„Bude to podruhé, co v jednom dni vystoupáme dvakrát na stejný kopec,“ připomíná Christian Prudhomme, ředitel Tour de France. V roce 2013 poslal závod dvakrát do serpentin Alpe d’Huez, v roce 2021 bude v 11. etapě bezprecendentní double zkouškou výjezd na Mont Ventoux, větrnou horu vyrostlou z ničeho uprostřed Provence.
Přezdívají jí Obr z Provence. Taky Plešatá hora.
Jacques Goddet: Sahara z kamenů
Antoine Blondin, někdejší korespondent deníku L´Équipe, ji nazval kotlem čarodějnice. A bývalý ředitel závodu Jacques Goddet, který se jako první odhodlal a Ventoux umístil na trasu Tour, měl možná nejvýstižnější popis pro tuto horu s měsíční krajinou rozprostírající se kolem vrcholu. Řekl totiž: „Je to nakloněná poušť, Sahara z kamenů“.
A protože tato hora je symbolem, brali si ji do úst i další. Třeba i francouzský filozof Roland Barthes, který ji připodobnil k „Bohu zla, který si žádá oběti. Opravdový despota, jenž nikdy neodpouští slabost a účtuje si nespravedlivou taxu utrpení“.
Ale to vše byla a jsou jen slova mužů teoretiků, kteří těžkosti hory nezakusili. Těmi, kteří jediní mají právo ji soudit a odsoudit, jsou profesionálové, kterým ničila naděje a i sny. „Zlá bestie,“ pronesl jednou varovně Felice Gimondi, vítěz všech tří Grand Tour, ke svému chráněnci Marku Pantanimu, když tu v roce 2000 dostal od Lance Armstronga dárek v podobě přenechaného vítězství.
A Francouz Raphaël Géminiani coby znalec zase krotil svého týmového kolegu, Ferdiho Küblera ve chvílích, než dorazili na rande s touto ošklivou kráskou během Tour de France 1955: „Opatrně, Ferdi, vážně opatrně. Ventoux není kopec jako každý jiný.“
Švýcar moudrým slovům naslouchat nechtěl a do Malaucène po překonání vrcholu hory sjel ve stavu deliria. Vypil vychlazené pivo, snědl, co dostal, a vyrazil dál opačným směrem. Když se ho divák snažil otočit správným směrem, Kübler se na něj rozkřikl: „Jdi mi z cesty, Ferdi je nazlobený, Ferdi brzy vybouchne.“
Rekord drží Iban Mayo
Armstrong stoupání od Bédoinu označoval za jedno z nejtěžších v cyklistickém světě. Vždyť i všemocný Merckx potřeboval na vrcholu kyslíkovou masku, jak byl po výšlapu vyčerpaný. Nejrychlejší známý čas vytvořil Iban Mayo během Dauphiné 2004, který z bédoinské strany vystoupal až k meteorologické stanici na vrcholu za 55:51 minut.
Patnáct nejrychlejších časů na hoře však spadá do doby, než UCI zavedla v roce 2008 své biologické pasy. Takže nad nimi navždy zůstane viset mrak pochybnosti.
Jedna z teorií o názvu hory tvrdí, že jde o zkomoleninu galského výrazu pro sněžný vrchol, jak se ostatně zdáli vápencová čepice na vrcholu hory jeví, ale z názvu je jasně čitelné francouzské pojmenování pro vítr – vent, a tedy větrná.
Nepolevující mistral, suchý a často divoký vítr od jihu, je tu vládcem. Jeho poryvy bičují horu 130 dnů v roce. A meteorologové tvrdí, že změřili jeho maximální rychlost v hodnotě 320 km/h. Ne že byste to měli jít ověřovat, snad postačí svědectví majitele chaty Chalet Liotard na severním úbočí hory ve výšce 1432 metrů. Ten tvrdí: „Jakmile se začnou stěny chaty hýbat, vím, že venku opravdu silně fouká.“
V roce 2016 museli amputovat část etapy Tour a cíl umístit k Chalet Reynard daleko pod vrcholem, protože 100kilometrové poryvy by vrchaře lehké jako pírka možná odnesly neznámo kam. Ale i bez těch několika závěrečných kilometrů hory měla etapa šmrnc. Když Froome se žlutým trikotem, ale bez kola běžel po svém karambolu k cíli ve snaze odvrátit katastrofu.
Tom Simpson se stal obětí hory
Jedna se tu ale přeci jen odehrála a dodnes ji připomíná kamenná stéla s nápisem „Žádná hora není příliš vysoká.“ Tato slova tam nechala vytesat dcera Toma Simpsona, smutné oběti této zabijácké hory z roku 1967.
Lékař závodu Pierre Dumas toho rána před startem 13. etapy vyhlédl z hotelového okna v Marseille a pronesl: „Horko dnes bude hrozné. A pokud ti chlapci dnes sáhnou po drogách, budeme mít na rukou smrt.“
Dnes už nikdo nezjistí, jestli koktejl drog a alkoholu byl hlavním důvodem Britova kolapsu, nebo k němu jen spolu s nedostatkem vody a pekelným horkem přispěl. Jisté však je, jak ukázala poslední šetření, že zemřel už na svazích Ventoux, nikoliv v nemocnici v Avignonu, jak se snažili tvrdit organizátoři Tour.
Když se dva kilometry pod vrcholem začal Simpson potácet a nakonec se i svalil na zem, jeho poslední slova zněla: „Posaďte mě zpět na kolo.“ Bylo to jeho poslední přání, kterému nešlo dostát.
