Výjimečný debut! Jubilejní osmdesátý ročník Vuelty zahrnující 54 tisíc výškových metrů rozložených do jednadvaceti etap bude jeho premiérou na Grand Tour! Jakub Otruba v dresu týmu Caja Rural Seguros RGA završí premiérovou sezonu ve španělském týmu na jednom ze tří největších etapových závodů planety startujícím 23. srpna z Turína. „Cítím formu. Mám vybrané etapy, kdy se pokusím z úniku o výsledek,“ vypravuje sedmadvacetiletý rodák z Olomouce.
Na přelomu července a srpna absolvoval Jakub Otruba vysokohorský kemp v Andoře. Jednadvacet nocí v Pas de la Casa na hranici Andory a Francie bylo předehrou největšímu závodu života, během jehož 21 etap musí pokořit 54 tisíc výškových metrů a mnoho legendárních stoupání. V italském Turíně, kde Vuelta 2025 odstartuje, absolvoval oficiální fotografování a prvními doušky ochutnával první Grand Tour života…
Kdy jste získal definitivní jistotu nominace pro španělskou Vueltu?
Oficiálně v polovině července, ale se startem jsem počítal od poloviny května. Tým mi tehdy oznámil, že jsem v širší nominaci a že by byli rádi, kdybych jel někam do na vysokohorské soustředění. Chtěli zjistit efekt pro moje tělo. Já nikdy totiž dlouhodobě ve výšce nebyl.
Tudíž jste ještě v první polovině sezony vyrazil na individuální vysokohorské soustředění?
Ano. Byl jsem v červnu čtrnáct dnů na kempu v Livignu. Šlo vlastně o test, zda pro mě bude mít efekt tři týdny trvající vysokohorské soustředění, které absolvoval vybraný tým před Vueltou. Po Livignu jsem s nominaci už počítal.
Kdyby se u vás neprojevil po pobytu ve vysoké výšce žádný efekt, tým by vás nenominoval?
Na někoho trénink ve výšce nemá vliv. Z rozborů krve je možné určit, jak se soustředění projevuje. Někdo má hodnoty pořád stejné, ať je u moře nebo ve vysoké nadmořské výšce. V mém případě byl kemp přínosný. Hodnoty hematokritu se zvedly poměrně dost.
V minulosti jste nikdy vysokohorský kemp nezkoušel?
Ne. Ani jsem nad tím nepřemýšlel. Vždy jsem kladl důraz na stravu, na trénink, na váhu. A říkal jsem si, že až budu mít dobrou váhu, tak třeba dalším krokem může být vysokohorský kemp.
Z hlediska hmotnosti na vás tým netlačil, že je potřeba ještě váhu redukovat?
Mám třiasedmdesát až pětasedmdesát kilo. S borci pro celkové pořadí se v nejvyšších kopcích prát nebudu, takže by to bylo spíše kontraproduktivní.
Je velký úspěch prosadit se ve španělském týmu na španělskou Grand Tour?
Od sponzorů je určitý tlak, aby část nominace tvořili domácí kluci, protože hlavní partner je ze Španělska. Nakonec je v nominaci na Vueltu pět kluků ze Španělska. A Alex Molenaar, můj spolubydlící, má sice u jména nizozemskou vlaječku, ale jeho máma je Španělka a on prakticky také. Pro mě bylo trošku výhodou, že většina cyklistů v týmu jsou vrchaři do velkých kopců. Chybí rovináři, tempaři. Mě mohou využít skoro na každou etapu. Jsem hodně univerzální.
Letos jste v týmu prvním rokem a hned vás tým nominoval na Vueltu. Jste pod velkým tlakem?
Vůbec. Jdu do závodu s čistou hlavou. Není na mě žádný tlak, necítím stres. Vedení chce, abych byl vidět a celkově mě závod posunul dál. Jde o moji první Grand Tour, kterou si chci užít. Ale současně mám očekávání. Právě tím debutem jde o výjimečný okamžik.
Je pro španělský tým s licenci UCI Pro účast v osmdesátém ročníku Vuelty výjimečná?
Pro Španěly je Vuelta modla. Celý tým je nažhavný. Budeme mít k dispozici kitchen truck, takže nejsme závislí na jídlech v hotelu. Vlastní kuchař a stravování podle výživových poradců na míru je super. Při ostatních závodech v roce tuhle vymoženost nemáme. Jinak ale celý tým funguje ve standardním režimu.
Pronikl jste během osmi měsíců v Caja Rural Seguros RGA do tajů španělského jazyka?
Domluvím se v pohodě. Trošku zádrhel nastává třeba při večeři, když spustí všichni najednou. Jak jsou kluci z různých koutů Španělska, je to lehce komplikované. Část je z Katalánska, další členové týmu jsou z Baskicka, někteří z oblasti kolem Valencie. A každá lokalita má svůj jazyk. Někdy je to jako kdyby se měla polština používat v Česku…
S jakými ambicemi vstupuje Jakub Otruba a jeho tým do Vuelty 2025?
Být hodně vidět. Nemáme lídra na celkové pořadí. Chceme být v únicích a pokusit se vyhrát etapu nebo ideálně etapy. Náš hlavní čas přijde po týmové časovce. Pak následují v těsném sledu dvě hodně těžké horské etapy, kde by se mělo celkové pořadí hodně rozdělit. Následně bude šance, že úniky dojedou až do cíle.
Vytipoval jste si etapy, které by vám mohly sedět?
Půjde o zvlněné dny. Devátá, jedenáctá, patnáctá a šestnáctá etapa. Nicméně od stolu se snadno vybírá. Je mi jasné, že už jenom bitva o účast v úniku bude extrémně náročná.
Máte tři bronzové medaile z republikového mistrovství v časovce a jeden titul. Líbí se vám časovky v itineráři Vuelty?
Jako první je na řadě týmová časovka, což bude hodně těžké. Kluci v týmu jsou vrchaři a pojede se jenom po rovině, což nám moc nenahrává. Sice jsme při soustředění v Andoře trénovali na speciálech, ladili jsme sjíždění a řešili pozice každého jednotlivce ve vláčku, ale budeme to chtít hlavně důstojně objet. Pak je v programu ještě individuální časovka osmnáctý den závodu ve Valladolidu, která se mi hodně zamlouvá. Sedmadvacet kilometrů na městském okruhu, není extrémně technický. Myslím, že nebude moc lidí mít zájem jet úplně hranu tři dny před koncem. Máme nové časovkářské speciály, které jsme byli testovat na dráze a vše je vyladěné. To je určitě další šance se ukázat.
Organizátoři na počest jubilea vyšperkovali trať mnoha legendárními kopci jako je Angliru či Bola del Mundo. Máte některá ze stoupání v itineráři najetá?
Mám najetá přesně tři… Byli jsme s týmem před Vueltou na vysokohorském soustředění v Andoře a projížděli jsme si dvě z etap. Jinak vůbec nevím, co mě čeká. Samozřejmě podle mapy, ale osobní zkušenost nemám.
Vuelta je vyhlášená extrémní vrchařskou náročností. Pro vás půjde o debut na Grand Tour. Nahání vám program a skladba etap strach?
Já vždy v kopcích jezdil solidně, takže se nebojím. Nemám strach, že bych neměl Vueltu zvládnout z hlediska náročnosti. Spíše může být problém, abych nenastydnul, nebyl nemocný nebo třeba neměl nějaké střevní potíže. Toho se bojím. Ale jestli budu zdravý a všechno půjde bez pádů, formu mám dobrou.
Pátral Jakub Otruba po informacích u některého z krajanů, kteří mají se španělskou Grand Tour zkušenosti?
Řešil jsem to s Pavlem Bittnerem, který na Vueltě debutoval minulý rok. Letos jel Tour de France, tak mohl srovnávat. A říkal, že Vuelta je horší, protože v pelotonu není tolik sprinterů a grupetto se tvoří horším způsobem a logicky je o dost menší, tudíž si mám dávat pozor, abych v případě problémů nevypadnul z poslední skupiny. Ale snad na tyto starosti nedojde.
Vueltu často provází extrémně vysoké teploty. Se závoděním v takových podmínkách problém nemáte?
Až do loňska jsem ve vedru hodně trpěl. Ale od ledna se věnuji heat tréninku. Dvakrát třikrát v týdnu třicet až čtyřicet minut. Zapnu si přímotop v sauně nebo v koupelně. Už jsem takhle absolvoval přibližně sto hodin tréninku. Šlapu, dokud se střed těla neohřeje na osmatřicet stupňů. A efekt je veliký. Při červnových závodech, když bylo vážně pekelné vedro, jsem měl pocit, že ve srovnání s konkurencí mám výhodu. Závodění ve vedru mi přestalo vadit. Hodně jsem se zlepšil. Vuelta se sice pojede hodně na severu Španělska, ale i tak jsme nic nepodcenili jako tým. I během soustředění v Andoře jsme si na poslední kopec natáhli vždy dvě pláštěnky a pěkně nabalení vyjížděli k hotelu.
Studoval jste, koho ostatní týmy nominovaly a kdo proti vám bude stát?
Přehled mám, ale nijak se velkými jmény nestresuji. Startovní listina je extrémně kvalitní. Od březnového Paříž-Nice už mi všechno přijde jenom jako další velký závod. Zažil jsem tam etapy, během nichž sněžilo, foukal vichr, lilo jako z konve. Člověk se hodně učí. A závody mě posouvají. Program na nejvyšší úrovni se nedá ničím nahradit.
Změnily vás zkušenosti ze závodů na nejvyšší úrovni v dresu Caja Rural Seguros RGA?
Úroveň je děsně vysoká… Když jsem byl loni na závodech ve Francii s ATT Investments, tak se sice závodilo rovněž od startu do cíle. Ale vyjeli jsme na kopec a zůstalo ve skupině deset lidí. Tady se jede doraz a na kopci je v balíku sto lidí. Hodně jsem se posunul i z hlediska sjezdů. Když jsem v minulosti absolvoval těžký závod, nebylo třeba řešit poziční jízdu, protože na čele moc lidí nezůstávalo. Když jsem na prvních závodech v dresu Caja Rural viděl, jak se jezdí sjezdy v balíku na téhle úrovni, tak člověk ví, že buď jede stejným tempem, nebo začne brzdit a udělá si závod ještě těžší. Takže jsem ve sjezdech zrychlil. Ale necítím se ohrožený, přestože jsou to větší bomby, než jsem byl zvyklý. Je to příjemnější než na menších závodech, kde jsou často kluci, kteří nemají kolo tolik pod kontrolou.
