Roztroušená skleróza? Cyklistika se ukázala jako skvělá léčba

Autor: Radek Malina

Sport miluje. Závodně běhala. Ale před čtyřmi lety Lucii Coufalové do života vstoupila nečekaná komplikace. Postupně ztrácela sílu v noze. Lékaři po počátečním tápání diagnostikovali roztroušenou sklerózu. Sport nedoporučili. Ale projektová manažerka z Prahy se vzepřela osudu a v sedle kola se vrátila do běžného života.

„Vždy jsem bývala hodně aktivní. Běh byl mojí láskou. Účastnila jsem se i závodů. Ale před čtyřmi lety jsem začala mít problémy. Od žeber dolů mě pálila polovina těla. Cítila jsem mravenčení jako když si člověk přeleží ruku,“ vzpomíná Lucie Coufalová.

„Myslela jsem, že mám zablokovaná záda. Na neurologii řekli, že jde o vyhřeznutou plotýnku. Nerada chodím po doktorech a měla jsem dojem, že jsem si vše jen vsugerovala. Jenže můj stav se postupně zhoršoval.“

Lékaři ji od sportu zrazovali

Po několika měsících začala kulhat a nebyla schopná při chůzi do schodů levou nohu zvednout. „Postupně jsem musela utnout veškeré aktivity. Když už jsem nebyla schopná přejít ani přes práh, tak mě kolegyně dotáhla do nemocnice na Karlák. Podstoupila jsem sérii vyšetření magnetickou rezonancí, lumbální punkci. A lékaři diagnostikovali roztroušenou sklerózu,“ ohlíží se Lucie Coufalová.

„Několik dnů jsem byla v nemocnici na kapačkách. Podstoupila jsem léčbu kortikoidy, která zastavuje zánět. Bylo mi šestadvacet a skoro jsem se nehýbala. Strašně jsem se styděla. Lékaři mě navíc od sportu zrazovali,“ vypravuje Lucie Coufalová.

Přestože si musí každých osmačtyřicet hodin píchat v rámci léčby injekce, rozhodla se „oprášit“ kolo, které jí doma zahálelo. Nejprve jen na krátké úseky z bytu do zaměstnání, což čítalo pět kilometrů ráno a stejnou porci odpoledne. „Obě nohy pracují na kole stejně. Jednu mám sice pořád slabší, ale už téměř nekulhám a není poznat, že mám nějaké problémy. Dnes už využívám každou příležitost, abych mohlo na kolo. Bez problémů zvládnu sedmdesát kilometrů,“ popisuje Lucie Coufalová.

„Pravidelně po šesti měsících musím na kontroly k lékařům. Tam nejlépe vidím, jak se můj stav zlepšuje. Při poslední prohlídce se doktoři smáli, že vypadám jako zdravý člověk. A to všechno vlastně jen proto, že jsem neposlouchala jejich doporučení,“ usmívá se Lucie Coufalová.

Sní o cestě napříč Itálií

V sedle kola miluje hlavně přírodní a nezpevněné cesty, příležitostně vyráží na singletreky. Projela už i Šumavu. V hlavě nosí sen o cestě napříč Itálií. „Letos jsem měla v plánu dopravit se na úplný jih Apeninského poloostrova a projet jej na sever po vlastní ose, trošku punkově. Se stanem a spacákem. Ale musela jsem vše odložit kvůli epidemii koronaviru,“ posteskne si Lucie Coufalová, která nejvíce zvládla během jediného dne sto kilometrů.

„Vlastně nejde ani tak o vzdálenost. Nesmím se na kole přehřívat, dostat tělo do stresu, jít za hranu. Pořídila jsem si kvůli tomu sporttester, ale spíše se řídím pocitem. Nejezdím tak rychle, abych se uvařila na tepy. Ale když cítím, že už jsem vyčerpaná, tak zastavím a pár minut si odfrknu. Delší trasu si rozdělím třeba na tři díly. Není přece žádná ostuda zastavit,“ říká projektová manažerka, která se obdivuhodně vypořádala s vážnou nemocí.

„Dříve mi vadilo o všem mluvit. Ale jak jsem se dokázala se vším vypořádat, hovořím o roztroušené skleróze ráda. Myslím, že můj příběh může pomoci dalším lidem. Jsem dobrý příklad, proč nerezignovat na sport,“ přesvědčuje Lucie Coufalová, kterou kamarád Tomáš Uher navrhnul na titul Bikefluencer v rámci kampaně platformy We Love Cycling.

„Pracovali jsme spolu, byl mi oporou od začátku onemocnění i v dobách, kdy mi po zahájení léčby nebylo dobře. Když mě do celého projektu přihlásil, vůbec mě nenapadlo, že zrovna můj příběh by mohl uspět,“ říká nadšeně Lucie Coufalová.