Malí fanoušci v cyklistických dresech na něj rozpustile pokřikují před týmovým hotelem v městečku Pellizzari, dožadují se autogramu a společné fotografie. Mathias Vacek se výkony při italském Giru 2025 posunul hodně blízko k vrcholu popularity v pelotonu elity World Tour. „Užívám si to. Závodíme přece kvůli lidem,“ usmívá se trošku nesměle dvaadvacetiletý borec formace Lidl-Trek. Pro We Love Cycling vypravuje o druhé Grand Tour v životě, snu vyhrát etapu i trikotech pro jednotlivé klasifikace, které získal či získat mohl.
„Přijížděl jsem sebevědomý. Věděl jsem, že mohu bojovat o etapové vítězství. Fakt, jak se nám daří, mě zvednul. Před posledním týdnem jsem určitě jinde, než když jsme v Albánii startovali. Ve srovnání s loňskou Vueltou mám lepší vytrvalost, jsem vyspělejší, zkušenější,“ přemítá nad proměnou dvaadvacetiletý Mathias Vacek usazený v křesílku hotelové recepce za obdivných pohledů hostů popíjejících espresso. „Škoda, že já zrovna kávě moc neholduji,“ směje se v zemi tak proslavené přípravou nápoje z kávových zrn.
Podruhé v životě jede Mathias Vacek Grand Tour. Je Giro 2025 náročnější ve srovnání s debutem na Vueltě na podzim roku 2024?
Jde to lehce. Z patnácti etap máme šest vítězství. Jsme v euforii, což hodně pomáhá. Přitom dokážeme držet koncentraci a jsme nohama na zemi. Neřekli jsme si po čtyřech výhrách, že už Giro jenom dojedeme. Pořád máme obrovskou motivaci.
Jste nesmírně uvolněný, přitom je na vás nepochybně velký tlak. Nejprve kvůli práci pro Madse Pedersena, nyní kvůli udržení jeho fialového trikotu pro lídra bodovací soutěže.
Hned první den Gira z nás spadnul tlak. Na Madse Pedersena byl kvůli zisku růžového trikotu obrovský. Vyhraná etapa a zisk maglia rosa přinesl úlevu a velké emoce, z nichž těžíme dosud. Pak jsem získal bílý trikot pro nejlepšího mladíka, Mads zpátky průběžné vedení. Jde o Giro, na které budu hodně dlouho vzpomínat. Jsem hrdý, že mohu být součástí tohoto týmu. I lidé z vedení říkají, že jde o jednu z nejlepších Grand Tour, kterou jeli.
Patnáct dnů závodění, obří porce kilometrů a výškových metrů, k tomu pár menších karambolů a jeden velký pád. Jak čelíte bolesti a únavě?
Zjistil jsem, že nejlepší je na to euforie z úspěchu. Máme v týmu neskutečnou chemii. Pro tělo je snadnější regenerovat a spát, když nejsme ve stresu. Negativní emoce na člověka působí a cokoliv narušuje odpočinek je nežádoucí. Etapy začínají relativně pozdě. Někdy přijíždíme na hotel až mezi osmou až devátou, večeře je kolikrát v deset. Je náročné dodržet spánkový režim, který je přitom základ. Už v autobuse se snažím doplnit energii, natáhnout nohy, maximálně se uklidnit. Po příjezdu jdu hned na masáž. Máme pro každého závodníka jednoho maséra. Jenom já a Verona se dělíme. Ale já mám zrovna s tímhle klukem dobrou energii. Byl se mnou i na mistrovství světa, rozumíme si. Navíc Veronu v cíli etapy vždy naloží do auta, takže při příjezdu na hotel autobusem nikdy nečekám, až bude mít prostor.
Upevnil jste výkony na Giru zásadně pozici v sestavě Lidl-Trek?
Můj status se postupně zvedá. Při Giru jsem dokázal splnit, co očekával tým i já sám. Věděl jsem, že když přijedu v dobré formě, tak výkony ve mně jsou. A odvedl jsem práci, která byla nad očekávání. Bojoval jsem o etapové vítězství, měl bílý dres, byl klíčový pro Madse Pedersena. Chtěli jsme vyhrát minimálně dvě etapy, po patnácti dnech byly čtyři. Jednou navíc vyhrál Hoole, pak Verona. Měli jsme růžový a bílý dres, Mads vládne klasifikaci sprinterů. Jako tým jsme prostě hustý…
Musel jste na úkor týmu odložit i osobní ambice?
Jsem absolutně loajální. Obětuji se pro Madse Pedersena a nesu odpovědnost i za jeho úspěch. A Mads ví, že jsem většinou byl já tím posledním, kdo mu v etapách pomohl. Byli jsme domluvení, že čtrnáctá etapa se pojede na mě. A pomůžou mi všichni. Bohužel jsme spadli a z útoku na etapu nebylo nic. Všechno má prostě svůj čas. Krok za krokem se dostávám, kam se chci dostat. Učím se od Madse Pedersena a vážím si, že právě on je mým mentorem.
Co se skrývá za pojmem učení v rámci Grand Tour?
Jak se chovat, působit jako lídr v závodě i mimo něj. Odvezu si domů spoustu nových poznatků, které jsem nevěděl. Pro závodníka je tohle jako zlato. Získal jsem zkušenosti a vím, že něco jsem mohl udělat jinak.
Budete konkrétní?
Někdy není snadné udělat správné rozhodnutí. Do poloviny Gira jsem byl patnáctý v celkovém pořadí. Možná byla chyba, že jsem v některé z etap neztratil více času, protože pak by mě peloton pustil do úniku. A při časovce bych nechytil déšť, který zmařil moje naděje. Je prostě těžká volba, jestli se držet na čele nebo zaplout do grupetta. Ale těšil mě i bílý dres. A nechtěl jsem ho odevzdat příliš lacino. Nějakou energii mě stála i snaha o celkové pořadí.
Po třetině Gira se rýsovala možnost, že Mathias Vacek bude v růžovém trikotu lídra celého závodu. Bylo to pro vás téma?
Určitě jsem neměl v hlavě, že pojedu na celkové pořadí. Ale v sedmé etapě s dojezdem na Tagliacozzo jsem chtěl získat růžový dres. Říkal jsem si, že jestli Ayuso, Roglič, Del Toro a další nebudou nastupovat, tak přežiju a získám maglia rosa. Nedopadlo to. Ale naděje byla, cítil jsem příležitost a šel po ní. Jde o přirozený instinkt závodníka. A pro mě šlo o další lekci v procesu učení. Následně jsme si s týmem řekli, že jestli budu patnáctý, dvacátý nebo sto padesátý nehraje roli.
Bude přeci jen Mathias Vacek v budoucnosti mužem na celkové pořadí?
Musel bych mít úplně jinou přípravu. Určitě je možné jet ve dvaadvaceti na vítězství z Grand Tour, ale nejde o rozhodnutí v průběhu závodu samotného. Žádá si to měsíce, spíše roky nastavení. Moje parametry jsou klasikářské. Mám sedmdesát šest kilogramů. Rozdíl proti jiným lídrům je minimálně deset kilogramů, takže jde i o čistou matematiku. Musel bych extrémně shazovat váhu, což nejde udělat během zimy. Přineslo by to spoustu otázek. Nepopravil bych se na několik sezon? Nezbláznilo by se moje tělo?
O kontrakt, který vyprší na konci roku, se každopádně po parádním představení při etapách v Albánii a Itálii strachovat nemusíte, že?
Myslím, že jsem dal manažerovi Alexu Carerovi docela dobré střelivo pro jednání… Všechno je to v řešení. Mohu prozradit, že minimálně další dva roky budu pokračovat v sestavě Lidl-Trek. Řeší se podmínky. V týmu vidí, že jsem konzistentní. Moje výkonnost roste v průběhu roku i sezonu od sezony. Patřím do špičky, tudíž moje pozice je silnější. Mohu být sebevědomý, tým má ve mně důvěru. Jdu dopředu s čistou hlavou. Mám před sebou velké věci.
