Opojný návrat! Po minulé sezoně měla v hlavě černé myšlenky. I odchod ze světa elitní cyklistiky se jí hlavou honil, přestože nikdy nepřestala vyhrávat. Kristýna Zemanová, česká cyklistka a závodnice VIF Cycling, však na startu cyklokrosové sezony exceluje, a tak nejtemnější scénář zaplašila.
Ze čtyř startů v domácím cyklokrosovém poháru vyválčila čtyři výhry. Dva triumfy přidala na závodech v Plzni a slovenských Topolčiankách. Z mistrovství Evropy vydřela devátou příčku. Pak oslnila šestou příčkou při světovém poháru v Táboře. „Musím být hlavně trpělivá,“ nepodléhá euforii dvaadvacetiletá Kristýna Zemanová, která má na kontě z průběhu léta i šestnáct dnů silničních závodů. V nich slavila bronz z mistrovství republiky pohárových závodů v Židovicích a Novém Malíně.
Jaká pro vás byla první silniční sezona s týmem VIF Cycling?
Určitě je prostor zařadit více závodů na silnici. Nejpřínosnější pro mě byly etapové závody na úvod. Gracia Orlová a Tour de Feminin. Sezona na silnici byla pestřejší než v minulosti, ale určitě bych chtěla do budoucnosti jet více závodů. S cyklokrosem jsem začala už v září. Tam závody nešly podle představ. Ale ukázaly, na čem je třeba pracovat.
Doufala Kristýna Zemanová v lepší výsledky v silniční části sezony?
Jsem spokojená. Když si vzpomenu na minulý rok, kdy jsem balancovala na hraně a řešila jestli skončím… Nechtěla jsem cyklistiku opustit, protože bych odcházela jako poražená. Ale možnosti se tak zužovaly a problémy byly tak velkého rázu, že jsem měla nejhorší myšlenky. Jsem vlastně ráda, že na kole jezdím dál. A pomalu se škrábu nahoru ze dna. Všechny změny, doufám, byly správné.
Nijak netajíte, že jste velká individualistka. Akceptovala jste zákonitosti silniční cyklistiky v podobě týmové hierarchie?
Věděla jsem, že musím mít jiný přístup. A po minulém roce, kdy sezona nebyla vůbec dobrá, jsem ustoupila od mnoha svých věcí, které jsem v minulosti chtěla striktně dodržovat a lpěla jsem na nich. Trošku více jsem se lidem otevřela, aby mi mohli pomoc se zlepšit. Se sportovním ředitelem týmu Vojtou Řepou jsme na Mallorce při prvním soustředění měli hodně dlouhý rozhovor. Poznali jsme se a vzájemná otevřenost byla hned větší. Na závodech to fungovalo dobře. Nastavila jsem se tak, že komunikace je základ. Byla jsem ráda k dispozici holkám. Ale když se jelo na mě, byla jsem samozřejmě ráda.
V čem jste se nejvíce změnila?
Bylo potřeba přenastavit hlavu. Začít fungovat jinak. Jsem ráda, že jsem to zvládla. Dříve jsem si řadu věcí nechávala pro sebe, nesvěřovala jsem se nikomu. Spoustu záležitostí jsem s nikým nekonzultovala. Po minulé sezoně nicméně bylo jasné, že změna musí nastat. Takže jsem začala trénovat pod vedením Michala Bednáře. Nově mám výživového poradce.
Tvrdíte, že se škrábete ze dna. Byla situace vážně tak zlá?
Ano. Byla jsem na dně výkonnostně i psychicky. Nebyla to příjemná situace. Ale posílila mě. Otevřela mi oči. Hodně mi pomohla rodina, trenér a také zájem týmu mě povzbudil. Byly to malé věci, které ukázaly, že má smysl v cyklistice pokračovat. Nechtěla jsem po jedné nevydařené sezoně odejít jako poražená. To by nekorespondovalo s mojí povahou. Ale celý podzim 2024 a následně zimní cyklokrosová sezona představovaly hodně těžké období. A nebýt nejbližších, nevím, jak by to dopadlo.
Nebýt nabídky od VIF Cycling, už jste byla mimo cyklistiku? Dostala jste se do fáze, že kolo místo lásky vyvolávalo nenávist?
To ne. Strašně mě trápilo, jak sezona probíhá. Ale pořád jsem kolo měla ráda. Mrzelo mě, že energie, kterou jsem do přípravy investovala, přišla úplně vniveč. Ale právě proto, že kolo je smyslem mého života, hledala jsem cestu, abych mohla pokračovat.
Nikdy jste přitom nepřestala vyhrávat. Získala jste čtvrtý domácí cyklokrosový titul…
Jenže s jídlem roste chuť. A mně se čtyři roky dařilo. Jezdila jsem na domácí scéně s minutovým náskokem a najednou to tam nebylo. Spousta lidí mi říkala, že v Česku vyhrávám. Ale to nestačilo. Já chtěla navázat na výsledky ze světové scény sezony 23/24, kdy jsem jezdila v mezinárodních závodech do desítky. Štvalo mě to. Těžko jsem se s nezdary vyrovnávala. Pořád jsem se v tom hrabala, přemýšlela nad neúspěchy. Ale i díky tomu jsem šla do nové sezony jinak nastavená.
Jakých největších chyb se Kristýna Zemanová dopátrala?
Hlavní roli hrála moje tvrdohlavost. Moje ego. Chtěla jsem být lepší a lepší. Trénovala jsem více a více. A vedlo to do propasti. Tělo se vyždímalo. Přidaly se nemoci a nebylo z čeho brát. Musela jsem se úplně zastavit. Naučila jsem se, že odpočinek nesmím přeskakovat.
Není za takové situace kombinace cyklokros a silnice vražedná?
Já končila po mistrovství republiky v polovině ledna. Jela jsem k moři restartovat hlavu. Nebyla jsem moc doma. Na kole jsem měsíc neseděla. Pak proběhlo zahraniční soustředění s týmem. Pro hlavu to bylo něco nového, začala fungovat. Byla jsem opatrnější při závodech. Šla jsem do silniční sezony až v okamžiku, kdy jsem měla něco najetého.
Pořád platí, že při cyklistice se ještě věnujete studiu?
Ne. Chci zpátky do světové cyklistiky. A na světové úrovni studium s cyklistikou skloubit nejde. Po minulé sezoně jsem řešila, že budu studovat a závodit jenom v rámci domácích závodů. Konzultovala jsem vše s rodiči, přítelem, trenérem. A rozhodla jsem se sezonu ještě věnovat naplno cyklistice. A pokud by moje výkonnost nešla nahoru, tak bych zvolila variantu škola a kolo, přičemž kolo už by nebylo prioritou.
Jak si Kristýna Zemanová nastavila hranici, která dělí úspěch od neúspěchu?
Čuchla jsem si ve světě k desítce, k pětce. To se mi líbí. Vím, že to nebude úplně hned. Nejsem nastavená tak, že jeden závod bude definovat celou sezonu. Hlavní je, aby moje výkonnost rostla a výsledky se lepšily. Kdybych měla jezdit třetí ligu, začnu řešit místo cyklistiky studium. Ale doufám, že to nenastane.
Zatím musíte být s výsledky náramně spokojená. Vždyť doma jenom vyhráváte a šesté místo z úvodního dějství světového poháru v Táboře mezi elitou je skvělým startem.
Musím být trpělivá. Zatím se vše jeví dobře. Dostala jsem velkou lekci minulý rok, takže nechci mluvit o konkrétních výsledcích. Škola bude muset zatím počkat. Byť si uvědomuji, že roky mezi maturitou a začátkem studia na vysoké škole budu těžko vracet. Ale pokud mi to bude jezdit a sport mi bude dávat smysl, nechci končit.
Honí se vám hlavou myšlenky na cyklistickou top úroveň, která vás zabezpečí?
Nechci předbíhat. Kontrakt mám ještě na celý příští rok a mistrovství světa v cyklokrosu 2027. Pak budu vymýšlet co dál. Ve VIF Cycling se netají ambicemi, že chtějí holky vychovávat pro World Tour. Jestli prorazíme s týmem, nebo budeme základnou pro jiné týmy, se teprve uvidí. Letos každopádně tým VIF obrovsky vyrostl. Uvidíme, co bude za rok.
