Nevychází z údivu. Pyšní se druhým nejlepším výsledkem české reprezentace z mistrovství světa. V roce 2021 vybojoval Zdeněk Štybar v závodě o duhový trikot na belgickém území sedmou příčku. Už bývalý profesionál sledoval s úžasem představení v Kigali, kdy Tadej Pogačar po útoku více než sto kilometrů před cílem získal druhý titul v řadě.
Na kontě má deset startů z mistrovství světa. Zažil triumfy Alaphilippa, Sagana, Gilberta či Evenepoela. Slovincovu vládu nad pelotonem už sleduje jen v roli diváka. A pokaždé zcela ohromen…
Je to jako F1 bez radiové komunikace
„Hodně zásadním bodem bitvy o zlato je fakt, že se mistrovství světa jako jediný závod profesionálů na nejvyšší úrovni v celém roce jede bez vysílaček. Kdyby je kluci směli používat stejně jako v průběhu celého roku, Remco Evenepoel by byl ve zcela jiné situaci. Při druhé výměně kola by určitě jel dál a ztratil by třeba deset sekund místo čtyřiceti. Bitva o titul by pak mohla vypadat jinak. Netvrdím, že by se dotáhl na čelo. Ale rozhodně by byl Tadej Pogačar pod tlakem.
Absence vysílaček určitě nahrála Tadejovi. Je složitější se v závodě orientovat. V jednom okamžiku byly v závodě čtyři skupiny a nikdo pořádně neví, kde má týmového kolegu. Nechápu, proč Mezinárodní cyklistická federace trvá na šampionátu bez vysílaček, když se celý rok používají. Bavíme se o závodě nejlepších cyklistů planety. Je to jako kdyby ve formuli jedna řekli před rozhodujícím závodem sezony, že se pojede bez týmového rádia.
Přitom z hlediska taktiky by se moc nezměnilo. Ve Rwandě by určitě použití vysílaček přispělo k větší atraktivitě. Remco Evenepoel totiž před druhou výměnou kola byl přesvědčený, že jeho týmové auto bude hned za neutrálním vozem. Proto zastavil. Jenže netušil, že rozhodčí mezi tím kolonu rozdělili, a tak tam vznikla mezera třicet možná čtyřicet sekund. Současně zase v autě asi netušili, že Remco bude chtít měnit kolo. Myslím, že i přes druhé místo může být nadmíru spokojený. Z prohraného závodu udělal skvělý výsledek.
Upřímně si myslím, že Tadej Pogačar byl z hlediska výkonnosti jinde. Předvedl výkon z jiného vesmíru. Bylo neuvěřitelné sledovat, že po sto kilometrech v úniku a šestašedesáti kilometrech sólové jízdy ještě v závěru zrychlil a zvýšil rozestupy. V cíli měl průměr po šesti hodinách a převýšení téměř šest tisíc metrů průměr dvaačtyřicet kilometrů. To je naprosto šílené! Desátý Tom Pidcock z Velké Británie ztratil téměř deset minut, což je obrovský rozdíl. Přišlo mi, že přitom jel pořád s jistou rezervou a kdyby potřeboval zrychlit, tak ještě zrychlil.
Když jsem viděl časovku na mistrovství světa, tak Remco Evenepoel letěl. Říkal jsem si, že možná Tadej Pogačar nebude mít ve Rwandě ideální formu. Nicméně bylo třeba si uvědomit, že Remco je na časovku prostě expert a po nevydařené Tour de France pro něj byla bitva s chronometrem vrcholem zbytku sezony. Vždyť kvůli šampionátu absolvoval na rozdíl od Pogačara i vysokohorské soustředění.
Nikdo nevěřil, že by Tadej Pogačar mohl zaútočit více než sto kilometrů před cílem. Před rokem v Curychu sice vyrazil sto kilometrů před finišem, a pak jel jednapadesát kilometrů osamocen, ale to byl jiný okruh. V Kigali byl závod mnohem náročnější. Jenže když si Tadej řekne, že odjede, tak prostě odjede. V okamžiku útoku měl ideální konstelaci. Následovali ho Ayuso a Del Toro, což jsou nejsilnější kluci posledních týdnů a současně týmoví kolegové. Navíc Remco Evenepoel měl problémy se sedlem.
Tadej Pogačar vyrovná Sagana
Když však zůstal šestašedesát kilometrů před cílem osamocen, bylo to velké riziko. Jenže Tadej Pogačar jel neuvěřitelným tempem. Vůbec neztratil odstup od pronásledovatelů. Určitě měl spočítané, jaký potřebuje výkon v posledních dvou hodinách závodu pro případ, že bude vývoj, jak jsme viděli. Jde o nejlepšího cyklistu všech dob. Přestože ho Remco Evenepoel v časovce deklasoval, vůbec slovinský lídr nevěšel hlavu. Ukázal odvahu a sebevědomí. Přitom není nijak nafoukaný, nerozhlašoval v předstihu, že si jde pro odplatu.
Naopak Remco Evenepoel udělal velkou hloupost, když před druhou výměnou čekal na auto. Měl jet dál a rozhodně neměl sesedat. Nechal se rozhodit. Sice se následně dotahoval na čelo a předjížděl kluky ze skupin před sebou, jenže už bylo pozdě. Nestalo se mu poprvé, že mu Pogačar na mistrovství světa odjel takhle daleko před cílem. Jeho frustrace byla obrovská. Na Tour mával na televizní motorku, aby jela pryč a nenatáčela ho. Tady rozhazoval rukama a kopal kolem sebe. Když se mu nedaří, je agresivní. Klobouk dolů, že si dokázal dojet pro medaili, protože po dvojí výměně kola mohl klidně zajet do depa a slézt z kola. Mentálně zvládl závěr skvěle.
Tadej Pogačar dostane příležitost vyrovnat Sagana. Za rok se jede mistrovství světa v Kanadě na okruhu v Montrealu, který bude také pro vrchaře. Myslím, že pokud bude zdravý, vyhraje třetí titul v řadě. Protože když si řekne, že chce zvítězit, prostě zvítězí. S jeho nástupy sto kilometrů před cílem je těžké vymyslet, jak ho ohrozit.
Z českého pohledu mě mrzelo, že žádný z našich reprezentantů nešel do úniku. Museli vědět, že se závod bude odvíjet přesně takhle. Proto si myslím, že měli v úvodu ukázat český dres před hlavním polem.“
