Naleštěná, funkční, k tomu lehká, s high-endovým vybavením. Prostě vábnička pro toho, komu dělá radost špičkový materiál, který prostě jede. Vážně ale můžeme přijít do obchodu a koupit si kolo, na jakém jezdí Tadej Pogačar nebo Pavel Bittner? Jsou stejná, a přeci jiná.
Pravidla UCI stanoví, že veškeré vybavení použité v závodech, včetně kol, musí být komerčně dostupné. Výjimkou jsou prototypy. Ty je možné používat, ale jen pokud jsou ve finální fázi vývoje a budou do 12 měsíců uvedeny na trh. Jinak by mohl být jezdec dodatečně diskvalifikován.
Takže pokud chcete kolo z Tour de France, můžete si ho koupit. Připravte se ale na to, že to bude stát opravdu hodně: 300 000 korun a spíš víc. To ale současně neznamená, že kola z Tour jsou v každém ohledu identická s těmi v obchodě. Značka a model mohou být stejné, ale kola profesionálů jsou často specificky upravená dle jejich požadavků a preferencí.
Kolo s agresivním posedem nesedí každému
Základním prvkem každého kola je rám. Ty nejlepší modely, které najdete v obchodech, jsou stejné jako ty, na kterých jezdí profíci. Pokud se nejedná o nový model, který ještě nebyl oficiálně uveden na trh. Profíci mají obvykle nejlehčí a nejtužší verze rámů, a často je dostanou dřív než veřejnost. Ostatně Tour de France často bývá místem premiéry nových kol. Pokud si tedy na nové kolo chvíli počkáte, můžete si pořídit rám úplně stejný jako váš oblíbený jezdec.
Jedinou výjimkou bývá lak. Cyklisté mají často vlastní designy nebo týmové barevné kombinace. Například zlaté kolo Remca Evenepoela coby připomínka jeho zlaté jízdy v olympijské Paříži je specifické jen pro něj. Barva ale není jen o designu — standardní lak může přidat až 100 g. Výrobci se proto snaží váhu laku u profi kol minimalizovat.
I když si můžete kolo nastavit podle svých potřeb, profíci často používají agresivnější posed, tedy nižší, delší, užší. V obchodě najdete kola spíš v pohodlnější konfiguraci, vyšší řídítka, blíž k sedlu. Protože ne každý se dokáže přes zkrácené svaly a větší pupík tolik předklonit nad řídítka.
Profesionálové pravidelné procházejí bike fittingem – nastavováním pozice, denně se protahují a mají často individuálně přizpůsobené komponenty jako řídítka, představec, sedlo nebo pedály. Někdy si i vyžádají zcela individuální geometrii rámu. To je ale výsada jen těch největších jmen.
S komponenty se trošku fixluje
Velký rozdíl najdeme taky v oblasti komponentů. Zatímco vy si můžete volně vybírat přehazovačky, kola nebo pláště, profíci musí používat to, co poskytuje týmový sponzor. Občas ale jezdci diskrétně použijí jinou značku a zakryjí logo.
Například Peter Sagan používal představec Zipp, i když nebyl sponzorem týmu. Problém vyřešila černá páska přes logo. Komponenty ale bývají stejné jako ty, co jsou dostupné v obchodech. Jen profíci často dostávají nové verze dřív.
Podle pravidel UCI musí mít závodní kolo minimální hmotnost 6,8 kg. Kola jsou tak stavěná přesně na tuto hranici. Někdy jsou dokonce uměle zatížená, například pomocí hliníkových řídítek, aby limit splnila. Hliník je navíc odolnější v případě pádů, kterých je na Tour dost. Jako hobby jezdci ale nejste pravidly UCI omezeni, takže si můžete postavit i lehčí kolo. Pokud tedy unesete vyšší cenu za lehké komponenty.
Značky chtějí, aby profíci závodili a vyhrávali na jejich kolech, a tím je dělali atraktivními pro zákazníky. Proto jsou verze profi kol často k zakoupení i pro veřejnost. Jsou inspirované závodními stroji, ale někdy mírně upravené pro pohodlí běžného jezdce. Možná proto neosedláte úplný klon stroje z Tour de France, ale dostat se mu velmi blízko není vůbec nemožné.
