To je provokativní otázka, viďte? Jasně že to nikdo nedokáže poměřit. Taky podle jakých kritérií by se mělo určovat, která z těch mnoha, jež se od roku 1903 a prvního ročníku Tour de France odehrály, bude tou nejbrutálnější. Ale letošní Grande Boucle se právě nachází v Pyrenejích, tak si pojďme připomenout den, na který tyto hory nezapomenou.

Henri Desgrange, stvořitel Tour de France, byl vyhlášen tím, že nesympatizuje s brbláním těch, kteří do jeho závodu nastoupili. Však taky byl tím, kdo odsoudil vynález přehazovačky, kterou v pelotonu nepovolil dříve než v roce 1937.

Aubisque, Tourmalet, Aspin a Peyresourde v jedné etapě

Etapy obvykle startoval před úsvitem, tedy když bývalo ještě chladno, ale neváhal rozdělovat pokuty těm, kteří do cíle nepřivezli stejné množství oblečení, ve kterém odstartovali. A vítěz ročníku 1921 Léon Scieur si musel na záda připoutat své rozbité kolo a vézt ho tak ukrutných 300 kilometrů, aby rozhodčím dokázal, že jeho výměna byla nezbytná.

Podmínky, jimž čelili účastníci ročníku 1926 a pouti z Bayonne do Luchonu, byly ale už tak ukrutné, že podlomily i ty nejhorší z nelítostných. Byla to desátá etapa nejdelší Tour de France v historii, co měřila dnes nemyslitelných 5745 kilometrů rozdělených do 17 závodních dnů

Jakmile peloton opustil Bayonne na atlantickém pobřeží, Lucien Buysse byl osmým mužem pořadí. Více než 20 minut za lídrem závodu Gustavem van Slembrouckem. Cestou do cíle čekaly čtyři trny: Aubisque, Tourmalet, Aspin a Peyresourde, ty nechvalně proslulé vrcholy, jež tvoří takzvaný okruh smrti.

Lucien Buysse a jeho legenda

Ano, právě toto byla nejobávanější etapa v ročníku. Jestliže každý tušil, že tento den rozhodne, nikdo neuměl předpovědět, že do Pyrenejí udeří bouře. Takový den se od té doby už nikdy neopakoval, ten stvořil Buysseho legendu.

Lucien Buysse na čele pelotonu v roce 1926 při stoupání na Tourmalet. Ten den se zapsal do dějin cyklistiky. Foto: profimedia (3x)
Lucien Buysse na čele pelotonu v roce 1926 při stoupání na Tourmalet. Ten den se zapsal do dějin cyklistiky. Foto: profimedia (3x)

Déšť začal padat v Eaux-Bonnes na úpatí hory Aubisque, když za sebou muži na kolech měli 177 kilometrů. Tou dobou už držel v ruce taktovku Buysse a vrcholem projel v momentu, kdy se věci, a hlavně tedy počasí začaly stáčet k horšímu. Což je velké zjednodušení, protože ve skutečnosti se nad Pyrenejemi začali čerti ženit, z chřtánů plivali ledové krupky a cesty měnili v bahenní potoky.

I ten „studený čumák“ Desgrange byl tak pohnutý, že ve svém sloupku další den uveřejněném deníkem L’Auto psal: „Naši muži strašlivě trpěli.“ Jejich úděl přirovnával k opravdovému mučednictví. „Na Tourmaletu vznikla žumpa bahna, ve které vozidla uvízla. Stále nechápu, jak naši jezdci dokázali horu přejet. Nyní je 7 hodin večer a náš lídr Lucien Buysse stále není v cíli. Přitom etapa trvá už 17 hodin. Jak dlouho pojedou ti, co jsou pomalejší?“

Kavárna Aubisque

Belgičana Buysseho za vrcholem Aubisque dostihl Odile Tailleu a minutu náskoku si získal na vrcholu Tourmaletu. Buysse však své vedení získal zpět a jakmile se začalo šplhat na Aspin, už měl zase víc než pět minut k dobru. A když blesky začaly tancovat nad špičkami Pyrenejí, Buysse dál pokračoval osamocen přes Peyresourde do Luchonu, kde mu naměřili náskok 25 minut a 48 sekund na druhého Itala Aima. Sám Buysse stopky zastavil v čase 17 hodin, 12 minut a 4 sekundy. Žlutý trikot držel s neuvěřitelným náskokem přes 36 minut.

Závodníci pod dohledem rozhodčích provádí opravy na svých bicyklech.
Závodníci pod dohledem rozhodčích provádí opravy na svých bicyklech.

Jen 54 ze 76 mužů, kteří s odhodláním stáli na startu v Bayonne, vidělo i cílový Luchon. Mnozí vzdali. Další se schovávali v barech neschopní pokračovat. O půlnoci vyrazily pátrací čety, aby našly ty pohřešované. Kontrolní body byly zrušeny, časové limity etapy najednou neplatily. A reportér LC Royer se v deníku Le Petit Parisie ptal, jestli se „takový masakr dá považovat ještě za sport.

Jezdci byli napůl v bezvědomí, ruce zmrzlé tak, že si nedokázali po defektu vyměnit duši. Jako sochy z bláta bloumali ve dvě ráno ulicemi a hledali poslední kontrolu. Jak se sem dostali? Pěšky, nebo snad na koni? Autem, či vlakem? Nikdo neví. Toto je sport, kterému nikdy neporozumím“.

Vítězný Buysse se s cyklistikou rozloučil v roce 1930. A pak si otevřel kavárnu nazvanou Aubisque podle první hory, kterou toho roku a v tom legendárním ročníku překonal v čele. Tam dodnes stojí busta, která jeho dobrodružství i ten apokalyptický den, dost možná nejhorší v dějinách Tour de France, připomíná.