Doma tým Elkov Kasper nemá konkurenci. Je dlouholetou neohroženou jedničkou. Ale poslední roky získává stále větší kredit i ne mezinárodní scéně, protože se pravidelně umísťuje mezi nejlepšími kontinentálními týmy světa. Letos zatím figuruje na druhém místě.

„Toho si vážíme hodně, protože když přijedeme někam ven, už na nás dávno nikdo nekouká jako na tým do počtu, ale berou nás za favority. Vydobyli jsme si nějaké renomé a chceme v tom pokračovat,“ říká ředitel týmu Elkov Kasper Vladimír Vávra.

„Stejně tak je pro nás obrovská reklama, když někdo od nás odejde o patro výš, jako třeba letos Schlegel a Kukrle. Nejsme blázni, abychom jim v odchodu bránili,“ dodává na adresu borců, kteří míří do prokontinentálních týmu Caja Rural resp. Gazprom RusVelo.

Jaká pro Elkov Kasper byla sezona 2021?

Myslím, že jedna z našich nejlepších. Konečně se všechno vrátilo trochu do normálu a většina závodů se uskutečnila tak, jak měla. Radost mám hlavně z toho, že jsme si dokázali udržet vyrovnanou formu celou sezonu a výsledky nepřicházely jen v určitém období. Bárta vyhrál v Polsku Solidarnosc, Kuba Ťoupalík byl hned za ním, Adam Ťoupalík a Schlegel ovládli závody Visegradské čtyřky, Schlegel navíc i Kolem Malopolska a byl třetí na Sibiu Tour. Otruba byl třetí na etapáku Alpes Isere Tour ve Francii a Zahálka teď na konci sezony třetí na Circuit des Ardennes.

Byl tedy cyklistický rok 2021 z pohledu vašeho týmu podle ideálního scénáře?

Určitě jsme prožili jednu z nejlepších sezon v naší historii. Hlavně to nebylo o jednom člověku, ale výsledky se rozložily na celý tým. Prakticky všichni kluci si udrželi formu. Nejstabilnější asi Kukrle, který na tom byl dobře od Bíteše až do podzimu. Na konci sezony už z toho vypadl, protože onemocněl.

Vladimír Vávra, ředitel týmu Elkov Kasper, se svými svěřenci. Foto: Jan Brychta (4x)
Vladimír Vávra, ředitel týmu Elkov Kasper, se svými svěřenci. Foto: Jan Brychta (4x)

Zvyšujete si hodně renomé na mezinárodní scéně?

Stoprocentně. Když přijedeme ven, soupeři z kluků cítí přirozený respekt. Jsou ve střehu, nenechají nás jen tak odjet a naopak: když to odjede nám, nikdo nechce moc pomáhat a my musíme únik často sjíždět sami. Poslední tři nebo čtyři roky se pravidelně umísťujeme mezi nejlepšími třemi kontinentálními týmy nejen v Evropě, ale i na světě. Teď jsme druzí za Poláky z týmu Mazowse, kteří ale mají šestnáct závodníků a hodně jezdili dva programy. Pro nás to znamená, že bychom měli mít jisté závody kategorií 1.2 a 2.2 na příští rok. Ale na řadu těch závodů už nás pořadatelé zvou sami. Ať už je to Normandie, Sibiu Tour nebo Ardény.

Je šance se dostat jako kontinentální tým ještě výš?

Dohodli jsme se, že zaplatíme UCI poplatek asi 3500 eur, díky kterému je šance se s naším statutem dostat na závody Pro Series, které jsou hned pod WorldTour. Ale ještě to samo o sobě neznamená, že na ně pojedeme. Organizátoři nás musí vzít. Myslím, že bychom se na nějaké dostat mohli i díky spolupráci s jednou holandskou manažerskou firmou, která nám zajišťuje nějaké starty. Teď třeba díky nim jedeme do Holandska na závod Ronde van Drenthe. Děláme to i kvůli proto, že je tam daleko větší porce bodů, ve hře je více než dvojnásobný bodový zisk. Chceme to posunout výš, aby kluci zkusili i něco jiného, protože program máme poslední sezony hodně podobný. Příští rok bychom chtěli zkusit víc závodů vyšší kategorie.

Je pro vaše sponzory důležitější vyhrávat doma, nebo na mezinárodní scéně?

Jsou to české firmy, takže jsou rádi, když vyhrajeme mistrák nebo Český pohár. Ale třeba pohár je nepsaná povinnost. Byla by ostuda, kdybychom ho nevyhráli. Letos se to povedlo Zahálkovi. Mezi týmy jsme byli druzí, ale to jen kvůli tomu, že jsme některé závody jeli kvůli souběžnému programu v zahraničí třeba ve třech a nebodovali jsme do týmů. Ale když se daří venku a povede se nějaký pěkný výsledek, píše se o tom víc, než když něco zajedeme doma. Takže pro naše sponzory je to často ještě větší reklama.

A je pro ně i reklama, když vaši nejlepší závodníci odejdou o patro výš?

Dívají se na to stejně jako my, takže určitě. Neříkají nám, proč jsme je neudrželi, berou to jako odměnu a dobrou vizitku naší práce. My jsme taky rádi, když někdo od nás dostane laso z týmu, který je o třídu výš. Byli bychom blázni, bránit jim v odchodu. Navíc se závodníky uzavíráme jen roční smlouvy, takže by stejně odejít mohli. Jen Schlegel měl dvouletý kontrakt, ale pustli bychom ho, i kdyby měl u nás podepsáno na deset let. Je to pro ty kluky posun výš. Dostanou se na daleko lepší závody, mají možnost si vydělat pěkné peníze…

Schlegel podepsal do španělského Caja Rural, Kukrle do Gazpromu. Prosadí se na lepších závodech?

Bude záležet na nich, jak k tomu budou přistupovat, ale jestli budou pracovat poctivě jako dosud, tak o ně nemám strach. Bude to další posun, mají šanci i na některou Grand Tour. Doufám, že o nich příští rok uslyšíme.

Váš tým opouští i Alois Kaňkovský, který ukončil kariéru…

A zaslouží velké uznání. Vyhrál toho pro nás strašně moc, přinesl spousty bodů. Navíc to byl skvělý tahoun a tmelící článek v týmu. Je to mistr světa, vyhrál velké závody a kluci k němu měli velký respekt. Když se něco pokazilo, dokázal jim vynadat, ale stejně tak pochválit nebo vyhecovat. Na to, že do silnice přešel z dráhy, tak toho dokázal spoustu. A vážím si i toho, že dokázal skončit v pravý čas.

Jak bude těžké tuto trojici nahradit?

Věřím, že se nám to povede, i když je to čím dál složitější. Moc dobrých lidí u nás nepřibývá, ale pořád se vybrat dá. Jde k nám Dan Babor z Prostějova, který je hodně rychlý a měl by být lídrem do spurtů právě po Kaňkovském. S ním ze stejného týmu přichází i Filip Řeha, taky poctivý kluk, patří do kategorie U23. A z Olomouce jsme získali Tomáše Obdržálka, který je letošní junior a měl by být příslibem do budoucna. Plus máme ještě jedno nové zajímavé jméno, ale zatím ho prozrazovat nechci.

Bude tým příští rok stejně silný?

Já tomu věřím. Zůstává Bártič, Ťoupalíkové, Otruba, Zahálka, Neuman a o těch nových jsme přesvědčeni, že je prostředí nakopne a půjdou nahoru. Budou mít dobré tréninkové podmínky, v prosinci i lednu budou trénovat ve Španělsku.

Je těžké v českých podmínkách takový tým zabezpečit?

My sázíme v tomhle směru na dlouhodobé partnery. Třeba s Whirlpoolem jsme byli šestnáct let, s Authorem patnáct. Velkou pomocí pro nás je, že spadáme pod Olymp, ale to náklady rozhodně nepokryje, pořád musíme spoustu peněz sehnat. Dnes už je náš rozpočet vyšší než 20 milionů na rok. Díky sponzorům, kteří jsou zároveň naši kamarádi, se to daří. Elkov je velkoobchod s elektroinstalačním materiálem, majitelem firmy je náš bývalý závodník Michal Vodička a ředitelem další náš bývalý závodník Martin Mareš. S Rudou Kasperem, majitelem firmy Kasper, která se specializuje na kovovýrobu a dřevostavby, se známe od žáčků. Jezdili jsme spolu až do dorostu. Byli jsme taková trojka ještě s Petrem Kloučkem. Se všemi jsme kamarádi, ale peníze vám nikdo zadarmo nedá. Všichni chtějí výsledky, reklamu. Zatím jsou moc spokojeni.

Vladimír Vávra, ředitel týmu Elkov Kaser, udílí pokyny během závodu. Foto: Jan Brychta (4x)
Vladimír Vávra, ředitel týmu Elkov Kaser, udílí pokyny během závodu. 

S trenérem Otou Fialou jste v týmu řadu let nerozlučná dvojice. Jak dlouho už to vlastně společně táhnete?

Od roku 1993, jsme skoro rodina… Perfektně se známe, dobře se doplňujeme. Hned na začátku jsme si řekli, kdo co bude dělat, a toho se držíme. Ota se věnuje hlavně trénování, já sháním peníze a zajišťuju fungování týmu. Ale důležitá rozhodnutí děláme společně a na závody jezdíme oba. Snažíme se střídat, abychom nebyli celý rok pryč.

Uvažujete v dlouhodobých plánech třeba o posunu mezi prokontinentální týmy?

Ne. Myslíme si, že je lepší být špičkový kontinentální tým, než podprůměrný prokonti. Všechno je to o penězích. Pokud bychom chtěli hrát nějakou aspoň trochu slušnou roli ve druhé divizi, museli bychom mít minimálně 3 miliony euro na rok. A to už jsou obrovské peníze.