Byl jeho hnacím motorem. Pokud jej neměl před sebou, strachoval se jeho stínu za zády. Nino Schurter, excelentní švýcarský biker, velkou část kariéry bojoval s Jaroslavem Kulhavým. Média na vrcholu slávy obou borců psala o nevraživosti a nesnášenlivosti. Jaká byla realita?
Devětatřicetiletý Nino Schurter ukončil v polovině září v rodném Švýcarsku při závodě světového poháru v Lenzerheide kariéru. S deseti tituly světového šampiona, sedmatřiceti výhrami ve světovém poháru a kompletní olympijskou medailovou sbírkou. Na závěrečné party nechyběl ani o rok starší Jaroslav Kulhavý. Olympijský šampion a další fenomén světového bikingu vzpomíná na vzájemné soupeření…
První setkání
„Nino a já jsme se prvně střetli na mistrovství světa juniorů v Luganu v roce 2003. Já slavil titul, on dojel druhý. Pak se naše cesty trochu výkonnostně rozdělily a potkali jsme se na světovém šampionátu do třiadvaceti let ve Fort William na podzim 2007. Tehdy bral titul Jakob Fuglsang, Nino byl druhý a já získal bronz. Následně v elitě se naše soupeření rozjelo naplno a nabíralo na intenzitě.
Vrchol rivality byl v letech kolem olympijského Londýna, přičemž moje zlato vše akcelerovalo. Byl jsem pro něj v závodě něco jako noční můra. Byl rád, když byl na čele první skupiny a já nebyl nikde na dohled. Protože jakmile jsem byl v polovině závodu ve skupině na čele, Nino ve mně cítil nebezpečí. Rozdíly mezi námi byly minimální.“
Olympijské soupeření
„V Pekingu 2008 bojoval o bronzovou medaili s krajanem a mým kamarádem Chrisem Sauserem. O dvě sekundy slavil Nino. Já dojel osmnáctý, což nebylo nijak oslnivé, ale pořád šlo o nejlepší český výsledek v historii. O čtyři roky později jsme se střetli v Londýně.
V roce 2011 jsem měl životní sezonu. Vyhrával jsem jako kapela… Bral jsem pět triumfů v závodech světového poháru, získal titul mistra světa i Evropy. Ale první polovina olympijského roku byla nemastná neslaná. Nešel jsem do závodu v Hadleigh Farm jako favorit. Nino si nepřipouštěl nic jiného než vítězství. Celý jeho tábor byl hodně sebevědomý. Ale moje tréninky probíhaly bez problémů a byl jsem perfektně připravený. Měl jsem určitý plán pro závěr závodu v posledním těžkém stoupání, který se nepodařilo naplnit. Nakonec jsem Nina na výkonnost předjel v poslední zatáčce. Byl z toho životní triumf a pro něj jedno z životních zklamání.
Vím, že Nino tu porážku z Londýna dlouho rozdýchával. O to více motivovaný mířil do Ria o čtyři roky později. Já mu cestu za vysněným zlatem zřejmě ulehčil, protože jsem si v březnu na Kypru zlomil ruku a doháněl jsem celé jaro tréninkový deficit. Už nikdy se nedozvíme, jak by moje obhajoba dopadla, kdybych byl stoprocentně fit. Ale je to jen kdyby…“
Vzájemné (ne)přátelství
„Začátky našeho vztahu byly takové složitější. Jednou jsem někde četl, že Nino byl zosobněním jisté švýcarské arogance. Ale u diváků se postupně stal oblíbencem. Ze závodního hlediska jsme byli velcí rivalové. Hodně to dramatizovali novináři a manažeři. Ale náš vztah byl profesionální. Určitě jsme si v začátcích soupeření nevolali, ale současně bylo přehnané, když se někde objevily zprávy o nenávisti. Postupem času jsme si po velkých závodech na konci sezony vždy pokecali u piva. Byli jsme v pohodě.
A paradoxně jsme si navzájem pomohli při vyjednávání o kontraktech. Nino měl velkou zásluhu na jednom z velkých vyjednávání o mé smlouvě v týmu. Dnes jsou částky, za které se závodí, tak trochu veřejným tajemstvím. Ale tehdy se vše drželo v přísné tajnosti. Já, Nino Schurter a Julien Absolon jsme byli top trojka, co ostatní výrazně převyšovala. Nino mi řekl otevřeně, jak vysoký je jeho kontrakt, abych to mohl použít jako argument při vyjednávání a moje smlouva byla adekvátní. Týmoví manažeři byli schopní si ověřit, jestli blufujeme. Když jsem řešil první smlouvu, pohyboval jsem se do Ninovi intervence o padesát procent minus. Díky němu jsem získal lepší kontrakt. Následně jsme tyhle informace sdíleli.“
O zaslíbených tratích…
„Některé okruhy seděly více mně, jiné byly lepší pro Nina. Měli jsme rozdílné styly závodění. Byli jsme rozdílné somatotypy. Nino byl hodně dynamický, já byl spíše diesel s turbem. Nebyl jsem schopný nastoupit patnáctkrát v závodě jako on. Udělal jsem jeden dva dlouhé drtivé nástupy. Technicky jsme byli jedni z nejlepších ve světovém poháru ve sjezdech. Nino byl menší, a tak se lépe skládal na kolo do točitých pasáží. Jinde to zase sedělo více mně s ohledem na moji výšku.
Třeba Nové Město na Moravě vyhovovalo Ninovi profilově více než mně. Ale někdy jsem mu cestu za vítězstvím ulehčil. Kupříkladu při MS v roce 2016 jsem vítězství ztratil v posledním výjezdu taktickou chybou. Naopak v Lenzerheide na jeho domácí trati zase okruh seděl více mým jezdeckým schopnostem. Velký vliv měli i fanoušci. Obrovské očekávání, tlak veřejnosti… Při domácích závodech se prostředí paradoxně mohlo otáčet proti nám.“
O přívlastku legenda
„Myslím, že oba máme svoje místo v historii cyklistiky. Já byl první, kdo prorazil s devětadvacítkovými koly ve světovém poháru a mistrovství světa. A zkompletoval jsem triumfy z mistrovství světa cross country, mistrovství světa v maratonu i největšího bikového etapového závodu Cape Epic. Na druhou stranu dlouhověkost a kontinuita, kterou předváděl Nino Schurter, byla neuvěřitelná.
Já jsem nedokázal na vrcholu zůstal tak dlouho. Když se mi něco nedařilo, vybral jsem si jinou výzvu. Nino se upínal hodně na cross country. Myslím, že i trochu díky mně získal motivaci právě pro Cape Epic.“
O rozlučkové party
„O našem vztahu také svědčí fakt, že mě Nino pozval na svůj rozlučkový galavečer do Lenzerheide. Byl jsem u jeho závodu, kdy si užil ovace fanoušků, a pak na party mezi vybranými závodníky. Je zbytečné hledat výmluvnější důkaz vzájemné úcty a respektu. Řekli jsme si spoustu věcí. A protože už ani jednoho z nás nečekal další závod světového poháru, užili jsme si party stejně intenzivně, jako jsme závodili. U dvou piv nezůstalo…“
