Uchvácen nasazením od úvodní etapy. Stejně tak výkony, které předvedl Tadej Pogačar v Pyrenejích či na Montmartru. Zdeněk Štybar prožil po letech Tour de France znovu hodně intenzivně. Řadu etap doprovázel jako ambasador We Love Cycling, další zase komentoval pro britskou televizi. „Vidělli jsme nejhezčí bitvu o žlutý trikot za mnoho desítek let, nikdo mi to nevymluví,“ říká rázně borec, který v roce 2015 vyhrál na nejslavnějším etapovém závodě planety etapu.
„I s odstupem jsem z Tour de France 2025 nadšený. Závodníci z pelotonu budou mluvit možná jinak, ale pro fanoušky se jednalo o krásný závod. Pořád se něco dělo. Bylo to jako sledovat jednadvacet jednorázovek. Nevím o jediném dnu, v němž by se nejelo naplno. Viděli jsme bitvy o únik, pády, kopce nejrůznějších profilů, v nichž se tvrdě bojovalo, etapy na větru… Nejnudnější byly paradoxně extrémně těžké dny v horách atakující pět tisíc výškových metrů, kdy se jednalo spíše o old school cyklistiku. Ale jinak šlo o intenzivní cyklistiku plnou taktických bitev.
Dominantním závodníkem byl Tadej Pogačar. Rozhodl závod vlastně do prvního volného dne. Když pak vyhrál etapu na Hautacam, jel v takovém udržovacím módu. Osobně jsem očekával, že vyhraje etapu na Mont Ventoux. Zasloužil si ji. Ale tady UAE Emirates udělali z mého pohledu jedinou taktickou chybu za celý závod, kdy měli vpředu Solera a Sivakova. A následně se ukázalo, že sjet únik není v silách zbývajících členů sestavy. Na druhou stranu bychom neviděli jedno z nejemotivnějších vítězství celé Tour de France 2025, kdy Valentin Paret-Peintre vyhrál jako jediný Francouz etapu, navíc po třiadvaceti letech na Mont Ventoux. Jednalo se přitom o vzpruhu pro celý Quick Step poznamenaný odstoupením Evenepoela.
Tadej Pogačar rozšiřuje pole působnosti
Do budoucnosti nevidím nikoho, kdo může slovinského lídra UAE Emirates XRG porazit. Problém pro ostatní cyklisty je, že Tadej Pogačar rozšiřuje pole působnosti. Nejde jenom o kratší stoupání, kde je třeba výbušnost. On je skvělý v krátkých kopcích, v dlouhých kopcích, v časovce, porazí klidně Van der Poela ve sprintu, sedí mu závody charakterově podobné klasikách jako je Milán-San Remo či Flandry. Jezdí skvěle takticky. Pohybuje se výborně na větru. Vlastně nemá slabinu. Nejde přitom jenom o otázkou skvělé formy, vynikajících nohou, ale i psychickou sílu.
Jonas Vingegaard udělal všechno, co mohl. Stejně jako jeho tým Visma Lease a Bike, který nakonec slavil dvě etapová vítězství a ovládli soutěž týmů, což je dokumentuje, jakou měli sílu a stejně na UAE nestačili. Druhé místo je pro dánského cyklistu maximum. Nebyl lepší ani v kopcích, ani v časovce. Prostě v žádném ukazateli, který rozhoduje Tour de France. Letos nebyl způsob, jak vyhrát celý závod. Tadej Pogačar neměl jediný špatný den. Snad jedině, kdyby zůstal hned v prvním týdnu při některé z větrných etap někde vzadu a nabral ztrátu. Pak by závodil jinak. Ale fakt, že byl na špici, jen svědčí o jeho výjimečnosti.
Neměli bychom říkat, že máme v pelotonu kluka, který se přibližuje a překonává Merckxe. Tadej Pogačar je totiž na vlastní úrovni. Dominuje a vyhrává takovým způsobem, že si to každý musí užívat. Co předvedl v Paříži při závěrečné etapě, bylo ohromující. Sice nevyhrál, ale šlo o demonstraci lásky k cyklistice. Z jeho akce bylo patrné, jak závodění miluje. V neutralizovaném závodě šel nositel žlutého trikotu lídra do obrovského rizika, kdy mohl spadnout a utrpět zlomeninu nebo jiné zranění. Mohl se zašít někde v grupettu po boku týmových kolegů a vychutnávat si průjezdy přes Montmartre. Ale chtěl prostě závodit. Bylo vidět, jak ho kolo baví a má cyklistiku rád.
Moc by mě zajímalo, co se dělo v průběhu třetího týdne, kdy mi přišel Tadej Pogačar až trošku znuděný. Nepochybně byl unavený. Ale je na úrovni, že pokud se rozhodne vyhrát etapu, vyhraje ji. Má neuvěřitelný motor. Jeho jediným nedostatkem, pokud to tak lze říct, že nešetří energii. A možná mu vedení týmu UAE Emirates řeklo, že pojedou defenzivně. Chtěli, aby šetřil síly. Třeba kvůli Vueltě a dalšímu programu, to je těžké spekulovat. Možná si nechtěli proti sobě popudit celý peloton, protože si umím představit, že mohl klidně vyhrát sedm etap. Mohlo se stát, že je zastavil vlastní tým. Představení v Paříži jasně ukázalo, že měl chuť dál útočit a riskovat. Ale v těch předešlých etapách slovinského cyklistu něco brzdilo.
Bittner a Vacek budou pro Česko vyhrávat etapy
Dvě velká překvapení Tour de France jsou pro mě Florian Lipowitz z Red Bull Bora Hansgrohe a Oscar Onley z Picnic PostNL. Nikdo určitě nečekal, že budou do poslední etapy bojovat o stupně vítězů. Jednalo se o překrásný souboj, který je příslibem pro budoucnost. Vidět tak talentované kluky na špici největšího závodu je velice příjemné z hlediska dalších let. Přitom je třeba si uvědomit, že Tadej Pogačar oslavil čtvrtý triumf z Tour de France v pouhých šestadvaceti letech, takže nás čekají v budoucnosti mimořádně atraktivní bitvy.
Pro tuzemské příznivce cyklistiky zase bylo fajn vidět, jak závodí Pavel Bittner. V dresu Picnic PostNL nebyl z debutu vystrašený, bojoval v určených etapách o vítězství. Líbila se mi jeho nebojácnost. Dojel pátý a čtvrtý, škoda pádu v sedmnácté etapě, která mohla být pro něj. Měl jsem dlouho vnitřní pocit, že pojede dobře v Paříži. Ale déšť závod hodně změnil. I tak jsme viděli českého závodníka, který bude vyhrávat etapy na Tour de France. O tom jsem přesvědčený. A když ještě postavíme na start Tour de France Mathiase Vacka z týmu Lidl Trek, máme se coby čeští fanoušci na co těšit.
Právě Mathiasův týmový kolega Jonathan Milan slavil triumf v bodovací soutěži Tour de France 2025. Při premiéře v závodě vyhrál dvě etapy. A udělal dvě velké chyby, kvůli nimiž se musel o zelený trikot strachovat. V jedné etapě si nechal odjet padesátičlenný únik, v další zase třicetičlenný. Kdyby si naskočil do skupiny a bral body ze sprintů v průběhu etapy, měl klid. Nicméně zaslouží poklonu. Při Tour 2017 jsme měli v Quick Stepu Marcela Kittela. Vyhrál pět etap, jel v zeleném trikotu Škoda Auto. Jenže sedmnáctou etapu v horách nedokončil.
Jonathan Milan se tak zapsal do historie. Dokázal dojet do Paříže, což je v případě úspěšného sprintera klíčové. Mathieu van der Poel ani Jasper Philipsen, které jsem na zelený trikot favorizoval, závod nedokončili. A obhájce prvenství Biniam Girmay byl letos v jiné pozici. Spurty byly odlišné, vyloženě rovinaté. V takových nemá proti Milanovi šanci. A pak tu byl faktor Tadej Pogačar, který klidně mohl mít i zelený trikot. Kdyby vyhrál dvě horské etapy, měl by o čtyřicet bodů více. A všechno by se vyvíjelo jinak. Tři trikoty v jediném roce, to je meta, kterou určitě měl v hlavě. Ale v UAE se rozhodli jinak, proto je zeleným šampionem Jonathan Milan.“
