Neschází jí nic z toho, co mají i její slavnější sestry: jako Giro a Tour se táhne přes 21 etap, měšec jejích prize money cinká podobně zlatým tónem jako ten italský nebo francouzský, na startu se mačkají hvězdní závodníci coby strůjci dramat. A přeci si už navždy Vuelta, jejíž 80. ročník odstartuje v sobotu 23. srpna z Turína, ponese přídomek „ta třetí vzadu“. Je spravedlivý a vůči poslední Grand Tour roku uctivý?
Jonas Vingegaard s námi asi souhlasit nebude, protože do Španělska přiletí s nejvyšším odhodláním. Právě ale Vingegaardova účast v třetí Grand Tour sezony potvrzuje to, jak se Vueltě občas přezdívá – závod druhé šance. Tedy místo, kde si mohou napravit reputaci ti, kterým Tour nebo jiné vrcholy sezony tolik nevyšly.
Je Vuelta jako cena útěchy?
Platí to i pro taková jména, jako jsou právě lídr týmu Visma (pro něhož je i druhé místo na Tour de France považováno za neúspěch), O’Connor a Almeida zklamaní tamtéž, nebo Landa padlý a pochroumaný už v květnu na Giru. Nebo si snad myslíte, že je jejich motivace jiná, že tady má jejich sezona vygradovat? Není, Vuelta je jejich plán B.
Pro mnohé je místenka na Vueltě spíš za trest. Zvlášť dnes, kdy cyklistická globalizace roztáčí závodní kola ž v lednu (v Austrálii nebo na Blízkém východě) a přelom srpna a září pro mnohé představuje už osmý/devátý měsíc šichty. Tehdy toho mají tak akorát a představa dalších tří týdnů je odstrašující.
Mnozí z nás už to pamatovat nebudou, protože to byla realita minulého tisíciletí. Tehdy Vueltě patřil titul zahajovací a nikoliv poslední v řadě z Grand Tour. Od zrodu v roce 1935 (Tour 1903, Giro 1909) bývala španělská tour prvním vrcholem závodního roku.
Kdysi byla první, ale téměř čistě španělská
Bitvy o titul král Španělska se odehrávaly v dubnu a květnu, ale cosi v závodě kolem Pyrenejského poloostrově pokulhávalo – konkurence. Na Vueltu se koncentrovaly skoro výhradně španělské týmy a pro všechny ostatní se stala jen tréninkovým závodem k těm důležitějším, co měly teprve přijít.
To byl hlavní důvod termínové revoluce, pro kterou se v roce 1995 rozhodly Mezinárodní cyklistická unie UCI a pořadatelská skupina Unipublic. Jednou provždy se tvář závodu a jeho pozice v hierarchii mezinárodního cyklistického kalendáře změnila: už ne jaro, ale nově srpen a kousek září.
A tehdy se Vuelta stala tou třetí, nejen chronologicky, ale i z pohledu významu, prestiže, renomé. Tou odsunutou na konec. Taky proto význam závodu a s ním obsazení během let kolísaly, což vedlo k úvahám, co je toho příčinou. Zdali právě přesun na konec roku, kdy se už únava cyklistů kumuluje. Nebo že i fanoušek už je cyklistikou po velkých bitvách o žlutý dres saturován.
Zpravidla pro úzkou skupinu cyklistů
Možná se na pozici podepsalo i to, že Vuelta je zpravidla určena úzké skupině závodníků, kterým nevadí jak kruté a časté kopce, tak rozpálené Španělsko na konci prázdnin. Na druhou stranu stále představuje Vuelta důležitou přípravu na mistrovství světa, které se obvykle jezdí na podzim.
Ať je její postavení jakékoliv, zůstávají lidé, kterým španělská Grand Tour zatím nedává spát. Protože teprve pak dostanou definitivní razítko na svoji výjimečnost. Ano, bavíme se o muži, který vyhrál už všechno i opakovaně, ale jehož letošní Tour natolik vyšťavila, že poslal do Španělska omluvenku.
Tadej Pogačar potřebuje i Vueltu vyhrát, aby bylo jeho konto úspěchů bez vad na kráse. Jen ještě neví kdy. Už loni, kdy vyhrál nejprve v květnu Giro a měsíc poté i Tour, měl takové choutky. Namísto červeného dresu, což by byl bezprecedentní počin, protože všechny tři Grand Tour v jednom roce ještě nikdo nikdy nevyhrál, se Slovinec vydal za tím duhovým.
Nic to ale nemění na tom, že i tu třetí Grand Tour musí na své pouti k dokonalosti vyhrát. Jen letos ještě dá přičichnout jiným.
