Taky jste si toho všimli? Po odtajnění trasy Tour de France 2026 takřka nikdo neuvažoval, kdo by se mohl řadit do okruhu favoritů na žlutý dres. Místo toho se řeší, jak porazit toho hlavního a je-li to vůbec myslitelné. Stará dáma bude závodem jednoho proti všem. Obstojí Tadej Pogačar, lídr UAE Emirates XRG, a získá pátý triumf?
Možná že i samotný architekt trasy Thierry Gouvenou už je tou jednobarevnou suverenitou malinko znaven. Říká: „Momentálně mám pocit, že všechny cyklistické závody jsou postavené kolem jednoho muže – Tadeje Pogačara. Proti takovému talentu toho ale moc nezmůžeme. Snažili jsme se udržet napětí tím, že největší výzvy jsme umístili až na konec. Tak uvidíme, co se stane.“
Hlavní favorit, který má nakročeno k pátému triumfu, a tedy vstupu do historie, má jen mizivou šanci, že příští léto selže. Ale přeci jen existují trhliny v jeho dokonalosti. Když Christian Prudhomme zakončil prezentaci 20. etapy a oznámil celkové převýšení 5600 metrů, publikum v pařížském Palais des Congrès se probudilo z letargie.
Bude Pogačar obětí Alpe d’Huez?
Pokud by měl Pogačar někde padnout, pak právě na Alpe d’Huez. „Toto je asi jediný moment, kdy by mohl být v nesnázích,“ uvažoval Gouvenou. „V takové etapě si člověk nemůže dovolit slabý den, jinak bude počítat ztrátu několika minut. Už jsme ho v dlouhých stoupáních – na Granonu nebo na Loze – viděli rupnout, ale naděje je malá.“
Přesto se dá vyhlédnout pět klíčových momentů – od týmové časovky přes záludnou tranzitní etapu až po dlouhá alpská stoupání, kde by mohla Visma, tým Pogačarova arcirivala Vingegaarda, prosadit svoji taktiku.
1. etapa, Barcelona, (týmová časovka, 19 km)
Past pro všechny lídry: Tento typ etapy je natolik specifický, že představuje past pro všechny – včetně Pogačara. Slovinec ji nejel od března 2023 (na Paříž–Nice), kdy tým UAE Emirates skončil až pátý, 23 sekund za Jumbo-Visma. I letos na Paříž–Nice (bez Pogačara) UAE dopadlo špatně – osmé, se ztrátou 42 sekund na Visma-Lease a Bike. Od svého přestupu mezi profesionály Pogačar absolvoval jen dvě týmové časovky: jednu v roce 2023 a tu, která otevřela Vueltu 2019. Tehdy UAE skončilo až 21. z 22 týmů, 1:07 minuty za Astanou.
9. etapa, Malemort–Ussel (185 km)
Na pohled klidná, ale zrádná: Profil vypadá nevinně. Jediný klasifikovaný kopec (Suc au May, 3,8 km – 7,7 %), ale převýšení 3300 metrů z ní dělá nečekaně těžkou přechodovou etapu. Loni se Pogačar podobně spálil v klidné etapě kolem Toulouse s pouhými 1500 m převýšení, kde 5 km před cílem spadl po kontaktu s kolem Tobiasa Johannessena. Naštěstí vyvázl s drobnými odřeninami a další den vyhrál na Hautacamu i časovku v Peyragudes. Ale bylo to varování.
10. etapa, Aurillac–Le Lioran (167 km)
Hořkost z Lioranu: Po dni volna nemusí nohy reagovat ideálně. Pogačar zde má otevřený účet, protože loni ho na stejném místě o pět centimetrů porazil Vingegaard. Slovinec sice zaútočil 32 kilometrů před cílem v Pas de Peyrol, ale Dán ho dojel v Col de Pertus a porazil ve spurtu. Tentokrát možná půjde o víc než o pár centimetrů.
14. etapa, Mylhúzy–Le Markstein (155 km)
Oběť odvety? Pogačar se na Markstein vrací tři roky po etapě, kde si v roce 2022 částečně spravil chuť po druhém místě v celkovém pořadí. Příští léto se pojede znovu po alsaských silnicích, ale tentokrát na konci druhého týdne. Krátká, ale náročná etapa (3800 m převýšení) nabídne Grand Ballon, Ballon d’Alsace i finální výstup přes Col du Haag (11,2 km – 7,3 %).
19. a 20. etapa, Gap–Alpe d’Huez (128 km) a Bourg d’Oisans–Alpe d’Huez (171 km)
Dechberoucí finále: Alpe d’Huez jednou. A pak znovu. Den před Paříží i dva dny před ní. Trasa je postavená tak, že napětí vydrží až do konce. A Pogačar, i s několikaminutovým náskokem, nebude v bezpečí. První průjezd legendárním stoupáním přijde v pátek po krátké, ale intenzivní etapě (128 km, 3500 m převýšení). O den později se pojede z Bourg d’Oisans znovu, tentokrát po úbočí Col de Sarenne, ale ještě předtím jezdce čeká Croix de Fer, Télégraphe a Galibier, dohromady 5600 m převýšení. Ideální recept na zvrat den před Paříží.
