Žádná kouzla, žádné čáry! Jen prostý trénink… Vítězil osm měsíců v roce! Bez poklesu formy. Tadej Pogačar si připsal v sezoně 2025 dvacet triumfů z padesáti závodních dnů! První už v polovině února, poslední v polovině října. Vrtá vám hlavou, jak je možné, že se lídr UAE Emirates XRG, respektive slovinské reprezentace udržel na vrcholu tak dlouho bez zakolísání?
Slovinec byl v letošní sezoně neuvěřitelně konzistentní. Bylo téměř nemožné najít slabinu v jeho formě. Snad jen v závěru Tour de France se Tadej Pogačar nezdál být stoprocentní. Spíše mentálně než fyzicky. Jenže celkový triumf z největšího etapového závodu stejně získal. Počtvrté v kariéře. K tomu připočtěte tři Monumenty. Ze třinácti jednodenních závodů World Tour ovládl osm! A pouze v jediném případě nebyl na stupních vítězů, když do závodu v kanadském Qubecu nastoupil po nemoci.
320 až 340 wattů pět hodin?
Technické možnosti elitních jezdců jsou přitom přeci stejné. Sice užívají komponenty různých značek, ale všichni mají k dispozici nejlepší materiály. Ať jde o rámy, kola, oblečení či doplňky stravy. Napříč pelotonem se všichni opírají o nejlepší trenéry, výživové poradce, mentální kouče. Proč je tedy Pogačar o tolik lepší než ostatní lídři?
Vždyť třeba Mathieu van der Poel, nizozemský lídr formace Alpecin Deceuninck, vítězí vždy jen v určitých časových blocích. A pak potřebuje odpočinek. Stejně tak Remco Evenepoel ze Soudal Quick Step nebo lídři elitních týmů jako Ineos Grenadiers či Lidl Trek.
Odpověď je zdánlivě prostá. Nejde o žádná kouzla. „Miluji trénink v zóně dvě,“ říká Tadej Pogačar, sedmadvacetiletý lídr UAE Emirates XRG. Jenže zóna dvě je pro každého přeci jen něco jiného.
Slovinec však naštěstí pro nás smrtelníky a naneštěstí pro soupeře doplnil, možná trošku netakticky, detailní čísla. „Když jsem unavený, je můj srdeční tep přibližně sto čtyřicet až sto čtyřicet pět. Když jsem svěží, tak sto padesát až sto padesát pět,“ odkrývá Tadej Pogačar. A jde ještě dál. „Moje vytrvalostní tempo v zóně dvě se pohybuje mezi 320 až 340 watty. Pět hodin takové jízdy, to úplně zbožňuji,“ prozrazuje s lehkým úsměvem.
Virální video
Fanoušci cyklistiky strnuli v úžasu. Video se stalo virálním. V krátkém časovém úseku jej viděly bezmála tři miliony lidí. Soupeři se dost možná pokřižovali a pochopili, že na vítězství v závodech, kde bude ve startovní listině Tadej Pogačar, nemají nárok.
Pět až šest hodin jízdy v kuse při takových číslech totiž pro většinu populace, včetně profesionálních závodníků, představuje intenzivní trénink, po němž ostatní potřebují důkladnou regeneraci. Jenže Tadej Pogačar si další den střihne stejnou porci znovu. Vytrvalostní trénink jede při výkonu, který je v případě ostatních cyklistů dramaticky větší, respektive v jiné zóně.
Slovincovo tělo nestávkuje. Prostě pořád trénuje. Takže když nastane stejný scénář v závodě, ostatní se vaří. Zato Tadej Pogačar jede v klidu. A když dojde na skutečně klíčový okamžik, teprve se dostává do červených čísel. Jenže ostatní se v nich už pohybují notnou chvilku. Takže když nechává Slovinec se startovním číslem na zádech „promluvit“ démony ve svých nohách, ostatní už nemají z čeho brát a jen smířlivě sledují, jak Pogačar odjíždí.
Pogačar neplýtvá energií
A pak je tu ještě jeden zásadní faktor vyplývající z mimořádné vytrvalosti. Jestliže se pohybuje Slovinec naprostou většinu času závodního dne v druhé zóně, spaluje tuky. Pro největší výdej potřebuje cukry. Takže když dojde na sólo dlouhé hodinu či více, má Tadej Pogačar pořád z čeho čerpat, protože jeho sacharidové zásoby jsou prakticky nedotčené.
Pokud se připočte dlouho zmiňovaná přednost v podobě unikátní regenerační schopnosti Pogačarova těla, pak je výsledkem monstrum na vítězství. Nebo jste snad po nějakém závodě viděli v cíli lídra UAE Emirates servaného a zničeného, s prázdným pohledem bez energie?
Tadej Pogačar po tréninku i po závodě obdivuhodně rychle regeneruje. Takže zatímco jiní cyklisté se ještě další dny vzpamatovávají z extrémního výkonu, Slovinec už znovu trénuje ve své slavné zóně dvě. Navíc povzbuzen úspěšným závodním představením. Takže je prostě extrémně konzistentní. A prakticky neporazitelný.
Nic z toho by nebylo možné, kdyby nebyl Tadej Pogačar extrémně odolný psychicky. Protože trávit denně tolik hodin v tréninku při tak vysokém výkonu si žádá mimořádnou morálku. K tomu je třeba připočíst tlak veřejnosti, sponzorů a médií. A přece je pokaždé na startu s jediným cílem: vyhrát. Nikdy se nejde jen účastnit. „Platí mě, abych vítězil,“ opakuje často s úsměvem, proč i menší závody drtí svojí dominancí.
V závodech pak zůstává klidný za všech okolností. Viděli jste někdy, že by se vztekal jako jiní lídři? Rozhazoval rukama, zahazoval kola po defektu, nakopával bidony? Veškerou energii investuje do závodění. Proto je tak dominantní.
