Václav Laurin a Václav Klement, zakladatelé automobilky Škoda AUTO, postavili první kolo značky SLAVIA v roce 1895. Fanoušek historických kol Vladimír Vidim nyní znovu staví jejich třetí model, který byl zároveň prvním závodním bicyklem SLAVIA z roku 1896, a chce na něm odjet letošní závod L’Étape du Tour – 135 kilometrů dlouhou alpskou etapu Tour de France otevřenou pro veřejnost. „K myšlence oživit legendu mě přivedla láska k cyklistice a k tradici,“ říká Vladimír Vidim.
SLAVIA je legenda. Na konci devatenáctého století bylo kolo výjimečným a také drahým dopravním prostředkem. Václav Klement si tehdy zakoupil kolo značky Germania, a když se mu porouchalo, napsal reklamační dopis do pobočky drážďanské firmy Seidel & Naumann sídlící v severočeském Ústí nad Labem. Odpověď výrobce, s níž nebyl vůbec spokojen, přiměla Klementa k rozhodnutí, aby s přítelem Laurinem založili vlastní společnost s vlasteneckým názvem SLAVIA. Kola téhož jména začali vyrábět v dílně na předměstí Mladé Boleslavi.
O více než sto dvacet let později seděl Vladimír Vidim v hospodě s kamarádem, když je napadlo, že jedno ze slavných kol SLAVIA oživí. „Říkali jsme si, že když značka Škoda sponzoruje Tour de France, bylo by super tuhle legendu dát dohromady a jednu etapu Tour na ní také odjet,” říká Vladimír Vidim, který se cyklistické vášni věnuje ve své dílně v Roztokách u Prahy.
Bez kola si život neumí představit. Díky tomu, že v tehdejším socialistickém Československu nebyla kvalitní kola k sehnání, se je Vladimír naučil stavět sám. Aktivně na kolech závodil a v současné době trénuje dorost v pražském cyklistickém klubu Dukla, kterému i opravuje kola ve své firmě.
Za svůj život už postavil kde co. „Jako vyučený zámečník jsem se vždy snažil dokázat to samé, co uměli řemeslníci dříve,” říká Vidim, který vytvořil repliky všech možných historických bicyklů od drezíny přes kostitřas až po vysoké kolo. Kola nejen staví, ale také na nich jezdí a vytvořil na nich řadu rekordů. Na vysokém kole například dokázal ujet 470 kilometrů, aniž by šlápl na zem. Z kola neslezl 23 hodin v jednom zátahu. K dosažení rekordu musel dát dohromady partu kamarádů, kteří jeli napřed a zjišťovali, zda třeba někde nejede vlak a nebudou stažené závory na přejezdu. Projekt SLAVIA, který hodlá završit účastí na L’Étape, si vymyslel jako další velkou výzvu.
Závodní předloha se nenašla
Dnes má kolo hotové, ale přiznává, že to vůbec nebylo snadné. Dochovalo se sice několik originálních kol Laurin a Klement SLAVIA v cestovním provedení, ať už ve Škoda Muzeu, nebo u soukromých sběratelů, ale žádný exemplář provedení závodního. „Nakonec se ukázalo, že nikdo o žádném dochovaném závodním exempláři neví, a zůstali jsme stát na mrtvém bodě,” říká Vladimír.
Nezbylo mu nic jiného než se pustit do výroby jen podle fotografií, dobových prospektů a dalších podkladů z archivu firmy Škoda AUTO. Z nich za pomoci pravítek a úhloměrů odvodil původní úhly a délky.
Horší už prý bylo odhadnout detaily, protože na fotkách není zřejmé, zda jsou trubky rovné, nebo prohnuté. Každý odborník přitom tvrdil něco jiného. Vladimír nakonec použil bezešvé trubky z chrom-molybdenu o průměru 32 milimetrů. Kolo musel vyrobit od základu včetně většiny komponentů a mufen neboli spojek, do kterých se trubky sesazují. Silnější trubky použil na zadní stavbu, která postrádá zpevňující středový můstek – tedy tu část konstrukce, kam se dříve přidělávaly blatníky.
Přípravou a stavbou strávil tři měsíce. Jen hledání podkladů a vymýšlení správného výrobního postupu zabralo tři týdny. Největší problém nastal hned na samotném začátku –krátce poté, co se rozhodl, že do projektu jde, měl nehodu na kole a při pádu si zlomil zápěstí. „Šest neděl jsem nemohl používat jednu ruku. Naštěstí umím soustruh i frézu ovládat jen jednou,” říká. Veškerý čas, který se mu uvolnil tím, že nemohl trénovat, věnoval přípravě dokumentace pro stavbu.
Brzdí driftem
Kdyby Vladimír stavěl kolo do muzea, měl by ho hotové mnohem dřív. Ale protože s ním chce závodit, musí být kolo nejen hezké, ale taky poctivě svařené a plně funkční. „Musel jsem ho předimenzovat, aby se mi někde po cestě nerozložilo,” směje se a vysvětluje, že kolo musí bezpečně uvézt i člověka, který váží devadesát kilo.
Původní SLAVIA v závodní verzi měla pevný převod a postrádala brzdy, jak je známe dnes, takže rychlost se na ní dala regulovat pouze jakýmsi driftováním – stejně tak, jak to dnes dělají uživatelé takzvaných fixies. „Uvažovali jsme i o variantě, že bychom kolo z bezpečnostních důvodů vybavili současnou brzdou, ale tím bychom se vzdálili od originálu a už by to nebylo ono,“ vysvětluje Vladimír, který teď chce na osmnáct kilogramů těžkém kole ještě co nejvíc potrénovat.
Na L’Étape ho totiž za pár dní nečeká žádná procházka. Závod už od roku 1993 umožňuje amatérským cyklistům vyzkoušet si trať jedné etapy skutečné Tour de France. Obvykle jde o těžkou, vysokohorskou trasu v Alpách nebo v Pyrenejích, na kterou se vydá kolem patnácti tisíc účastníků. Celá trať je uzavřena jen pro ně, kolem cesty je zajištěno občerstvení, lékařská pomoc i divácká kulisa.
V letošním roce vychází L’Étape du Tour na 21. července, kdy všem zájemcům nabídne příležitost vyzkoušet si 20. etapu závodu v úseku mezi Albertville a Val Thorens. Cílové pivo si Vladimír vychutná po ujetí 135 kilometrů a nastoupání 4 563 výškových metrů. „Zpotil jsem se při výrobě, zpotím se i při jízdě. Chci si celou akci užít a dojet do cíle živ a zdráv,” říká konstruktér repliky, která bude po návratu z L’Étape du Tour vystavena ve Škoda Muzeum v Mladé Boleslavi.
