Existuje teplotní hranice, kdy už Ondřej Cink do ledové vody nevstoupí?
Vlastně už ani nerozlišuji teplotu. Vydržel jsem nedávno tři a půl minuty doslova v ledu, který jsem si musel ráno rozbít, a pak kolem mě plaval. Jednou jsem seděl v barelu, padal sníh… Manželka mi říká, že jsem v tomhle směru magor. Když se oteplí a jsou venku třeba dva tři nad nulou, vydržím delší dobu. Jde o výstup z komfortní zóny. Hodně jsem posunul i psychickou odolnost. Nemám problém absolvovat trénink na kole, pokud mrholí. Když je minus pět, tak nejedu, abych neriskoval třeba pád nebo nějakou nemoc. Ale sychravé počasí nebo mokré podmínky mě už neodradí.
Prozradíte ambice do další sezony, v které znovu obléknete dres týmu Cube Factory?
Zažít znovu vítězství ve svěťáku. Ideálně v Leogangu, kde rád závodím. Ale nechci se na to upínat. I proto, že údajně chtějí v Rakousku měnit trať. Skvělý výsledek je dneska elitní desítka, vlastně i elitní dvacítka. Když jsem měl před patnácti lety blbý den při závodě, dojel jsem patnáctý. Kdybych měl blbý den letos, končím padesátý. Je to vážně brutální. Každopádně sám na sebe si budu vytvářet velký tlak.
A konkrétní plány?
Velkým cílem bude vítězství na mistrovství republiky v cross country ve Stupně, kde se chci vrátit na domácí trůn. Navíc můžu překonat Járu Kulhavého v počtu domácích titulů. Dělíme se historicky o první příčku se sedmi výhrami. A je to snad jediná statistika, v níž mohu být lepší. Každopádně překonat Járu na trati, která je pro mě srdeční záležitostí, by pro mě moc znamenalo.
Zmiňujete rostoucí konkurenci. Jak moc se změnilo cross country horských kol z hlediska zajištění?
Dramaticky. Posun je obrovský. Třeba v únoru jsme byli na soustředění ve Španělsku. Jeden den jsme řešili jenom tlumiče. Každý ladil ideální nastavení pro svůj styl. V Novém Městě na Moravě před světovým pohárem jsem na trati testoval tlumiče znovu. Měl jsem senzory na kole, data se přenášela do počítače a program vypočítává, jak se má kolo nastavit. Nikdy v minulosti jsem nic takového nedělal. Nebo jsme byli v Itálii testovat pláště. Hledali jsme vyloženě nejlepší obutí pro jezdecký styl každého z nás. Před deseti lety nic podobného nebylo. Teď se řeší každý detail.
Druhým parametrem, v němž může být Ondřej Cink lepší než Jaroslav Kulhavý, je počet účastí na olympijských hrách. Momentálně máte shodně oba čtyři starty.
Pátá účast v bojích pod pěti kruhy mě moc láká. Prvně jsem jel v Londýně. Pak v Riu, v Tokiu a v Paříži. Kdyby se mi podařilo udržet výkonnost a kvalifikovat se do Los Angeles, šlo by o splněný sen. Jde o velký cíl.
Budete tou dobou ještě oblékat trikot sestavy Cube? Pomohl úspěch v Leogangu k dlouhodobějšímu kontraktu?
Měl jsem kontrakt na rok s roční opcí. Došlo automaticky k prodloužení smlouvy. Vlastně na základě výsledků, kterých jsem dosáhl ještě před vítězstvím v Leogangu. To už byl jenom bonus. Každopádně šlo o velký moment nejen pro mě, ale i pro značku. V centrále společnosti Cube je na chodbě zelené silniční kolo Bini Girmaye za vítězství v bodovací soutěži na Tour de France 2024. Pak časovkářský speciál Lucy Charles Barlayové, která dvakrát vyhrála na Havaji Ironmana. A teď se výstava rozrostla o třetí exponát v podobě mého vítězného stroje z Leogangu.
Očekávání týmu Ondřej Cink nepochybně naplnil na sto procent. Měl jste být vzorem pro mladé závodníky Cube Factory a přitom jste patřil výsledkově k nejlepším.
Jsem jediný starší. Kira Böhm oslavila třiadvacet, Finn Treudler dvaadvacet, Ella Maclean Howellová jednadvacet a Nikolaj Hougs dokonce jen devatenáct. Mým posláním bylo předávat zkušenosti. Ukázat cestu třeba v otázce stravování, přístupu k regeneraci. Právě s Finnem Treudlerem jsem si hodně sednul. Po sezoně mi napsal, jak moc ho těší, že jsme parťáci a kolik věcí se po mém boku naučil. I šéf týmu vyzdvihl, že jsem dobrým příkladem. Doufám, že to bude platit i dál.
Bude se příprava zásadně lišit ve srovnání s minulostí s ohledem na květnový start světového poháru?
V prosinci absolvuji soustředění na Mallorce. Leden bude klidnější. Zřejmě vyrazím na hory. Budu trénovat i na běžkách. Na konci ledna máme teambuilding v továrně Cube. Následně je v plánu týdenní soustředění celého týmu v italském Finale Ligure, které bude zaměřené hlavně na techniku. A pak pojedu na tři týdny do Španělska, abych už ladil výkonnost směrem k prvním závodům.
