Cyklistický karneval! Šílenství, které se opakuje rok co rok 14. července. Den dobytí Bastily. Den, který změnil Francii. A také den, kdy je nepřípustné nejet etapu Tour de France. Desítky tisíc Francouzů vždy obsadí trasu etapy, co organizátoři pečlivě naplánují. A věří v úspěch některého z domácích jezdců. Stejně jako samotní francouzští cyklisté doufají ve vítězství, protože triumf na tento den se pro místní hrdiny rovná pomalu triumfu z celého závodu.
Města v blízkosti trasy se vylidní. Tak jako třeba Clermont-Ferrand. Přes sto třicet tisíc lidí žije v místě, které Édouard Michelin a André Michelin proslavili založením společnosti na pneumatiky. Tři hodiny před startem desátého dějství Tour de France 2025 jsou ulice liduprázdné. Kdo nevyrazil na dovolenou míří na kopce nad městem, kde se bude odehrávat strhující cyklistická podívaná.
Den dobytí Bastily, kdy v roce 1789 odstartovala Velká francouzská revoluce, vyšel tentokrát na pondělí. Obyčejně má peloton při Grande Boucle první den v týdnu volno. „Bude se závodit! Neexistuje, aby na státní svátek byla Francie bez Tour de France,“ měl hned při plánování itineráře jasno Christian Prudhomme, ředitel Tour de France. Naposledy v roce 1994 měla Tour den France na státní svátek volno. Tedy pokud nepočítáme ročník 2020, kdy se kvůli pandemii koronaviru v červenci na francouzských silnicích vůbec nezávodilo.
Domácí vítěz na Den dobytí Bastily?
Pro Francouze je bitva o maillot jaune více než jen cyklistika. Je to jejich závod, jejich DNA. Každé léto jich tisíc kočují za karavanou Tour de France. Od dětí až po seniory. Z generace na generaci se předává láska k závodu. V nových nablýskaných obytných vozech, i ve starých přívěsech či strojích na čtyřech kolech, co patří snad více do muzea než na silnici. Přijedou k trase, rozloží piknikové stolky a židle, grilují, hodují a čekají na průjezd pelotonu. Den. Dva. Klidně tři. Podle toho, jaké etapy chtějí vidět. Na vrchařské prémie a horské bitvy je třeba vyrážet s notným předstihem.
Na Den dobytí Bastily však míří k silnicím i fanoušci, kteří normálně prožívají Tour de France pasivněji prostřednictvím zpráv a u televizní obrazovky. Sledovanost 14. července vždy trhá rekordy. U obrazovek i u silnic. Organizátoři odhadují, že se kolem trasy vždy sejde několik set tisíc příznivců. I proto si dávají záležet, aby etapa na Den dobytí Bastily byla výjimečná. Ba přímo nezapomenutelná. Tak jako vždy v historii. Když Chris Froome běžel bez kola k vrcholu Mont Ventoux, bylo to 14. července. Nebo třeba slavná jízda Lance Armstronga poskakujícího po čerstvě posečeném poli a kličkujícího mezi balíky slámy v ročníku 2003 se rovněž odehrála 14. července.
Francouzští fanoušci jsou dychtiví po úspěchu vlastních cyklistů. I proto už od rána proudí na kopce nad Clermont-Ferrand. A stejně jako jejich krajané v jiných pasážích etapy doufají, že se bude psát historie.
„Courage Kévin! Courage Julian!“
„Allez France.“
„Allez Vauquelin.“
Silnice jsou pomalovány vzkazy pro miláčky země. Vycházející hvězdu Kévina Vauquelina z týmu Arkéa i miláčka Juliana Alaphilippa z formace Tudor. Nechybí nakreslené obří francouzské vlajky. A fanoušci se předhánější v nápaditosti kostýmů. Bláznivých nápadů a diváků v nejrůznějších převlecích se najdou stovky. Po hodinách čekání, které zpříjemňuje reklamní karavana rozdávající publiku tisíce dárečků, nadešel čas cyklistické podívané.
Dvaatřicetkrát v minulosti slavil některý z domácích jezdců triumf 14. července. Ovšem za posledních dvacet jedna let jen Richard Virenque v létě 2004, pak David Moncoutié (2005) a jako poslední Warren Barguil (2017), který tehdy navíc vyhrál v puntíkatém dresu. A poslední Francouz ve žlutém na Den dobytí Bastily? Tony Gallopin v létě 2014. Tehdy ve Vogézách v předvečer státního svátku při dojezdu v Mulhouse získal žlutý dres. Bohužel pro Francii i tehdejšího lídra Cofidisu šlo o epizodní záležitost. Náskok 94 sekund na Vincenza Nibaliho se ukázal jako nedostatečný. Hned další den Francouz ve žlutém ztratil téměř pět minut. Paradoxně po volném dni Tony Gallopin vyhrál etapu…
Aby si fanoušci užili, připravil organizační tým Tour de France 2025 na Den dobytí Bastily hodně explozivní etapu. Sice jen 165 kilometrů, zato sedm kategorizovaných stoupání a celkem 4450 výškových metrů, což představuje čtvrtou nejvyšší hodnotu sto dvanáctého ročníku. „Etapa není nejtěžší, ale pojede se na plný plyn celý den,“ předvídal před startem desátého dějství Tadej Pogačar, lídr UAE Emirates a celého závodu.
A jak majitel maillot jaune řekl, tak se stalo. Od Col de Loubeyrat, první vrchařské prémie dne druhé kategorie, se jely totální bomby. Osm domácích jezdců naskočilo do úniku. Valetin Paret-Peintre, Aurélien Paret-Peintre, Bruno Armirail, Quetin Pacher, Lenny Martinez, Clément Champoussin, Alex Baudin a Julian Alaphilippe. Prahli po slávě v podobě triumfu na Den dobytí Bastily.
Lenny Martinez francouzským králem dne
Dvaadvacetiletý Lenny Martinez, rodák z Cannes, v trikotu Bahrain Victorious sprintoval na prvním vrcholu pro vítězství ve vrchařské prémii druhé kategorie. Úspěšně. Když stejným způsobem proletí přes Col de la Baraque, stává se adeptem na puntíkatý trikot. Pět bodů za triumf na prémii druhé kategorie shrábne i na Col de Charade, kde je několik desítek českých fanoušků. I francouzští důchodci se kvůli nim zvednou z křesílek, jak je atmosféra strhne. A pak na znamení obdivu zvedají palec. Stejně jako Pavel Bittner, jediný český jezdec ve startovní listině oblékající trikot Picnic PostNL.
Coby sprinter projíždí třetí vrchařskou prémii v grupettu, ale šetřit se nemůže. Na čele se jede k radosti francouzských diváků šrot. Lenny Martinez vystoupá nejrychleji ještě na Col de Berzet a Col de Guéry. Pětadvacet bodů získaných na Den dobytí Bastily jej katapultuje do čela vrchařské soutěže. Francouzi u silnice šílí. Postupně však všichni domácí jezdci z vedoucí skupiny vypadnou.
Ale fanoušci u silnice si radost zkazit nenechají. Finální výstup do Puy de Sancy je obstoupen desítkami tisíc diváků. Šílící vřavou si letí pro vítězství Simon Yates z Visma Lease a Bike. Do žlutého trikotu lídra se oblékne Ben Healy z EF Eduaction First. Poprvé od roku 1987 a triumfu Stephena Roche má Irsko muže v maillot jaune. Pro vrchařský dres si na podium vystoupá Lenny Martinez. Jeho táta Miguel vyhrál olympijské zlato na horských kolech, dědeček Mariano zase celkovou klasifikaci vrchařů na Tour de France 1978. „Tohle je pro dědečka. Slíbil jsem, že mě uvidí zářit v puntíkatém. Trpěl jsem celý den, ale nechtěl jsem skončit s prázdnýma rukama,“ vykládal v cíli šťastný Lenny Martinez.
Jeho úspěch byl i pro Francouze pohlazením, byť na vítěze ze 14. července si bude muset dál počkat. I tak místní u silnic skandovali „Vive le Tour de France.“ Ať žije Tour de France…
Titulní foto: A.S.O./Billy Ceusters
