Ne tou nejdelší, bezmála 26kilometrovou a taky profilově nejpřívětivější stranou od Sault. Ani od západu z Malaucène, která měří 21,2 kilometru. Ale hezky pěkně od Bédoinu tak, jak to mají profíci „nejraději“. Nejprudším, Starou dámou nejčastěji využívaným a taky nejobávanějším úbočím hory Mont Ventoux bude Tour de France ve své 16. etapě stoupat.
Které z přízvisek už jste zaslechli? Obr Provence? Plešatá hora? Nebo snad znáte slova Jacquesa Goddeta, bývalého pana ředitele Tour de France, který jako první našel kuráž a Mont Ventoux postavil závodníkům do cesty? Ten řekl: „Ventoux je nakloněná poušť. Sahara z kamenů.“ A měl pravdu, je to milovaný, vzývaný i nenáviděný vřed na tváři Provence.
Nikde poblíž se totiž netyčí žádný jiný vrchol, jen tento solitér, vápencový monolit, který právě tím své ego jen ještě dál nafukuje. Co je pozoruhodné, z Malaucène – odkud je stoupání pravidelnější, ale taky méně opěvované – je kopec o tři metry vyšší než z Bédoinu (1909 versus 1912 metrů). Ale jak to, když obě končí na stejném místě pod věží? V tu chvíli místní přiloží ukazovák ke rtům a zašeptají: „C’est comme ça.“ Tak to prostě je. Je to jen jedno z tajemství hory, kdy zmatek ještě umocňují sami pořadatelé Tour de France, protože v jejich propozicích stojí zase úplně jiný údaj – 1910 metrů. Takže kde je pravda?
Vítr, co sfoukne auto ze silnice
Má se za to, že Ventoux je zkomoleninou galského výrazu pro sněžný vrchol, jak se ostatně zdáli čepice na vrcholu hory jeví. Z názvu je ale jasně čitelné francouzské pojmenování pro vítr – vent, a tedy větrná. Nic nestojí mezi touto horou a severem Afriky kdesi v dáli odděleným Středozemním mořem. Uragán má tedy dost prostoru nabrat cestou k Ventoux na obrátkách. Meteorologové s varováním v hlase tvrdí, že poryvy větru na vrcholu můžou dosahovat rychlosti až 320 kilometrů v hodině, takže viděli, jak to sfoukává i auta ze silnice.
V roce 2016 museli kvůli větru amputovat část etapy Tour a cíl umístit k Chalet Reynard daleko pod vrcholem, protože 100kilometrové poryvy by vrchaře lehké jako pírka odnesly neznámo kam. Ale i bez těch několika závěrečných kilometrů hory měla etapa šmrnc, když Froome ve žlutém, ale bez kola běžel po svém karambolu k cíli v urputné snaze odvrátit katastrofu.
Jen málo pohledů v cyklistice je tak ikonických jako ten na bíločervený stožár na vrcholu meteorologické stanice. Její prapředek tu vyrostl už v roce 1882 a vedle svého původního významu během let přijala i roli televizního vysílače.
Co bylo pro budoucnost Ventoux ještě podstatnější, že tou dobou taky začala vznikat silnice z Bédoinu. Budovali ji tři roky a dnes je z bezpečnostních důvodů od listopadu do března zavřená. Celoročně jsou kolem ní připravené žluto-černě pruhované kovové sloupky pro případ, že by měl přijít nečekaně sníh. Ale hned od otvíračky tudy začíná téct proud cyklistických poutníků, pro něž je Mont Ventoux posvátnou a taky vytouženou metou.
Finále Mont Ventoux? Oslepující vápencové moře
Cestou musejí polknout 21,4 kilometru a 1588 metrů převýšení, tedy sklon 7,6 % v průměru s maximem 13 procent. Horská chalupa Chalet Reynard ve výšce 1423 metrů je posledním dotekem civilizace, za zatáčkou pokračuje příběh v měsíční krajině. Odtud zbývá ještě 6 kilometrů a 500 výškových metrů napříč oslepujícím vápencovým mořem.
A tady naplno zakusíte, proč se Ventoux říká větrná hora. V předposlední zákrutě, 1830 metrů vysoko svítí z cedule nápis: Col des Tempêtes. Kopec bouří. Tam se uragán snaží dobyvatele hory srazit z kola.
Poprvé byl provensálský obr v cyklistickém závodě použit během Circuit du Mont Ventoux v roce 1935. Trvalo ale dalších 16 let, než si ji prvně propůjčila i Tour de France, tehdy ze strany od Malaucène. Teprve v ročníku 1958 se pořadatelé odvážili na vrcholu načrtnout i cílovou čáru, kam jako první a pak i celkově do Paříže dorazil lucemburský anděl hor Charly Gaul.
Pro ty, co tam musejí, je Ventoux od začátku do konce bubák. „Příšera,“ tvrdil Felice Gimondi. Lance Armstrong trval na tom, že ho hora nemá ráda a ne naopak, a stoupání z Bédoinu označoval za jedno z nejtěžších v cyklistickém světě. Ostatně i všemocný Merckx na vrcholu potřeboval kyslíkovou masku, jak byl vyčerpaný. A tragický příběh Toma Simpsona asi známe všichni… Obr z Provence totiž rád své návštěvníky týrá.
